Na to, že šlo o přelomovou událost, prošla světovými médii téměř bez povšimnutí. Ve čtvrtek 9. ledna zákon o brexitu lehce proplul Dolní sněmovnou a byl odeslán do Sněmovny lordů, kde je schválení již jen pouhá formalita. Přestože o osud brexitu zuřila poslední tři roky nemilosrdná bitva, kdy každý dějový zlom v sáze byl sledován pod drobnohledem, prohlasování dohody se odbylo oznamovacími zprávami. Po prosincovém drtivém vítězství Borise Johnsona je jasné, že je dobojováno. I protestující eurohujeři před Westminsterským palácem pomalu balí své náčiní. Britové si však našli jinou krizi, která poutá pozornost celého národa, plní stránky novin a je komentována ze všech stran. Jde samozřejmě o „megxit“, ohlášený odchod vévodkyně Meghan a prince Harryho z královské rodiny.

Den předtím, než poslanci posvětili brexit, vévoda a vévodkyně ze Sussexu, jak zní jejich oficiální titul, vydali společné prohlášení. „Po mnoha měsících uvažovaní a vnitřních diskusí jsme se rozhodli učinit tento krok ke změně, kdy začneme budovat novou progresivní roli v rámci této instituce. Hodláme ustoupit do pozadí jako ,starší' členové královské rodiny a pracovat na tom, abychom se stali finančně nezávislí, zatímco zároveň budeme stále plně podporovat Její Veličenstvo královnu.“

Buckinghamský palác odpověděl vlastním prohlášením. „Chápeme jejich přání zvolit jiný přístup, ale toto jsou komplikované záležitosti a bude trvat, než se vyřeší.“ Následoval týden horečných vyjednávání. Nakonec jim bylo umožněno odejít, ale museli přestat používat titul Jejich královská Výsost, Harry se musel vzdát všech čestných vojenských hodností, například generálního kapitána královské námořní pěchoty, musí zaplatit 2,4 milionu liber za renovaci zámečku Frogmore Cottage, který zůstává jejich britskou rezidencí, a nesmí oficiálně reprezentovat královnu. Za to mají naprostou finanční svobodu, což znamená, že nebudou placení vládou. Nejspíš však budou dostávat apanáž od Charlese, prince z Walesu. Očekává se, že budou bydlet hlavně v Kanadě.

Nezdá se, že by to dopadlo podle představ páru. Harry v poslední řeči na veřejnosti nad situací vyjádřil lítost a naznačil, že za situaci mohou média.

Mezitím se však napříč Británií rozhořela občanská slovní válka. Podporovatelé monarchie se pohoršovali nad chováním Harryho a Meghan. Tvrdili, že je neuctivé ke královně, a zvlášť je dráždila formulace o „plné podpoře Její Výsosti královně“. Působilo to na ně, jako když celebrita ukončuje spolupráci s nadnárodní korporací, ne s živoucím symbolem britské státnosti.

Naopak odpůrci královské rodiny a levice začali tvrdit, že za krizi mohou rasisté, kteří mladý pár z Británie vypudili. Meghan má totiž černošskou matku. Porovnávali mediální pokrytí, jakého se dostalo Catherine, ženě prince Williama. Podle nich je celkem logické, že Sussexovi chtějí uniknout z cirkusu, kterým je královská rodina, a uchýlit se do ústraní.

S tím by se dalo souhlasit, kdyby to byla pravda. Jenže vše nasvědčuje tomu, že Meghan s Harrym nechtějí odejít na odpočinek, proti čemuž by asi nikdo neprotestoval, ale naopak hodlají využít své napojení na první rodinu Británie, aby dále budovali svou pověst. Harry s Meghan si registrovali značku „Sussex Royal“, Meghan jedná s předními modními řetězci o možnosti mít vlastní návrhářskou řadu a Harry zase vyzvídal na šéfovi Disney Bobu Igerovi, zda by Meghan nemohla dostat dabingovou roli v jednom z jeho filmů. To nasvědčuje tomu, že se své postavení chystali zpeněžit.

Ani s rasismem to nebude pravda. Oznámení o zasnoubení i následnou svatbu přivítalo celé Spojené království. Komentátoři doufali, že americká míšenka zmodernizuje zastaralou instituci. Černošský kazatel, který celebroval část svatební mše, se stal hlavní hvězdou obřadu.

Roztržka v královské rodině se však dala již nějakou dobu očekávat. Skrz média pronikaly na veřejnost zprávy, že Alžběta II. Meghan „nemusí“. Například britský novinář Quentin Letts, jenž má kontakty na královskou rodinu, zveřejnil historku svého kamaráda. Ten prý jel na společnou projížďku na koních s královnou. Předtím byl varován, že pouze jedno téma k rozhovoru je tabu. „Brexit?“ zeptal se. „Ne, Sussexovi,“ dostal odpověď.

Hlavním problémem je, že Meghan, a většina viní z krize hlavně ji, nepochopila roli královské rodiny. Není to náhoda, že je to již druhá Američanka, která uvrhla Windsory do hluboké krize. První byla Wallis Simpsonová, do které se zamiloval král Edward VIII., a dokonce se kvůli ní vzdal trůnu. Američané se svým vysokým individualismem a historií založenou na republikanismu prostě nemají pro institut monarchie pochopení.

Jestliže Meghan očekávala, že královská rodina je v podstatě uskupení dědičných celebrit, tak se hluboce zmýlila. Windsorové se mají lépe než drtivá většina lidstva, ale jestli existuje skupina, která je na tom ještě lépe, tak jsou to americké hvězdy. Meghan sice nikdy nepatřila k „áčkovým“ celebritám, ale jako herečce v poměrně úspěšném seriálu Kravaťáci se jí jisté slávy dostalo. Najednou uvalená královská omezení musela být dost těsná. Nesmí se jakkoli politicky vyjadřovat, s čímž předtím neměla žádný problém. Taktéž chování britského tisku ji muselo šokovat. V USA tamější bulvár žije v jakési symbióze s celebritami, píše o nich v podstatě hezky a za to pak k nim má přístup. V Británii jsou bulvární noviny uznávanou institucí, která se nebojí jít ostře téměř po komkoli; to se týká politiků, hvězd i královské rodiny. Dobře to ukazuje zhruba rok staré vystoupení britského herce Hugha Granta v pořadu Late Night with Seth Meyers, kde Grant mluvil i o britském tisku. Nazval ho „zlým“, vychválil svou kampaň za jeho regulaci, která ho má donutit „psát pravdu místo lží“, a nakonec Američany pochválil: „Váš tisk je docela milý.“

Britský bulvár se také považuje za křídlo dělnické třídy, která je patriotická, sociálně konzervativní a nesnáší přetvářku. Když vycítil problematické povahové rysy u Meghan, tvrdě udeřil. Přitom není pochybnosti, že Meghan zapadá do liberálního mainstreamu Hollywoodu. Problémy nastaly, když „zkazila“ Harryho. Princ sice měl své temnější momenty, třeba když přišel na party v nacistické uniformě, ale postupně se vypracoval na jednoho z nejoblíbenějších členů královské rodiny. Pomohly k tomu i jeho dvě turné v Afghánistánu a založení Invictus Games, jakési olympiády pro zraněné veterány. Poté si vzal Meghan. Nejdřív se kvůli jejímu těhotenství vzdal alkoholu, čaje a kávy. „Vzhledem k tomu, že brutálně pije od doby, kdy byl teenager, je to docela úspěch,“ řekl pro britský Daily Express jeden z jeho přátel. Harry prý také začal víc cvičit a věnovat se józe, což pro bývalého vojáka nevěštilo nic dobrého.

Vévodkyně ze Sussexu najednou zjistila, že se ocitla v rodině, kde nesmí vyjadřovat názory na veřejnosti, má přesně daný a regulovaný denní řád a ke všemu ji tisk nesnáší. Oproti životu americké hvězdičky to musel být hrozný šok.

Harry s Meghan vrátili bulváru úder, když zažalovali deníky The Sun a The Daily Mail, což vztahu s médii rozhodně nepomohlo.

K tomu začal vévodský pár Britům cpát svoji politiku. Sice nepřímo, tak aby neporušil konvence o nezasahování, ale i tak celkem jasně. Třeba když oznámil, že hodlá kvůli globálnímu oteplování mít maximálně dvě děti, nebo když ani jeden z nich nepřišel na státní banket pořádaný při příležitosti Trumpovy návštěvy v Británii.

Megxit však poukazuje ještě na jeden zásadní vývoj a diskusi, která probíhá především na anglosaské pravici, například o tom psal Ross Douthat, komentátor New York Times. Totiž porovnávání aristokracie a meritokracie, z čehož meritokracie často vychází jako ta horší možnost. Aristokracií není nutně myšlena dědičná nobilita, ale elitní společenská vrstva, která se podobně chová, v USA například takzvaní WASP (White Anglosaxon Protestant; bílí anglosaští protestanti), kteří zhruba do poloviny 20. století byli určující vrstvou v zemi. Teorie zní, že staré elity si byly vědomy své privilegovanosti, což se snažily nahrazovat smyslem pro službu, sebekázní a charitou. Problém s meritokracií je ten, že zdědila nejhorší impulzy aristokracie, izolaci, aroganci a privilegovanost, aniž převzala její dobré stránky. Přitom meritokracie není ve skutečnosti o nic méně dědičná než aristokracie. Elitní školy, univerzity a místa v byznysu jsou často v podstatě vyhrazeny pro potomky mocných a bohatých, protože bez jejich financí a kontaktů má málokdo šanci do tohoto světa proniknout. Meritokraté ale zároveň věří, že se dostali na vrchol jen vlastními silami, a společnosti proto nic nedluží. Výsledkem je arogantní elita, která se nestará o ty méně šťastné.

Spor Meghan se zbytkem královské rodiny je ultimátním projevem této tendence. Královna zasvětila svůj život tiché službě národu, je si vědoma svého postavení, ale i povinností, které to přináší. Proti ní stojí Meghan. Vyrůstala v Hollywoodu. Její otec byl kameramanem úspěšného sitcomu Ženatý se závazky a bral ji jakou malou na plac. Chodila na soukromé školy a absolvovala stáž na americké ambasádě v Buenos Aires. Když k tomu přidáme její nesporně dobrý vzhled, je nepochybné, že Meghan je členkou nové americké elity, takové, která to má v životě jednoduché, ale myslí si, že se musela probíjet. Tedy přesně takové, jakou popisuje Douthat. Střet těchto dvou světů jen zvětšil rozčarování královské rodiny z Meghan a naopak.

Otázka je, jaký vliv bude mít kauza na monarchismus v Británii. Královská rodina je stále nesmírně populární. Zrušení monarchie si přeje jen 20 % Britů. Jenže jak upozorňuje novinář Freddie Sayers, popularita královské rodiny je v podstatě založena na mysticismu. Jsou to živoucí symboly myšlenek, které nelze postihnout prostými slovy. Král Jindřich VIII. reprezentoval anglickou reformaci, královna Viktorie britské impérium. Ve chvíli, kdy se ale začne člověk v instituci rozumově šťourat, tento relikt středověku přestává dávat smysl. Aby si monarchie zachovala přízeň, členové královské rodiny se musejí podle toho chovat. Jenže hvězdné chování Harryho a Meghan právě tuto mystiku narušuje, takže může mít pro britskou první rodinu fatální následky.