Tragická smrt Afroameričana George Floyda, kterému zaklekl krk bílý policista, neboť ho podezříval, že platil padělanou dvacetidolarovkou, je strašná a odsouzeníhodná. Pobouření a protesty jsou jistě namístě. Nikdo ten zákrok neobhajuje. Reakce se však vymkla veškeré přiměřenosti.

Momentální bilance je osm mrtvých, přes čtyři tisíce zatčených, demonstrace ve 140 amerických městech, v jednadvaceti státech byla aktivována národní garda, aby pomohla policii situaci zvládnout. Škody ještě nikdo nespočítal, ale pohybují se minimálně v milionech dolarů.

Paradoxem je, že rabování a nepokoje mají se smrtí Floyda máloco společného. Spravedlnost jednala velmi rychle. Floyd zemřel 25. května. Hned další den byla čtveřice policistů, která smrti přihlížela, propuštěna. Derek Chauvin, jenž na Floydově krku klečel, byl obviněn z vraždy třetího stupně a zabití druhého stupně. Hrozí mu 35 let ve vězení.

Přesto americká města zachvátily protesty. Někteří to přičítají institucionálnímu rasismu americké policie. Rozhodně nejde o první případ zabití bezbranného černocha policií. Jenže Minneapolis, kde k události došlo, je liberální a demokratická bašta. Demokratická strana, považovaná za nakloněnou naslouchat problémům Afroameričanů, drží pozici starosty neustále od roku 1978. Městskou policii vede černoch. Jeden z jeho zástupců je také černoch. Rasismus nemůže být jediným vysvětlením.

Zabití černochů jsou silně medializována, ale ani zastřelení nevinných bělochů není výjimkou. Příkladem je smrt Daniela Shavera v roce 2016 v Arizoně. Toho policie zabila, přestože ležel na zemi a nepředstavoval žádné nebezpečí. Američtí policisté ročně zabijí asi tisíc lidí. V Německu od konce války je to ani ne 500.

Částečně je to tím, že Spojené státy jsou všeobecně násilnější společnost, ale problémem je spíše všeobecná neprofesionalita, kovbojský styl dříve střílet a až pak se ptát a vzájemné krytí policistů. Když se k tomu přidá neochota porot odsuzovat policisty, silný tlak policejních odborů a špatný výcvik, vznikne výbušná kombinace amatérů se zbraněmi, kteří mají téměř imunitu před zákonem. To se však nevyřeší vypalováním obchodů.

Na záběrech z protestů jde vidět, že zdaleka se nejedná o „rasové“ nepokoje ve smyslu černoši proti policii. Velké zastoupení mají mladí bílí anarchisté a „antifašisté“. Vůdci černošských komunit se ve skutečnosti již od Martina Luthera Kinga proti násilným protestům vymezují, vědí, že to vždy nejhůře nakonec odnesou oni. Podle toho vypadá výběr cílů. V Atlantě dav zaútočil na sídlo CNN, televize, která do té doby byla protestům nakloněna, ale je symbolem globalizace. Rabování luxusních obchodů je zase ospravedlňováno jako přerozdělování. Takzvaná Antifa je často za nejhoršími excesy nynějších protestů. Proto prezident Donald Trump tweetoval, že organizaci hodlá prohlásit za teroristickou.

Problém je, že Antifa nemá žádnou strukturu nebo hierarchii, která by se dala pozatýkat. Jedná se spíše o volné uskupení mladých, kteří se chtějí nějak zabavit. Většina z nich nejspíše nemá nijak propracovanou ideologii. Marxe, Lenina, Bakunina nebo Kropotkina mají nastudovány maximálně na Wikipedii. Co však mají, je silný pocit nespravedlnosti. Jak někdo poznamenal na Twitteru, Antifa vznikne, když mladým rostoucí ceny nemovitostí neumožňují nic vlastnit, jsou kvůli školnému zadlužení až po uši a univerzitě poslouchají pouze nadávky na kapitalismus. Když se to celé nechá pořádně dusit nucenou karanténou kvůli koronaviru a poté zažehne nespravedlivým zabitím, výsledkem jsou nejhorší protesty za několik let.

V posledních letech, kdy politická polarizace vystoupala do nevídaných výšin, se Američané uklidňovali tím, že to pořád není tak hrozné jako v šedesátých letech, kdy to vypadalo, že se země rozerve vedví. Politické vraždy se staly běžné, rasové napětí se dalo krájet, během léta 1967 vypukly nepokoje ve 159 městech a v zemi operovali levicoví teroristé. Jedinou světlou vyhlídkou byly lety do vesmíru. Nyní se zdá, že šedesátky jsou na nejlepší cestě se do USA vrátit.