S fakticky vypnutou ekonomikou a společenským životem, s jakým žijeme už přes tři týdny, se dlouho žít nedá. Zemi by to zruinovalo. Ze všeho, co víme z výzkumu koronaviru, způsobujícího nemoc COVID-19, je zřejmé, že ho hned tak nevymýtíme. Rozhodně ne v řádu týdnů, možná ani měsíců. Tak rychle nebude k masovému použití k dispozici ani vakcína, ani léky.

Musíme vymyslet, jak se s virem naučit žít, aby nás ohrožoval co nejméně. Víme o něm už víc než před měsícem a půl, kdy se pandemie naplno rozjela v Evropě. Datům a poznatkům z Číny, kde se virus začal mezi lidmi poprvé šířit, se nedalo věřit. Ta z Evropy a z Ameriky už vypovídací hodnotu mají. I vzorky nakažených jsou bohužel obrovské. A vědci pracují naplno. 

Proto už se dá říct, že nemoc má u čtyř z pěti nakažených mírný průběh bez vážných následků. A to jsou ti, kdo vůbec byli odhaleni testy. Pak se ve společnosti pohybuje až několik desítek procent zdravých přenašečů bez jakýchkoliv příznaků. Jsou vysoce nakažliví a nikdo na ně nepřijde, když je neodhalí testy. Zhruba 20 procent nakažených má průběh vážný, z nich každý pátý končí na jednotce intenzivní péče. 

To je realita, ve které se dnes pohybujeme, a v ní je potřeba hledat cestu z pasti. To si zjevně uvědomil i hlavní český stratég v boji proti koronaviru. Roman Prymula, navržený Milošem Zemanem na nejvyšší státní vyznamenání, v neděli překvapivě ohlásil, že vypnutá ekonomika se musí postupně nastartovat a všeobecná karanténa musí skončit. Možná už před Velikonocemi. Určitě po nich. Je třeba změnit strategii a hájit jen ohrožené skupiny. Ty, pro koho může mít virus vážné následky. Zbytek je potřeba postupně pustit do práce, obchodů, restaurací a škol. Od jestřába Prymuly to znělo průlomově. První zmínka světla na konci koronavirového tunelu. 

Prymula použil slovo promořování. Medicínsky správné, společensky těžko stravitelný popis, že značná část společnosti, které nehrozí vážné následky, se musí potkat s virem, aby si vytvořila imunitu. Jen tím se ochrání ti zranitelní, kteří budou muset zůstat do chvíle, než se promoření odehraje, v izolaci. 

Druhý den se od Prymuly nejdřív tvrdě distancoval šéf Krizového štábu Jan Hamáček, poté i Andrej Babiš. 

Prymula ale otevřel nutnou debatu o tom, jak se společnost může i s virem vrátit k více méně normálnímu životu. Základním principem bude rozdělit společnost. A velmi užitečná názorová přestřelka lékařů a zdravotnických odborníků už naznačuje, že debata se povede o tom, jak ji dělit. 

Na jedné straně stojí koncept promoření, který v důležitém textu pro Seznam zprávy sepsal známý fyzioterapeut Pavel Kolář s Jaroslavem Svobodou Pomozme v boji s koronavirem svou vlastní imunitou. Navrhují rozdělit společnost na rizikové skupiny, které je potřeba izolovat a chránit, a na ostatní, kteří by měli začít normálně pracovat a žít. Potkávat se s virem a tím si budovat přirozeně imunitu. Podobný názor má v článku pro Echo i imunolog Karel Drbal. 

V úterý se do polemiky s Kolářem a Svobodou pustil dlouholetý expert na ekonomiku a reformu zdravotnictví, někdejší poradce ministra zdravotnictví Pavel Hrboň s matematikem Reném Levinským pod titulkem Nemusíme izolovat seniory, ale přenašeče. Vyzývají  k masovému testování a držení v karanténě každého, kdo se potkal s nakaženými. Promoření považují za příliš velké riziko s příliš mnoha oběťmi na životech. 

Vypadá to na první pohled jako dva navzájem se vyvracející modely, koho izolovat. Prakticky se ale dají velmi dobře zkombinovat a ukazují světlo na konci koronavirového tunelu. V izolaci by alespoň v první chvíli bylo možné držet rizikové skupiny (což nejsou zdaleka jen senioři, ale také obézní lidé, kardiaci, cukrovkáři, lidé s nádorovým onemocněním, po transplantacích ap.). A zároveň se velmi pečlivě testováním a trasováním kontaktů snažit izolovat i nakažené a přenašeče. 

Kombinace těch cest vede k rychlému otevření ekonomiky s relativně malým rizikem obětí na životech. Potřebujeme s ní začít co nejdřív. Kdy Babiš s Hamáčkem seberou odvahu k rozhodnutí?