Ústavní soud (ÚS) v novém nálezu kriticky poukázal na podnikání navázané na autonehody a na systém povinného ručení. Vyhověl stížnosti České pojišťovny ve sporu s firmou, která převzala pohledávku od účastnice nezaviněné nehody. Firma žádala maximální odškodnění za opravu auta. Ve skutečnosti vůz prodělal úspornější opravu, část nároku tak v podstatě byla fiktivní.

„Nelze však připustit, aby byly účelovým navyšováním nákladů na odstraňování škod čerpány finanční prostředky, které by při poctivém jednání čerpány nebyly, což by nakonec mohlo jít k tíži všech pojistníků (nejen podnikatelů v oboru pojišťovnictví), neboť ‚povinné ručení by podražilo‘,“ stojí v nálezu. Aktéři sporu ani jejich právní zástupci se vyhlášení nezúčastnili.

Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil princip odškodnění v maximální možné míře. Vždy ale takto rozhodoval o nárocích, které uplatnili sami poškození jakožto slabší strana. U podnikatelského profesionála je ale situace podle soudu jiná. Justice musí zvážit, zda uplatněný požadavek na náhradu škody není v rozporu s dobrými mravy.

Případem se musí znovu zabývat Městský soud v Praze. „Odvolací soud zcela pominul smysl povinného ručení a pojal souzenou kauzu formalistickým způsobem, aniž by se zabýval důvodnými námitkami pojišťovny o tom, že podnikání vedlejšího účastníka je parazitováním na systému povinného ručení,“ řekl při vyhlášení soudce zpravodaj Jaromír Jirsa. Zdůraznil, že pokud nějaká firma pomáhá vyřizovat lidem nároky vůči pojišťovnám, je to normální a záslužné podnikání. Musí ale fungovat férově.

Ženě po nezaviněné nehodě v servisu opravili auto, reálná hodnota dílů a práce činila 12.579 korun, což také pojišťovna uhradila. V servisu se žena zkontaktovala s firmou Nehodová služba. Ta od ní pohledávku vůči pojišťovně převzala a začala se domáhat dalších peněz. Poukazovala na takzvanou objektivizovanou škodu v případě opravy ve značkovém servisu, která by přesáhla 30 tisíc korun.

V žalobě pak firma žádala od pojišťovny rozdíl mezi reálně vyplacenou částkou a objektivizovanou škodou. Podle žaloby je čistě věcí majitele auta, kde a jak si nechá auto opravit, a že bez ohledu na to má nárok na náhradu škody v plné výši. Podobně se firma vyjádřila také k ústavní stížnosti pojišťovny. Skutečnost, že oprava byla provedena méně kvalitně a v nižší hodnotě, podle firmy Nehodová služba nemůže mít vliv na určení výše škody vzniklé při havárii.

Obvodní soud pro Prahu 1 nejprve žalobu zamítl, konstatoval, že skutečné náklady na opravy už pojišťovna zaplatila. Městský soud v Praze ovšem žalobě vyhověl a přikázal pojišťovně, aby doplatek uhradila. Námitky pojišťovny o nemravnosti podobného typu podnikání neuznal, po zásahu Ústavního soudu musí případ řešit znovu. Měl by zvážit, zda nejde o parazitování na systému povinného ručení.