Vedra a zvlášť sucho pustoší české země, jak se dá dokumentovat na návrzích, kterými hodlají změnit ústavu komunisté, lidovci a Starostové. Pokud novely projdou, bude mít občan právo na pitnou vodu, i kdyby stát musel znárodnit všechny vodní zdroje. Neblahý vliv vedra na autory ze tří parlamentních stran je mimo diskusi.

Snaha upravovat stručnou a vyváženou ústavu, které se České republice dostalo díky stopadesátileté ústavní tradici, patří k největším nešvarům soudobé demokracie. Sotva se vyhnula renovaci jenom z toho důvodu, že ji prezident zkoušel ignorovat v případu Staněk, už se má měnit kvůli počasí. Nejradikálnější jsou komunisté. Doporučují změnit článek, ve kterém se dnes víceméně rozumně píše o tom, že „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“. KSČM chce v dotčeném článku výslovně zmínit vodu a ještě k tomu přidat, že stát má povinnost zajistit její šetrné využívání pro potřeby „svých občanů a následujících generací“. Lidovci jsou opatrnější a spokojí se s tím, že ve zdrojích hodných ochrany jmenují navíc vodu a půdu. Z jiné strany na to jdou Starostové, kteří chtějí změnit jednatřicátý článek Listiny základních práv a svobod. Dosud lidem zaručoval právo na ochranu zdraví, podle STAN si však lidé zaslouží i právo na pitnou vodu. V dalších nových odstavcích stojí, že zdroje vody budou ve správě státu a že při zásobování vodou nebude možné vykazovat zisk.

Leccos z toho zní sympaticky. Ovšem v Česku nikdo žízní nezahynul minimálně posledních pár století a nebyl k tomu potřeba ani obyčejný zákon. Argumenty komunistů, lidovců a Starostů poukazují na to, že v budoucnu může být hůř, protože nikdy nevíte, kam vás dovede klimatická změna. To potvrzují i média. Letos v létě prý útočí horký vzduch ze Sahary, řeky jsou před vyschnutím. Kdo se pak podívá kolem sebe v neklimatizované tramvaji, ten ví, že je nejvyšší čas zasáhnout. Ovšem kdo se o počasí zajímá víc, ten také ví, že všechny nářky jsou jenom projevem paniky. Propadne jí každý, kdo poslouchá mediální předpovědi, které se však vyplní s minimální pravděpodobností.

Těžko nazvat katastrofálním suchem situaci v prvním pololetí roku 2019, když srážky dosáhly dlouhodobého průměru. Prvních šest letošních měsíců sice patřilo do kategorie těch historicky nejteplejších, ovšem červenec a srpen zřejmě zůstanou na průměru. V každém případě voda nechybí, přehrady jsou naplněny takřka po okraj.

Pomýlená je představa, že zákon vyhlásí válku suchu a že státní úřady poté hrozící nebezpečí odvrátí. V případě potřeby snad zařídí i potřebný déšť. Nakonec stát dosud rozšiřování suchých oblastí podporuje, třeba tím, že špatně hospodaří v lesích a dotuje průmyslové zemědělství likvidující vodní zdroje ve velkém. Především se však v podtextu navržených paragrafů skrývá další nebezpečí. Pokud má stát zajistit pitnou vodu pro každého, pak může zestátnit její zdroje včetně půdy, ze které voda pramení. Až zase začne vát vítr ze Sahary, bude většina voličů souhlasit.