Letošní olympiáda v politických disciplínách měla v srpnu zajímavou soutěž, kdy se hrálo o šéfa tajné služby BIS. Do boje svedla dva soupeře zcela odlišných váhových kategorií, prezidenta Miloše Zemana a dosavadního ředitele Michala Koudelku.

Zásadním problémem tohoto duelu jsou sami aktéři. Problém není ve váze, ale v rolích, které jim patří. Válka ústavního činitele s vysokým státním úředníkem totiž nemůže mít dobrý konec, zvlášť pokud trvá delší dobu. V tomto případě ji můžeme datovat šest let dozadu. Tak dlouho totiž Miloš Zeman odmítá Michala Koudelku povýšit do hodnosti generála. Co za tím stojí, ví nejlépe Miloš Zeman. Vysvětloval to různými způsoby, nejbizarnější byl výrok o čučkařích, kterým agenty tajné služby urazil. Když se vztahy nejvyššího ústavního činitele a šéfa tajné služby dostanou na tuto komunikační úroveň, která je vzájemnému respektu, nebo alespoň toleranci evidentně hodně vzdálená, je jasné, že jeden musí jít z kola ven.

Michal Koudelka se nechal do souboje s prezidentem vtáhnout; i když je lidsky pochopitelné, že se chce bránit, pozornému divákovi, který nemá přístup do zákulisí služeb a informací v tajném režimu, bylo zřejmé, jaké šrapnely nastražil. Současně také pečlivě budoval vztah s premiérem Andrejem Babišem, který sám o sobě nabízí rezervoár možností, jak si jeho pozornost vynutit. Vedle toho je o premiérovi dostatečně dobře známo, že k informacím třeba z policejních spisů nebo tajných služeb má vřelý vztah, rád si vede různé složky a BIS i z povinnosti vyplývající ze zákona má premiérovi různé zprávy předkládat. Nakonec je to vláda, která tajnou službu úkoluje.

Mezi oběma muži se vytvořil čistě účelový vztah, který byl na veřejnosti patrný na společné cestě do Spojených států amerických, kdy šéf českých tajných služeb uvedl premiéra do ústředí CIA v Langley. Premiér také nikdy Michala Koudelku nekritizoval, až minulý týden mu vytkl, že příliš vystupuje v médiích. Velké zastání šéf BIS nacházel z politických důvodů u opozice, která v Koudelkovi vidí nástroj pro omezení prezidentových proruských vztahů a aktuálně vyzdvihuje jeho roli při rozkrytí okolností výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Ocenění by si tajná služba jistě zasloužila, pokud by operaci ruských tajných služeb na českém území před šesti lety zabránila, takto její informace posloužily k vyloučení ruského Rosatomu z tendru na rozšíření jaderné elektrárny v Dukovanech. Když ale o pár týdnů později Američané dovolili Němcům, aby s putinovským Ruskem mohli dokončit plynovod Nord Stream 2, který má mnohem větší dopad na geopolitickou situaci ve střední a východní Evropě, tak ten český úspěch s vyloučením Ruska z dostavby jaderné elektrárny dostává jiné kontury.

Sledujeme jen obyčejný domácí politický spor, ve kterém nakonec hlavní roli přijal šéf tajných služeb. Tím přerostl rámec, v němž se má pohybovat, a jde nad úroveň těch, kterým se má zodpovídat. Rozhodnutí premiéra ponechat Michala Koudelku v úřadě, ale nechat jeho jmenování až po volbách za dva měsíce je vynucené rozhodnutí. Kdyby měl Andrej Babiš rozhodovat bez vědomí, že Miloš Zeman bude po volbách rýsovat mocenské hřiště, a tedy i jeho roli, zřejmě by Koudelku ve funkci potvrdil.

Otázka, zda službu má vést někdo, kdo dělá vlastní politiku, zůstává. Určitě na ni není odpověď, že jedině Michal Koudelka v čele služby je jedinou zárukou prozápadní orientace země. Přinejmenším by to nebyl dobrý výsledek práce samotného Michala Koudelky při řízení služby, protože by to znamenalo, že ve službě je prozápadní jen on a jeho podřízení slouží cizím mocnostem z východu. Vítěze této disciplíny se dozvíme po hlavní soutěži v říjnu, toto byly jen rozběhy.