Průvodce po Německu pro jeho sympatizanty

About Germany with love

Průvodce po Německu pro jeho sympatizanty
About Germany with love

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Psát o německých dějinách když ne s láskou, tak aspoň se sympatiemi vyžaduje jistou odvahu, nebo aspoň obratné vysvětlení. Tím může být to, že Německo je zvláštní případ dějin, které k němu byly mimořádně štědré, což souviselo s Němci a jejich vlastnostmi. A Němci jsou pozoruhodný národ, což lze sice říct o každém národu, ale o Němcích přece jen trochu víc. Na to lze ovšem také pohlížet různě, přičemž germanofobie to má lehčí a nemusí nic vysvětlovat. Germanofilie naopak musí pořád trochu přesvědčovat, že není za vším německým hned nutné (ani správné) vidět Hitlera a věci s ním spojené.

O takový výklad se snaží kniha Neila MacGregora Německo. Vzpomínky jednoho národa. MacGregor je historik umění, bývalý ředitel londýnské Národní galerie a Britského muzea, v Berlíně pracoval pro Humboldtovo centrum, tedy pro výkladní skříň „nového“ Německa. Jeho zaujetí muzei, uměním a artefakty je z jeho pojetí znát, je na něm vlastně postavené. Jednotlivé kapitoly výpravné knihy jsou vlastně takovými zastaveními u jednotlivých německých exponátů, jež pak slouží k výkladu. Ten je plný zajímavých postřehů a přirovnání, od detailu se přechází k obecnému, výklad je stále zpestřován příběhy a explikacemi. Dalo by se říct, že MacGregor vysvětluje Německo inteligentním lidem, kteří toho o něm přitom moc nevědí, ale rádi se poučí. Takže to bere z gruntu, od kapitol, kde vlastně Německo leží (není to tak jednoduché), co Německo je, čím se liší a proč. A co dělá z Němců Němce, což také není úplně jednoduché.

Ústřední linií je idea bytostné různorodosti Německa (podstatně větší než v Británii nebo Francii), jeho trvalé proměnlivosti a z toho plynoucí kreativity. Německo a Němci jsou těžko definovatelní, přičemž se o to vždy víc než jiní snažili. Celé dlouhé dějiny bylo Německo poněkud abstraktní pojem (Svatá říše římská), bylo rozdrobené i na tři stovky malých států a státečku, které si razily vlastní mince, měly vlastní panovníky s vlastními dvory a mravy – a přitom Němce vždy něco zároveň spojovalo (jazyk a tvrdošíjnost) a byli všude něčím odlišní. MacGregor se snaží vyložit tuto jednotu v mnohosti a předvést ji na příkladech. K tomu mu slouží ikonická místa (Braniborská brána, katedrála ve Štrasburku, Cáchy Karla Velikého aj.), místa ztracená (vedle Königsbergu-Královce-Kaliningradu tam řadí také Prahu), velikáni německých dějin (nepominutelní Dürer, Luther, Goethe, i méně známí: výtvarníci Käthe Kollwitzová, Ernst Barlach aj.), nezbytné produkty německé tvořivosti (kukačky, pivo, klobásy, Bauhaus, volkswagen aj.). Vždy se u nějakého německého „fenoménu“ zastaví a ze všech stran ho vloží. Vzniká mu pestrá mozaika, která se stále vrství a proměňuje, což je také jeden za způsobů, jak na Německo pohlížet.

Jistá problematičnost tohoto pojetí (není v Němcích přítomna nějaká zásadní pošetilost?) je překryta stálou fascinací tím, co Němci zajímavého dokázali, jak byli dobří, možná nejlepší v mnoha oborech lidské činnosti, a kolik přitom toho ještě snědli a vypili (Oktoberfest). Textem prochází optimistický tón, že sice jistá část jejich sklonů přivodila děsivou tragédii nacismu, ale že se z toho Němci poučili a nyní vedou sebe i Evropu již správným směrem. Jeho obraz je vidět v multikulturním, postdějinném a postnacionálním Německu, kde všechny národy světa mohou nalézt své útočiště, jako v závěru kapitoly o památníku napoleonských válek, Schinkelově Železném kříži na kopci v berlínském Kreuzbergu, pod nímž zní turečtina a arabština a rodiny s kebabem symbolizují happy end liberálního Německa po Německu.

Je to výklad pro věc zaujatého průvodce v muzeu, nebo spíš v seriálu, jaké produkuje BBC: právě z jednoho takového kniha vychází. Dobře se to čte a poslouchá, hezky se v tom listuje. Je to v pravém slova smyslu chytré, efektní – a zároveň taky jaksi naivní a idealistické. Je to možná spíš představa o Německu, jakou má hodný člověk, který to tam má rád a moc by si přál, aby ostatní také. Osobně tomu rozumím.

Neil MacGregor: Německo. Vzpomínky jednoho národa. Přeložil Martin Pokorný. Argo, 650 str.

 

1. dubna 2022