Na americkou Stanfordovu univerzitu v Kalifornii míří další Češka, maturantka Sára Davidová nastoupí v září. Unikátní ale je, že její sestra Barbora na této univerzitě už studuje. Jak je možné, že se dvě sestry dostanou na tutéž elitní univerzitu, vysvětluje Sára Davidová v rozhovoru pro deník Echo24.

Jak se to stane, že se dvě sestry dostanou na stejnou elitní školu?

Myslím, že hlavní důvody jsou tři. Zaprvé jsme se sestrou chodily na stejné gymnázium. PORG dává zázemí k tomu, aby se lidé na zahraniční univerzity hlásili, a předpokládá, že se o to většina alespoň pokusí. Tomu se přizpůsobuje i styl učení. Za druhé je to přístup rodičů. Mamka, která předtím pracovala jako auditor, s námi po narození zůstala doma a hodně se nám věnovala. Každý víkend jsme jezdili společně na výlety do přírody a rodiče tak měli spoustu času s námi rozebírat témata od fyziky po historii. A za třetí jsme se se sestrou navzájem hodně motivovaly.

Vy jste to plánovaly dopředu?

Ten nápad vznikl ještě předtím, než se Bára na univerzitu připravovala. Začaly jsme nad tím přemýšlet, když přijela do Prahy na přednášku zástupkyně Stanfordu a univerzitu nám představila. Už tehdy jsme si říkaly, jak by to bylo super, kdybychom tam studovaly obě.

Jaké studenty Stanford přijímá?

Chce zvídavé a všestranné lidi, kteří mají spoustu zájmů, ale zároveň v něčem konkrétním vynikají. Musí být připraveni na obrovské množství práce a chtít v životě něco dokázat.

Vy ještě nemáte vybraný studijní obor?

Ne. Bára také neměla, když nastupovala. Tak to v USA funguje, že se přihlásíte na vysokou školu a máte dva roky na rozmyšlení výsledné specializace. A navíc se můžete specializovat na víc oborů najednou. Americký systém umožňuje studovat například literaturu a programování zároveň. Výběr předmětů je plně na studentech. V mém případě to asi budou především vědeckotechnické předměty, které bych ráda doplnila o management a psychologii. Jen pro představu, na Stanfordu může člověk studovat třeba i hru na kytaru.

‚Cizina mě láká‘

Maminka s vámi a sestrou zůstala doma, říkala jste. Je to tedy i o tom, že tady ve škole máte startovací čáru se spolužáky stejnou, ale v domácím zázemí rozdílnou?

Určitě to hrálo zásadní roli. Rodiče na nás měli více času a mohli se nám tedy dokonale věnovat, ať už šlo o přípravu do školy, společně strávený volný čas nebo plány do budoucna. Zároveň nás inspirovalo i to, že rodiče po Sametové revoluci strávili dva roky v USA. S rodiči i sama také hodně cestuji a mám tím pádem pozitivní vztah k cizím kulturám a cizina mě láká.

Když se s kolegy bavíte, kam půjdete po maturitě, vyplývá z toho nějaký základní důvod, proč odejít studovat ven?

Především se jedná o kvalitu školy. Pro ty, kteří chtějí studovat medicínu nebo ekonomii na Institutu ekonomických studií, to bylo jasné. Ty jsou v Česku na vysoké úrovni. Ostatní se rozhodují podle toho, jakou hodnotu pro ně kvalitní vzdělání má. Zda jim to vzdělání prostě stojí za to odjet, případně za něj i zaplatit.

Kolik studium na Stanfordu stojí?

Asi 17 tisíc dolarů za trimestr.

Přijatá na univerzitu už jste a maturita vás teprve čeká. Jsou na vás přesto kladeny ze strany Stanfordu ještě nějaké požadavky k té závěrečné zkoušce?

Americké školy většinou požadavky nekladou, ale například britské přesně stanovují, jaký průměr známek musíte na konci gymnázia mít. Přesto mám v přijímacím dopise napsáno, že si musím udržet svou úroveň výsledků. Kdybych se výrazně zhoršila, nebo vše nechala plavat, nedovolili by mi nastoupit.

Maturita tedy má na přijetí minimální vliv.

Univerzita vás přijímá na základě výsledků a úspěchů posledních čtyř let. Proto ta maturita není tak důležitá. Přijímací komisi zajímají dlouhodobé studijní výsledky a mimoškolní aktivita. Přihláška má několik částí. Musela jsem absolvovat standardizované testy a napsat esej, která se posílá na všechny zvolené univerzity zároveň. Stanford chtěl navíc ještě dalších asi jedenáct kratších esejí a přijímací pohovor.

Čím jste se prezentovala, abyste školy zaujala?

Klíčové je, aby se člověk odlišil. Na tyto elitní školy se dostávají třeba čtyři procenta Američanů a jedno až dvě procenta zahraničních zájemců. Všichni jsou vysoce kvalifikovaní. Kromě vynikajících studijních výsledků musí student zaujmout i mimoškolními aktivitami. V tomto ohledu byla mojí silnou kartou organizace několika studentských konferencí. Při psaní hlavní eseje jsem však vsadila na téma, které bylo pro přijímací komisi trochu více nevšední. Ráda chodím do vysokých hor a v eseji jsem chtěla metaforicky ilustrovat, jak mě hory naučily čelit problémům.

Můžeme rozvést, jak probíhá ten přijímací proces?

Na Stanford přijdou každoročně tisíce přihlášek. Komise si je přečte a když si vás vyhlédne jeden člen komise a zaujmete ho, začne za vás lobovat a musí vás prosadit mezi ostatními. Mně přišel nazpět dopis, ve kterém bylo napsáno, co přesně je zaujalo. Kromě těch hor i to, že jsem na škole zorganizovala podnikatelský klub. Spadal pod globální soutěž organizovanou MIT (Massachusettský technologický institut – pozn. red.). Obecně si však myslím, že v Čechách má šanci na přijetí na západní univerzity daleko víc lidí, než si myslíme, jen to nezkusí.

Proč to nezkusí?

Nevěří si, nebo o možnostech neví.

‚Nebudu moci vtipkovat tak, jak jsem na to v Čechách zvyklá‘

Víte, jak a zda vám univerzita pomůže s integrací? Existuje nějaká pomoc k seznámení se školou, městem, spolužáky?

Mezinárodní studenti přijedou na Stanford v září asi o čtyři dny dřív. Budeme mít společně seznamovací kurz. Uvítají nás a pomohou nám se zorientovat. Pak, myslím, bude vše probíhat stejně jako pro Američany.

USA mají nastavenou vyšší laťku politické korektnosti než Česko. Budete na univerzitě mluvit jiným stylem nebo se vyhýbat nějakým vtipům, které nyní pěstujete?

Samozřejmě si budu muset zvyknout na kulturní rozdíly. To znamená, že například nebudu moci vtipkovat tak, jak jsem na to v Čechách zvyklá. Obecně je politická korektnost jednou z věcí, které sestru po příjezdu nejvíce překvapily.

Napadá vás nějaký konkrétní vtip, který by v USA zaznít nemohl?

Tak například jakýkoli vtip o blondýnách.