Včera premiér podle očekávání oznámil, že jeho favoritem pro prezidentskou volbu je Miloš Zeman. Ještě den předtím Zeman po dlouhé době naznačil autonomii na Babišovi, když „přitvrdil“ a pro druhé kolo sestavování vlády oznámil, že bude po Babišovi chtít pro pověření jednáním 101 poslaneckých podpisů. Ale to je jenom detail, miniepizoda v dlouhodobém vztahu, který včera došel vyvrcholení.

Když Andrej Babiš roku 2013 vpadl do celostátní politiky, byl zvyk jakoby zasvěceně upozorňovat, že přes všechnu jeho rétoriku o Palermu kultivoval vztahy s ODS a ČSSD. To je hrubé zkreslení. Ano, po Stanislavu Grossovi si Babiš pěstoval Ivana Langera. Ale v zásadních momentech byla jeho kariéra opřena o sociální demokracii. Jeho podnikatelský vzestup kopíroval vzestup sociální demokracie, když z vlády vypadla, držel dosaženou výšku a po návratu levice  k moci mu opět nastávaly lepší roky.

První – a hned zásadní – moment se udál v září 1997, kdy už končila polistopadová převaha reformní pravice. V Panamě usazená švýcarská schránka Beltomate, a. s., založená čtyři roky předtím se čtvrtinovým Babišovým podílem, tehdy posílá sociální demokracii oklikami 220 tisíc švýcarských franků, v přepočtu pět milionů korun. Na tehdejší dobu nemalé peníze – připomeňme, že privatizátor Třineckých železáren a utajený sponzor ODS tenista Milan Šrejber daroval tehdy modrým 7,5 milionu (a kvůli utajovanému Šrejberovi padla Klausova vláda). V případě daru z Panamy navíc nešlo jen o  jeho výši, ale i čas. Babiš a jeho přátelé Zemanovi pomohli z tísně, když měla kvůli nedoplatkům obstavené účty. Je to první známý Babišův vstup do české politiky, beneficientem byl jednoznačně Zeman.

Když se Miloš Zeman stal premiérem, zažil i Babiš konečně, jaké to je, když vám jde vláda na ruku.

Teď mohl dotáhnout složitou operaci, díky níž se v jeho majetku ocitla první systémově důležitá továrna, Lovochemie, přičemž půl miliardy dluhů zaparkoval v konsolidační agentuře, tedy hodil na nás. (Na Lovochemii si dělal zálusk už v roce 1995, kdy ale ve veřejné soutěži prohrál s uchazečem, který nabídl víc.) Až za Zemanovy vlády se Babišovi mohlo poštěstit, že vláda do čela státního Unipetrolu dosadí Babišova muže Pavla Švarce, který bude pak s Agrofertem uzavírat smlouvy k budoucímu prospěchu Agrofertu.

Druhou, až neslušně okatou pomocí byl zákon o biopalivech. Zvýšení povinné složky v benzinu a naftě na jaře 2010 prosadila ČSSD, za podpory některých menších  stran, tentokrát už bez Zemana, ale s přímým přispěním Jiřího Paroubka a ovšem Bohuslava Sobotky. Na Paroubkův návrh sněmovna přehlasovala prezidentské veto Václava Klause den před volbami. Sociální demokraté jsou tedy přímo u zrodu magnáta, který pak vstoupil do politiky, uzavřel s nimi vládu, zastínil je a loni téměř zničil. Teď se chystají jít s ním do vlády z menšinové pozice. Je to, jako když dítě převezme domácnost a rodiče odstěhuje do výměnku.

Spory mezi prezidentem Zemanem a velkou částí sociální demokracie po odchodu Zemana byly a jsou denní stravou pro média. Důležitější je, že Babiš a ČSSD tvoří po většinu posledních dvaceti let zájmové společenství a skutečné těžiště české levice. Ta má dnes v držení všechny ústavní funkce. Normální je volit proti ní v prezidentských volbách aspoň částečnou protiváhu, která by měla logicky přijít zprava – tedy Mirka Topolánka. Viděno z historičtější perspektivy jsou Jiří Drahoš a všichni další tzv. občanští kandidáti čistý eskapismus.