Podzimní a zimní měsíce v našich krajích tradičně provází nachlazení, rýma a virózy. Průměrný dospělý člověk se nachladí dvakrát až třikrát ročně, průměrné dítě šestkrát až dvanáctkrát ročně. Tyto infekce lidstvo provázejí už od dávných dob. Nikdo je moc neřeší. Přistupuje se k nim stylem: pár dní, když je člověku opravdu špatně, bolí ho hlava, má teplotu, kašle a má rýmu, zůstane doma. V dalších dnech ale běžně funguje, přestože sem tam zakašle nebo se vysmrká. Ve školách a školkách se kašlání a smrkání ozývá často. Děti si teprve imunitu budují, takže je virózy a rýmy zasahují častěji než dospělé. Kdyby měly s každým zakašláním zůstat doma, do školy by toho moc nenachodily. Dětští lékaři většinou u běžných nachlazení považují za hranici, kdy do školy opravdu nejít, zvýšenou teplotu nad 37 stupňů Celsia.

Teď ale ministerstvo školství vydalo manuál, jak se mají chovat školy, až se v září po jarním koronavirovém vypnutí zase otevřou. Ten manuál je skutečně hodně alibistický. Ředitelům důrazně doporučuje, aby domů okamžitě poslali každého žáka, u něhož se objeví byť jediný symptom covidu. Na každého, kdo zakašle nebo vytáhne kapesník, bude automaticky pohlíženo jako na nosiče koronaviru. A žák bude muset negativním testem dokázat, že nosičem není.

Manuál je rozdělený do tří kategorií. Nejměkčí verze je označena písmenem I. Ministerstvo tady školám pouze ukazuje, kde mohou získat informace a zjistit postupy pro rozhodování v situacích, které mohou nastat. Druhá kategorie D jsou doporučení. Jakýsi ideální postup, kterým by se školy měly řídit. Poslední kategorie označená paragrafem jsou už přímo nařízení, podle nichž ředitel musí rozhodovat a nemá v nich prostor pro vlastní úvahu a vyhodnocení situace.

Kapitola nazvaná Kroky školy v případě podezření na covid má podstatnou část v nejtvrdší kategorii nařízení. Dá se shrnout tím, že každý, u koho se projeví příznaky nachlazení, je automaticky považován na potenciálního přenašeče covidu. Do chvíle, než prokáže, že covid nemá. Důkazní břemeno je na straně žáka a jeho rodiny. „Škola nemá povinnost aktivně zjišťovat u jednotlivých dětí/žáků/studentů příznaky infekčního onemocnění (jako je například zvýšená teplota, horečka, kašel, rýma, dušnost, bolest v krku, bolest hlavy, bolesti svalů a kloubů, průjem, ztráta chuti a čichu apod.), ale je vhodné těmto příznakům věnovat zvýšenou míru pozornosti a při jejich zjištění (objevení) je nutné volit tento postup: příznaky jsou patrné již při příchodu dítěte/žáka/studenta do školy – dítě/žák/student není vpuštěn do budovy školy; v případě dítěte či nezletilého žáka za podmínky, že je přítomen jeho zákonný zástupce, příznaky jsou patrné již při příchodu dítěte/žáka do školy, a není přítomen zákonný zástupce dítěte či nezletilého žáka – tuto skutečnost oznámit zákonnému zástupci neprodleně a informovat ho o nutnosti bezodkladného vyzvednutí/převzetí/odchodu ze školy; pokud toto není možné, postupuje se podle následujícího bodu, příznaky se vyskytnou, jsou patrné v průběhu přítomnosti dítěte/žáka/studenta ve škole; neprodleně dojde k poskytnutí roušky a umístění do předem připravené samostatné místnosti nebo k jinému způsobu izolace od ostatních přítomných ve škole a současně informování zákonného zástupce dítěte/nezletilého žáka s ohledem na bezodkladné vyzvednutí dítěte/žáka ze školy; zletilý žák/student opustí v nejkratším možném čase budovu školy. Ve všech uvedených případech škola informuje zákonného zástupce, respektive zletilého žáka nebo studenta o tom, že má telefonicky kontaktovat praktického lékaře, který rozhodne o dalším postupu.“

Nařízení ministerstva školství je jednoznačné. Kdokoli kašle nebo smrká, musí ihned školu opustit. Totéž platí pro učitele nebo vychovatele ze školní družiny. „Pokud se u zaměstnance školy objeví příznaky infekčního onemocnění (včetně covid-19), školu nebo aktivitu opustí v nejkratším možném čase s použitím roušky a dodržením dalších obecně známých pravidel chování a jednání při podezření na nákazu tímto virem. Dítěti/žákovi/studentovi (popřípadě zaměstnanci školy) s přetrvávajícími příznaky infekčního onemocnění, které jsou projevem chronického onemocnění, včetně alergického onemocnění (rýma, kašel), je umožněn vstup do školy pouze v případě, prokáže-li, že netrpí infekční nemocí.“

S alergií jen s potvrzením

Podle statistik Státního zdravotního ústavu trpí alergií 29 procent dětí. Ty budou muset mít potvrzení lékaře o tom, že jejich kašlání a smrkání není projevem covidu, ale je symptomem alergie. Ti, kdo nejsou alergici a bude jim třeba končit rýma, budou moci do školy jen s negativním PCR testem.

Rodiče mají dvě možnosti, jak se postavit k tomu, že škola odmítá dítě s rýmou nebo kašlem přijmout. Obě jsou složité a dětem výrazně komplikují život. První možností je nechat dítě otestovat na koronavirus. To by bylo relativně snadné a zabránilo by to zbytečným absencím s banálním nachlazením, pokud by testování v Česku bylo rychlé a dostupné. To ale není. Kapacita je zatím stále velmi omezená. A ti, které kvůli podezření nepošle na test praktický lékař nebo hygiena kvůli tomu, že se potkal s nakaženým, si musejí test platit. Komerční cena je 1700 korun. Pokud má tedy dítě nějakou lehkou rýmu nebo kašel v průměru šestkrát až dvanáctkrát za rok, představuje to pro rodinný rozpočet výdaje 10 200 až 20 400 korun. Tak vysoká je finanční investice do toho, aby dítě mohlo chodit do školy.

Pokud už se tedy vláda rozhodla, že každý s rýmou je ve škole automaticky považovaný za potenciálního přenašeče covidu, bylo by namístě, aby aspoň dětem a studentům všechny testy na koronavirus proplácela zdravotní pojišťovna. Je to v současné době ta nejlepší investice do vzdělání.

Druhou možností je, že dítě, které kašle nebo má rýmu, prostě zůstane doma a zanedbá školu. Dohnat si ale všechno bude muset samo a nové učivo s ním budou muset probrat rodiče. Vláda sice narychlo prosadila v parlamentu novelu školského zákona, který zavádí distanční vzdělávání jako součást povinné školní docházky. Distanční výuka se ale pro absentující děti spouští až ve chvíli, kdy chybí aspoň polovina třídy. Když je jich méně, škola ji pro ně zajišťovat nemusí a ony zůstávají doma. I pokud by výuku na dálku rozjela, absentující studenti nemají povinnost se jí účastnit.

Budou-li ředitelé skutečně jednat podle manuálu, znamená to, že řada dětí stráví mimo školu výrazně víc času než dřív. To se přímo odrazí na úrovni jejich vzdělání. Už ten skoro půlrok zavřených škol letos na jaře se bude velmi obtížně dohánět. Zvlášť ve školách, kde výuku na dálku omezili na pár hodin týdně. Je to podobné, jako kdyby člověk na půl roku zastavil práci na nějakém projektu. Ten čas už se nedá dohnat a dětem budou znalosti a schopnosti, které měly během toho půlroku získat, chybět.

Bagatelizace výpadku vzdělání

Ministr školství Robert Plaga bagatelizuje výpadek znalostí tím, že rámcové vzdělávací programy, podle nichž se ve školách učí, jsou stejně zaplevelené věcmi, které nejsou podstatné. Učitelé by se podle něho měli soustředit, aby dohnali jen to podstatné. Už toto prohlášení je samo o sobě dalším přiznáním alibismu. Děti se ve škole učí to, co nepotřebují a co pro ně nemá hodnotu. Za klidných časů, než i k nám dorazil čínský koronavirus, se tím Robert Plaga nezaobíral. Nechal dětem zaplevelovat hlavy a odčerpávat energii na základní znalosti, jako je schopnost počítat nebo porozumět textu. V nich podle mezinárodního srovnání Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (PISA) české děti stále upadají.

Dlouhé absence ve škole byly problém už před koronavirem. Česká školní inspekce dlouhodobě upozorňuje na to, že jsou běžné především v sociálně slabších rodinách, které nevidí ve vzdělání zásadní hodnotu. V absencích dlouhodobě platí to, co se ukázalo i po koronavirovém vypnutí ekonomiky, kdy se sice první stupně základních škol otevřely, nikdo ale povinnou školní docházku nevymáhal. Do školy nechodily především děti, které by to nejvíce potřebovaly a kterým ten ztracený čas bude chybět. Potvrzovalo se, že čím byla škola kvalitnější a rodiny motivovanější, tím víc dětí do školy chodilo. Velmi výrazně se v čase, kdy škola nebyla povinná, prohlubovaly už tak velké rozdíly v úrovni vzdělání. Ekonom Daniel Münich odhadl už v květnu budoucí ztráty ze zavřených škol na 500 miliard korun. Vychází z toho, o kolik děti a mladí lidé budou mít v budoucnosti nižší příjmy a životní úroveň, protože promarnili čas na vzdělání.

Čísla České školní inspekce o absencích ve školách ukazují už před koronavirovým vypnutím země obrovské rozdíly podle sociální a ekonomické úrovně jednotlivých regionů. Průměrný žák základní školy zameškal loni v průměru devadesát vyučovacích hodin. Při průměrném počtu pěti vyučovacích hodin denně jsou to víc než tři a půl týdne mimo školu. A zatímco podle zdravotnických dat klesá počet viróz, nachlazení atd. s věkem, zameškaných hodin naopak přibývá. Gymnazisté chybějí v průměru 119 hodin ze školního roku. Na středních školách a učilištích už je to 160 hodin ročně. Což je skoro dvojnásobek čísla zjištěného na základních školách. Vysvětlení není ve zdravotním stavu, ale v motivaci. Podle školského zákona omlouvají nepřítomnost dítěte ve škole rodiče. Při absenci delší než tři dny škola může, ale nemusí žádat potvrzení lékaře. Absence se proto dají vysvětlit nejen zdravotním stavem, ale i tím, že méně motivovaní rodiče, pro něž není vzdělání vysokou hodnotou, omluvenku bez rozpaků napíšou.

Regionální rozdíly jsou obrovské. Nejméně zameškaných hodin mají na základních školách děti ve Zlínském kraji a na Vysočině. V průměru 62 a 76 hodin. Pak následuje Olomoucký, Hradecký, Pardubický, Liberecký kraj a jižní Morava. Ty všechny se pohybují mezi 80 a 85 hodinami. Ve středních a jižních Čechách a v Ústeckém kraji je to ale přes sto hodin.

S novým imperativem, že kašel a rýma jsou stopkou pro cestu do školy, se počet absencí výrazně zvedne. Především děti z méně motivovaných rodin to budou brát jako záminku, že se mohou škole při každém zasmrkání vyhnout. Zrovna ony určitě nebudou investovat do testů na koronavirus jen proto, aby mohly své děti i s lehkým pokašláváním poslat do školy.

O praktickém provedení izolace kašlajících dětí ale bude rozhodovat především mentální nastavení rodičů. Sám Andrej Babiš při veletočích kolem nošení roušek utrousil, že manuál ministerstva školství je jen pracovním dokumentem. Bohužel nejsou k dispozici žádná čísla mapující nálady rodičů. Nevíme proto, kolik z nich má obavy a bude vytvářet na učitele a ředitele tlak, aby každého, kdo zakašle, posílali do izolace. O ochotě posílat děti do školy také výrazně rozhodne, jaké bude ošetřovné. Jestli ho znovu Babišova vláda v případě většího počtu nakažených zvedne. To bude motivovat lidi, aby děti do školy neposílali. Z druhé strany zase mohou úzkostliví rodiče tlačit na ředitele, aby každého, kdo zakašle, nekompromisně posílali domů do izolace.

Speciálně ve školách bude Andrej Babiš sledovat reakce a petice rodičů a studentů a pružně se jim bude přizpůsobovat.