Rodiče jsou lepší než Facebook
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Současná ředitelka Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) Ivana Janů je bývalou místopředsedkyní Ústavního soudu, soudkyní Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a poslankyní. Není to žádná technokratka ani snadno ovlivnitelná úřednice bez vyhraněných hodnot a názorů. Zrovna teď se to v čele úřadu, jehož smysl nebyl donedávna před plným rozjezdem digitální revoluce moc vidět, opravdu hodí.
Ivana Janů si správně všimla nášlapné miny, kterou Brusel nastražil do evropské směrnice o ochraně osobních údajů GDPR (General Data Protection Agreement). Dává tam členským zemím poměrně velké věkové rozpětí v hranici, kdy bude pro jakékoli shromažďování osobních dat potřeba souhlas rodičů a odkdy ho budou neplnoletí, tím pádem k právním úkonům nesvéprávní teenageři moci dát sami. Ta hranice je od 13 do 16 let. Spodní limit na první pohled zarazí. V různých zemích jsou různé hranice trestní odpovědnosti. Odkdy mohou mladí legálně provozovat sex, aniž se jejich partner dopouští trestného činu. Odkdy mohou řídit auto nebo pít alkohol. Jsou sice výjimky, jako je trestní odpovědnost dvanáctiletých Nizozemců nebo už desetiletých Britů. Většinou se ale u všech výše zmíněných hranice neklade pod čtrnáct let. Jsou pro to dobré důvody. Mentální zralosti před čtrnácti lety spíš odpovídá slovo dítě než mladistvý. A u dětí přirozeně očekáváme, že jsou ve fázi poznávání světa a nejsou ještě schopny čelit různým nástrahám a manipulacím.
Spodní hranice se ve směrnici GDPR neobjevila náhodou. Je to hranice Facebooku. Přesně od tohoto věku může mít dítě na nejoblíbenější světové sociální síti legálně svůj účet. Pokud ho tam mají mladší děti, prostě lžou a podvádí o svém věku. Až v posledních letech se s technologickým rozvojem osobní data skutečně masivně zpracovávají a velké technologické firmy jako Facebook nebo Google na jejich prodeji reklamním klientům vydělávají desítky miliard dolarů. Aniž si to většina jejich klientů, kteří jim tak ochotně data o sobě servírují, uvědomuje. Jedním ze základních pilířů GDPR je proto takzvaný poučený souhlas. Při přístupu na jakoukoli stránku, kam se zadávají osobní údaje, ať už je to e-shop, nebo sociální síť, musí zákazník se shromažďováním a zpracováním svých dat souhlasit.
Fráze „poučený souhlas“ je sama o sobě diskutabilní. Průzkum o tom, kolik lidí si uvědomuje, co to znamená a jak to ovlivní cílený, to znamená na míru jejich zájmům a hodnotám šitý obsah, by nejspíš ukázal, že těch, komu docházejí všechny důsledky chování na internetu, není mnoho. Dospělí jsou ale zodpovědni za svá rozhodnutí. Děti ne. Zároveň jsou při manipulaci a ovlivňování tou vůbec nejzranitelnější skupinou. Ivana Janů správně říká: „Já myslím, že patnáct nebo šestnáct let je správná věc, aby děti byly pod kontrolou rodičů a ne pod vlivem lidí, kteří jsou na síti.“ Na otázku serveru iDnes.cz, jestli podle jejího názoru Facebook škodí dětem, Janů odpověděla: „Myslím, že by ho měli mít rodiče pod kontrolou.“ Je velmi dobře, že Babišova vláda na její návrh přistoupila. Drtivá většina zemí Evropské unie si stanovila hranici, odkdy mohou děti svůj souhlas bez rodičů dát, až na šestnáct let. Úředníci ministerstva vnitra ještě za Sobotkovy vlády pustili do oběhu návrh s hranicí třinácti let. Těžko říct, jestli po lobbingu Facebooku, nebo jen nedomýšlením důsledků byli připraveni předhodit Marku Zuckebergovi jednu z nejvzácnějších cílových skupin pro jeho reklamní klienty.
Opět se tady ukazuje, jak nerovná platí pravidla pro tvrdě regulovanou tradiční absolutně neregulovanou virtuální ekonomiku. Reklama mířená na děti je jednou z vůbec nejvíc regulovaných. A právě s ohledem na citlivé teenagery v mentálním zrání se reguluje mnoho reklamních branží. Módní byznys je pod těžkým tlakem, aby v něm nevystupovaly příliš hubené modelky, aby nevytvářel v dívkách nerealistické ambice končící poruchami příjmu potravy. Kosmetické firmy nesmějí používat „nerealistické“ snímky účinků svých produktů. A pak si teenegaři dají na Faceeboku a Instagramu nálož speciálních debatních skupin pro anorektičky a další přesně zacílený obsah, který je manipuluje podle přesně vysledovaných snů a tužeb.