Kdysi Británie určovala politiku celého indického subkontinentu. Nyní se role obrací a bývalá perla impéria začíná čím dál více ovlivňovat dění v Británii. Narůstá extremismus a radikalismus mezi přistěhovaleckou menšinou. Jenže se nejedná o muslimy, většinou z Pákistánu, ale o Indy, donedávna považované za příkladně integrované. V uplynulých dvou týdnech město Leicester a okolí zažily rvačky a potyčky mezi hinduisty a muslimy, 47 lidí bylo zatčeno, 16 policistů zraněno. Británie je šokovaná. Ještě donedávna byl Leicester dáván za vzor jako město, kde bez problémů obě komunity žily bok po boku.

Napětí začalo růst po 28. srpnu, kdy v daleké Dubaji Indie porazila Pákistán v kriketu na turnaji Asia Cup. Kriket je národním sportem obou zemí. V Leicesteru Indové začali oslavovat vítězství, což se rychle zvrtlo. Skandovali „Pakistan murdabad“, což se dá přeložit jako „smrt Pákistánu“. Od té doby projevy sektářství začaly narůstat. Gangy hinduistických nacionalistů skandovaly v ulicích „Džaj Šrí Ram“. Původně náboženské zvolání, znamenající „sláva panu Rámovi“ (Ráma je hinduistický bůh), v posledních letech získalo politický podtext.

Jak se z modelově integrované menšiny, která má dokonce silné zastoupení ve vládě – indického původu jsou například bývalý ministr financí nebo bývalá i současná ministryně vnitra –, stal najedou problém?

Nepokoje nemají nejspíše na svědomí indičtí „starousedlíci“, tedy Indové, kteří přišli do Británie někdy v šedesátých letech, či jejich potomci. To jsou ti, kteří se dokázali perfektně integrovat. Jistou roli v tom může hrát fakt, že v mnoha případech se nejednalo o Indy z Indie. V době impéria Indové vytvořili prosperující menšiny v ostatních koloniích, zvláště v Africe. Po získání nezávislosti se jejich situace rychle zhoršovala a odstěhovali se za bezpečím do Británie. Pocit bezpečného přístavu mohl posílit jejich loajalitu ke Spojenému království.

To se netýká nedávné indické imigrace. Indové tvoří jednu z největších skupin žadatelů o studijní a pracovní víza v Británii. Nejnovější data jsou z června 2022 a týkají se uplynulých 12 měsíců. Za tu dobu Britové vydali Indům 118 tisíc studentských víz a 103 tisíc pracovních víz. K tomu je potřeba připočítat žádosti o sloučení rodin, což také nebudou malá čísla. Nová indická komunita tedy rychle roste a s sebou přiváží vlastní problémy.

Z historických důvodů se muslimové a hinduisté nesnášejí. Progresivní levice odpovědnost za to přičítá Britům, kteří prý prosazovali politiku „rozděl a panuj“ a zničili tak harmonickou multikulturní společnost. Ve skutečnosti vzájemná nenávist sahá daleko před Brity. V první polovině dvacátého století dosáhla takové míry, že bylo jasné, že britská Indie nemůže získat nezávislost jako jeden stát. Proto byla rozdělena na Indii a Pákistán (od toho se později ještě oddělil Bangladéš). Rozdělení znamenalo obří přesun obyvatelstva, kdy se muslimové snažili dostat do Pákistánu a hinduisté do Indie. V nastalém zmatku, chaosu a nepokojích zemřely statisíce lidí, možná až dva miliony. Znovu je vina přičítána Britům. Ti tomu příliš nepomohli, když se rozhodli vypadnout, co nejrychleji to šlo, a znásobili tak chaos. Nebyli to však oni, kdo vraždil své sousedy.

Od nezávislosti v roce 1947 obě země spolu vedly čtyři války, z toho tři o sporné území Kašmíru. Leicester tak začal být označován za Minikašmír.

Navíc v posledních zhruba osmi letech se Indie začala posouvat dosti nacionalistickým směrem. V roce 2014 byl zvolen premiérem Naréndra Módí z Indické lidové strany (BJP). Nijak se netají svým přáním odstranit i poslední zbytky britského odkazu. Hlásí se tak například k odkazu kontroverzního Subháše Čandry Bósého. Ten se v rámci boje proti britské nadvládě spojil s nacisty a imperiálním Japonskem. Byl hostem Hitlera a později založil Indickou národní armádu, čítající zhruba 43 tisíc mužů a bojující po boku Japonců. Na britské straně dobrovolně sloužily 2 miliony Indů. Přesto Módí odhalil Bósému sochu u India Gate, hlavního válečného památníku v Dillí.

Módí se celkově snaží prezentovat Indii jako hinduistický civilizační stát. Britové již dávno v Indii nejsou, tak hlavním terčem jsou muslimové, ti i po oddělení Pákistánu tvoří zhruba 15 % obyvatel Indie.

Tím se dostáváme zpět k Leicesteru. Jeden ze starousedlíků řekl magazínu The Spectator, že za násilnosti mohou nově příchozí z indického subkontinentu, kteří „neznají normy naší společnosti v této zemi“. Objevují se neověřené zprávy, že násilnosti podněcují radikálové z obou stran.

Z dlouhodobého hlediska je však znepokojující možnost, že problémy bývalé kolonie se stanou problémy britské politiky. Indická vláda vydala prohlášení, ve kterém „důrazně odsoudila násilí páchané na indické komunitě v Leicesteru a demolování prostor a symbolů hinduistického náboženství“. Podobné zastání muslimů vydal Pákistán. Zdá se, že Indie i Pákistán si nárokují ochranu svých komunit kdekoliv na světě.

Také britské politické strany se rozdělují podle etnicko-náboženských linií. Labouristé jsou již dávnou stranou muslimů, což má i své důsledky. Například z obou hlavních stran jsou labouristé ti více protiizraelští. Je také veřejným tajemstvím, že jeden z důvodů, proč se v Labouristické straně tak dařilo antisemitismu, je právě vysoký počet muslimů, kteří stranu podporují.

Konzervativci se rychle stávají partají Indů. Nejenže mají spoustu lidí indického původu ve vedoucích pozicích, ale v roce 2015 poprvé většina britských Indů volila Konzervativní stranu. To se také začíná projevovat v politice. Jak uvádí magazín The Critic, konzervativní poslanec Bob Blackman tak veřejně podpořil Módího rozhodnutí zrušit zvláštní status Kašmíru, hrál na bubny s Módího tváří, vyzval Indy, aby volili Módího, a spoluorganizoval setkání příznivců Módího v Británii.

Komentátor Douglas Murray prohlásil, že „pokud si přivezete lidi ze světa, přivezete si i světové problémy“. Události v Leicesteru mu dávají za pravdu. Spory mezi Pákistánem a Indií by Británii neměly vůbec zajímat. Brzy se však mohou stát stálicí tamější politiky. „Multikulturní společnost má řadu výhod. Nevýhodou však je, že nás od občanských nepokojů dělí jen jedna internetová fáma, útok na vlajku nebo etnický popěvek,“ tvrdí Murray.