Vážený pane prezidente Miloši,

nebylo nás jistě málo, kdo jsme očekávali, že středobodem čtvrtečního rozhovoru na Tvé oblíbené televizi bude aktuální stav císařského porodu české vlády. O napětí se postaral sám premiér, když v úterní noci sdělil čekajícím žurnalistům v Lánech: „Pan prezident mně doporučil pokračovat v jednání s KSČ a SPD.“ Přehršle jiných témat to v Tvém pořadu zasula, proto osvětlení:

Když se 1. ledna 1993 zrodila historicky první Česká republika, bylo to na zdechlině komunismu, který dorazila hnusná „normalizace“; radikály, kteří se jako klíšťata zakusují do každé svobodné společnosti, poté ze sněmovny vykázalo Jeho Veličenstvo Volič. Teď jsi ale poradil premiérovi, aby právě o ty dva pilíře opřel svou menšinovou vládu. Miloši, Ty ses rozhodl založit českou druhou republiku?

V ní má zřejmě platit, že každý obviněný smí své trestní stíhání označit za „účelovku“ a chovat se, jako by neexistovalo, zvlášť pokud drží ministerstvo policie. Nepodporovanou vládu posílí dva odborníci na demokracii – šéf komunistů, jejž to zachrání před lynčem vlastních straníků za ostudně prohrané volby, a boss extremistů, kterého z předešlé strany vyloučili spolupartajníci jako podvodníka; právě on se netají, že zařídí referendum, které nás osvobodí z žaláře národů EU, hlídaného žoldáky NATO. Mocnářství by pak
nejspíš založila dynastie Václavů Klausů pod jeho ochranou jakožto maršálka ozbrojených sil a předsedy Nové Státostrany Demokraticky Přímé Autokracie, krátce NSDPA.

Kdybych nevěděl, žes tu radu dal premiérovi Ty jako prezident, střežící blaho země a lidu, myslel bych si, že je to velefikaný způsob, jak znemožnit obávaného konkurenta. KSČ nebyla zakázána, ale eskamotérsky zneviněna přidáním M, když polistopadoví otcové zakladatelé s Havlem v čele uvěřili, že ji uklove zub času. Neukloval, neboť se stala protestním táborem nevědomých. Její dlouhodobý předseda, který se asi směje, i když spí, je superlišák krajní levice, a předsedou krajní pravice se stal pitbul bez výcviku; oba dávno prokázali, že jsou velmi schopní, všeho.

Premiér, už tak obtížený padesátimilionovým kapesným pro potomky, se stává rukojmím obou, mohou ho jakkoli vydírat a kdykoli potopit, pokud, což oba poctivě hlásí předem, nebude plnit jejich program… Navíc trvale ušpiní jeho – s presumpcí neviny – dosud téměř čistý štít, což ho může ocejchovat navždy. Těsně před návštěvou u Tebe dokonce sám prohlásil, že je ochoten premiérem nebýt, pověříš-li náhradníka z hnutí ANO. Připojil ovšem svou důvěru, že to neučiníš, když jsi mu
dal zelenou až do června – a Ty přece vždy držíš slovo! Opomněl však Tvé heslo, že názory nemění jen idiot…

Být jeho dávnou láskou a čerstvou novomanželkou, pošeptal bych mu: Andrejko, vzpomeň si na toho chlapečka z filmu Knoflíková válka, jak říkal, kdybysem to byl věděl, tak bysem sem nechodil, a ty přece všechno víš, tak do té pasti nelez! A být jeho dobrým přítelem, řekl bych mu zpříma: Hernjas, Andreji, proč jen nevylepšíš fungující polský „model Kaczyński“? Nech post premiéra Brabcovi a ten, až vmžiku postaví vládu ze slušných parlamentních stran, které na vás budou stát frontu, ať tě jmenuje svým šéfporadcem, který je logicky i gratis pořád s ním!

PS:

Devadesátník požívá mnoho výhod. K největším patří tramvaj zdarma a životní zkušenost. Současná situace mu tudíž bledne při vzpomínce na hitlerovský i stalinský teror a německou i ruskou okupaci; proti nim je Klausovo i Tvé prezidentství aprílové počasí, občas nepříjemné, ale snadno přežitelné pod deštníkem Evropské unie a NATO. Ale jaký zmatek musí mít v hlavě naši mladí spoluobčané dospívající posledních patnáct let, když exprezident mimo službu i prezident v činné službě je buď doslova verbují k extremistům, či nesmyslně označují za extremisty ty z nich, kdo proti skutečným protestují na ulicích?

PPS:

Bereš na sebe obrovskou zodpovědnost, Miloši, když nevystupuješ jako moudrý král Šalamoun, který spory nevyhrocuje, ale tlumí i řeší. Ale máš před sebou téměř celých pět let, aby ses jím ještě stačil stát! Držím Ti palce.