KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA

Ani snad nechtějte vědět, jakou měl covid smrtnost

KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA
Ani snad nechtějte vědět, jakou měl covid smrtnost

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Kabinet Petra Fialy se nakonec propracuje téměř ke stejnému schodku státního rozpočtu, který na tento rok ještě přichystala vláda Andreje Babiše. Babišův výchozí deficit 380 miliard korun Fiala a jeho ministr financí Zbyněk Stanjura nejprve v běhu zmenšili na 280 miliard. Tehdy jim ekonomové, dokonce z vládních vod jako Štěpán Křeček, vyčítali nízkou ambici proškrtat výdaje. Přišla válka na Ukrajině, ceny energií dále vyskočily, přibyly náklady na uprchlíky, vláda zvedla schodek na 330 miliard. A včera poslanci, především s odvoláním na potřebu kompenzovat lidem účty za proud a plyn, schodek zvedli na 375 miliard.

Pravdu mají lidé jako Miroslav Kalousek, kteří nejprve vládě byli nakloněni: Vláda přes ostýchavé pokusy pootočit směr nakonec plus minus pokračuje ve směru, jaký nastolil Andrej Babiš během posledních dvou roků svého hospodaření. Je v živé paměti, čím Babiš svou rozpočtovou party zdůvodnil: covidem-19 a nutností nenechat padnout ekonomiku. Při zpětném pohledu se jeví, že covid byla rozhodující záminka, jak to se státními penězi roztočit, jakýsi prvotní hřích, kdy se ze státu dlouhodobě charakterizovaného rozpočtovou kázní stal stát zadlužující se až jihoevropskou rychlostí. Z 1,6 bilionu korun státního dluhu ke konci roku 2019, kdy covid právě unikal z laboratoře ve Wu-chanu, do konce roku 2021 poskočil náš státní dluh na 2,5 a na konci tohoto roku dostoupí někam k 2,9 bilionu.

A do toho přichází z USA zásadní, zatím téměř úplně ignorovaná zpráva o studii, která hledá odpověď na kardinální otázku, jak moc byl covid-19 smrtící. Vzpomeňme si, že kategorie smrtnosti byla tím údajem, který mediálně covidu pomohl ke kariéře. Původní odhad Světové zdravotnické organizace – 3,4 procenta – pochopitelně budil hrůzu. Ale tým kolem profesora epidemiologie Johna Ioannidise ze Stanfordu shrnul národní výzkumy séroprevalence, tedy měření výskytu protilátek na koronavirus, v 31 zemích světa. Studie se zabývá lidmi od 0 do 69 let. Ioannidisovi vycházejí údaje, které i lockdownovému skeptikovi vyrazí dech svou zanedbatelností: V celé sledované skupině od 0 do 69 let dosahoval koronavirus smrtnosti 0,095 procenta, tedy necelé jedno promile. Ve skupině 60 až 69 let sice smrtnost prudce stoupá, ale pořád na pouhého půl procenta – tedy jeden mrtvý na 200 nakažených.

Kohortou od 70 let výš se Ioannadisova studie nezabývá, což kritici možná právem označí za slabinu. Ale i tak její závěry zapadají do pojetí, které prosazovali koronaskeptici, a skoro nikde se s ním neprosadili: chránit jen starší ročníky a ty mladé nechat na pokoji. Samozřejmě i nadále zůstává nerozhodnutý spor, zda by ročníky nad 70 let v populaci, která se mezitím rychle promořuje, šlo od viru izolovat, byť náš profesor Jiří Beran tvrdí, že by to šlo, především soustavnou péčí o rizikové lidi a tak jednoduchými věcmi, jako je jejich každodenní monitoring po telefonu následovaný případně rychlou léčbou. Ioannidis je podle jednoho přehledu vůbec nejcitovanější vědec na světě, což by mohlo oslabit námitku, že jeho nová, vpravdě šokující studie dosud neprošla vědeckou oponenturou.

Podstatná je i ta okolnost, že do studie byla zahrnuta pouze data sebraná do února 2021, tedy nálezy jsou z předočkovací éry, nemluvě o tom, že tehdejší varianty covidu byly drsnější než dnešní omikron.

Pouhý rok nás dělí od chvíle, kdy nám naše státní a vědecké autority tvrdily, že od nějakých 15 let věku jsme bez vakcíny vystaveni smrtelnému nebezpečí, a kdy nám bez průkazu očkovance, který ovšem v tu dobu prokazatelně negarantoval, že jeho nositel je bezinfekční, zakazovaly vstup do restaurací. Až Ioannidisova studie projde oponenturou, kdo z expertů a politiků nalezne sílu k sebekritice, nedejbože k přiznání, že na současné mizerii státního rozpočtu nese i on svůj dílek viny?