Následující týdny mohou ukázat, že i politický boj může být tvrdý, ale zatím se otočil do věcné, relativně kultivované roviny, kterou odmítá přijmout jen aparát hradní kanceláře. Jako by jim tam stále nedošlo, že výsledek sněmovních voleb změnil poměr sil, který zemi může vrátit do normálních poměrů demokracie bez despotických odznaků moci.

Prezident Miloš Zeman je nemocný. To se může přihodit kdykoli komukoli z nás, i prezident je nakonec jenom člověk se vším, co k tomu patří. Každého nemoc nějak omezuje, někdo se za slabost vyvolanou nemocí může stydět a nechce tuto slabost sdílet víc, než je to nutné, nebo ji vůbec připouštět. Miloš Zeman z pohledu výkonu funkce onemocněl v nejméně vhodnou chvíli, nemůže se uzavřít a sám se s chorobou v ústraní vyrovnávat tak, jak to většinou bývá u lidí bez vysoké exekutivní funkce.

Do Ústřední vojenské nemocnice v Praze byl na oddělení intenzivní péče odvezen den po volbách do Poslanecké sněmovny, tedy v období, kdy prezident přejímá roli moderátora při předávání moci z rukou končící vlády nově nastupující, a kdy tedy přicházejí nejdůležitější okamžiky funkce prezidenta. Tuto roli může hrát pasivně, tedy po svolání nově zvolených poslanců přijme demisi končící vlády a pověří toho, kdo reprezentuje v nově zvolené sněmovně většinu, aby sestavil nový kabinet. V naší situaci přesvědčivé většiny koalice Spolu (K3) a koalice Pirátů se Starosty (K2) je situace přehledná. Co víc, končící vláda premiéra Andreje Babiše nechce, aspoň podle posledních prohlášení, komplikovat předání moci žádnými obstrukcemi a poražené ANO je připraveno odejít do opozice.

Miloš Zeman je nezpochybnitelně jeden z nejvýraznějších politiků a mocenských hráčů v polistopadovém vývoji země. Pokud by byl ve formě, určitě by si tuto chvíli po volbách, kdy dochází k výměně vlády, patřičně užil. Dal by najevo sílu svého mandátu, který se navíc opírá o sílu přímé volby, stejně jako by to udělali jeho předchůdci Václav Havel nebo Václav Klaus.

Všichni tři se totiž zapíšou jako výrazné osobnosti moderních dějin bez ohledu na to, z jakých ideových hodnotových pozic vystupovali. Všichni tři rozuměli moci a uměli dělat politiku, i když každý svými vlastními osobitými metodami. Prezident Miloš Zeman je ale nemocný a lékaři z renomované nemocnice, jejichž autoritu si nikdo nedovoluje zpochybnit, uvádějí, že není schopen vykonávat své povinnosti. A jeho úřad, Kancelář prezidenta republiky, není schopen věrohodně vystupovat a dělat svou práci náležitě dál. Nemá smysl spekulovat, zda jde o vůli samotného Miloše Zamana (nebo jeho rodiny) neinformovat o zdravotním stavu, nebo o libovůli či zlovůli hradních úředníků.

Každému je jasné, že když je šéf nemocný, musí mít přinejmenším aparát, který v době jeho neschopnosti zajistí chod jeho úřadu. To se děje v rodině, pokud je v ní někdo neschopný sehrávat svou roli, v malé firmě nebo velké korporaci. Každý může vypadnout z role, jde ale o to, aby byla zachována funkce jednotky. Nyní je důležité, aby to proběhlo lidsky a důstojně. Hlavně pro budoucnost, aby nevznikl odporný precedent, kterého nakonec budou všichni litovat.