EDITORIAL

Kdo je tady čučkař?

EDITORIAL
Kdo je tady čučkař?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Mezi prezidentem a ředitelem BIS vypukla otevřená válka, kdy se zatím vytahují jen mediální zbraně. A není to dobře. Konflikt doutnal několik let. Minimálně pět. To je doba, po kterou Miloš Zeman odmítá Michala Koudelku jmenovat generálem. Ten první se opírá o přátelské vztahy s Moskvou, ten druhý demonstroval podporu tajných služeb od spojenců z NATO, především od americké tajné služby CIA.

Neméně zásadní rozdíl je také v tom, že první je politik zvolený do nejvyšší ústavní funkce, druhý vysoce postavený státní úředník jmenovaný vládou. To samo definuje role a postavení obou rivalů.

Ředitel BIS se pochopitelně opírá také o podporu opozice, ale i premiéra Andreje Babiše, kterého při jeho oficiální návštěvě v Bílém domě doprovázel a přivedl ho také do Lengley.

Andrej Babiš vede své boje i v zahraničí, a pokud Evropskou unii bereme jako samostatnou entitu, tak s ní nemá zrovna nejlepší vztahy, i když se je snaží kompenzovat bilaterárními jednáními hlavně v Maďarsku. Spojené státy byly ze spřátelených velkých celků zatím jediné, které se vůči premiérovi nevymezovaly, a těm jako věrný spojenec proti Rusku vyhovuje v čele tajných služeb Michal Koudelka.

O jeho osudu jako ředitele BIS ale bude v polovině příštího roku rozhodovat vláda. Premiér, který je v zásadě v Zemanově područí, z toho má zamotanou hlavu už teď. A šéf BIS začal hrát vabank. Podobně jako ministr zahraničí Tomáš Petříček začal využívat osvědčených kanálů v Respektu, Aktuálně, Deníku N a ve veřejnoprávních médiích, párkrát – jako třeba s aférou ricin – hrajících svou roli ve vyšších mocenských hrách.

Michal Koudelka poskytl nejprve v březnu rozhovor Aktuálně a před několika týdny Deníku N, kde se hlásil k demokratickému odkazu Listopadu. Pak přichází rychlá mediální ofenziva k moskevské cestě prezidentova poradce Martina Nejedlého, člověka spojeného s Ruskem až toxickými vazbami. Nejprve je provázena spory o oprávněnost diplomatického pasu, vše korunuje zápis z jednání s poradcem ruského prezidenta Putina – takové dokumenty opravdu běžně nevisí na internetových stránkách Černínského paláce. Do toho se objeví žádost prezidenta, v níž po BIS požaduje zprávu o rozkrytí ruské špionážní sítě.

Únik je ale mnohem sofistikovanější, protože vede primárně přes sněmovní výbor pro kontrolu tajných služeb. Výskyt těchto informací má pochopitelná vysvětlení. Nejde jen o dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech, na které by se chtělo podílet Rusko svými technologiemi.

Je samozřejmě k neuvěření, že prezident mluví o tajné službě jako o čučkařích, že si jeho kancelář najme zhrzeného zaměstnance služby, který na svého bývalého šéfa připraví složku s komprem, a vůbec že v okolí hlavy státu se objevují lidé se silnými vlivovými, ale i ekonomickými vazbami na Východ.

Nelze to také přejít konstatováním, že Miloš Zeman celou svou politickou kariéru využíval informací tajných služeb pro své momentální zájmy. A měl na to vždycky své lidi jako kdysi Jaroslava Baštu, který pro něj připravil v 90. letech slavný kufřík s údajně závažnými informacemi.

Ale přímý mediální souboj prezidenta se šéfem BIS jsme tady ještě neměli. Nevoní to. Otvírá se tu Pandořina skříňka, ze které vyskočí drby, neprokázané operativní informace a nehezké metody. Vše to ale zapadá do postupného rozpadu právního státu.

 

1. prosince 2020