Mezi prezidentem a ředitelem BIS vypukla otevřená válka, kdy se zatím vytahují jen mediální zbraně. A není to dobře. Konflikt doutnal několik let. Minimálně pět. To je doba, po kterou Miloš Zeman odmítá Michala Koudelku jmenovat generálem. Ten první se opírá o přátelské vztahy s Moskvou, ten druhý demonstroval podporu tajných služeb od spojenců z NATO, především od americké tajné služby CIA.

Neméně zásadní rozdíl je také v tom, že první je politik zvolený do nejvyšší ústavní funkce, druhý vysoce postavený státní úředník jmenovaný vládou. To samo definuje role a postavení obou rivalů.

Ředitel BIS se pochopitelně opírá také o podporu opozice, ale i premiéra Andreje Babiše, kterého při jeho oficiální návštěvě v Bílém domě doprovázel a přivedl ho také do Lengley.

Andrej Babiš vede své boje i v zahraničí, a pokud Evropskou unii bereme jako samostatnou entitu, tak s ní nemá zrovna nejlepší vztahy, i když se je snaží kompenzovat bilaterárními jednáními hlavně v Maďarsku. Spojené státy byly ze spřátelených velkých celků zatím jediné, které se vůči premiérovi nevymezovaly, a těm jako věrný spojenec proti Rusku vyhovuje v čele tajných služeb Michal Koudelka.

O jeho osudu jako ředitele BIS ale bude v polovině příštího roku rozhodovat vláda. Premiér, který je v zásadě v Zemanově područí, z toho má zamotanou hlavu už teď. A šéf BIS začal hrát vabank. Podobně jako ministr zahraničí Tomáš Petříček začal využívat osvědčených kanálů v Respektu, Aktuálně, Deníku N a ve veřejnoprávních médiích, párkrát – jako třeba s aférou ricin – hrajících svou roli ve vyšších mocenských hrách.

Michal Koudelka poskytl nejprve v březnu rozhovor Aktuálně a před několika týdny Deníku N, kde se hlásil k demokratickému odkazu Listopadu. Pak přichází rychlá mediální ofenziva k moskevské cestě prezidentova poradce Martina Nejedlého, člověka spojeného s Ruskem až toxickými vazbami. Nejprve je provázena spory o oprávněnost diplomatického pasu, vše korunuje zápis z jednání s poradcem ruského prezidenta Putina – takové dokumenty opravdu běžně nevisí na internetových stránkách Černínského paláce. Do toho se objeví žádost prezidenta, v níž po BIS požaduje zprávu o rozkrytí ruské špionážní sítě.

Únik je ale mnohem sofistikovanější, protože vede primárně přes sněmovní výbor pro kontrolu tajných služeb. Výskyt těchto informací má pochopitelná vysvětlení. Nejde jen o dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech, na které by se chtělo podílet Rusko svými technologiemi.

Je samozřejmě k neuvěření, že prezident mluví o tajné službě jako o čučkařích, že si jeho kancelář najme zhrzeného zaměstnance služby, který na svého bývalého šéfa připraví složku s komprem, a vůbec že v okolí hlavy státu se objevují lidé se silnými vlivovými, ale i ekonomickými vazbami na Východ.

Nelze to také přejít konstatováním, že Miloš Zeman celou svou politickou kariéru využíval informací tajných služeb pro své momentální zájmy. A měl na to vždycky své lidi jako kdysi Jaroslava Baštu, který pro něj připravil v 90. letech slavný kufřík s údajně závažnými informacemi.

Ale přímý mediální souboj prezidenta se šéfem BIS jsme tady ještě neměli. Nevoní to. Otvírá se tu Pandořina skříňka, ze které vyskočí drby, neprokázané operativní informace a nehezké metody. Vše to ale zapadá do postupného rozpadu právního státu.