Konečnou verzi auditu o zemědělských dotacích pro firmu českého premiéra nikdo z Bruselu neposlal. Pokud náhodou do Prahy přišly nějaké papíry, pak šlo jen o nějaké podklady k diskusi, která ještě zdaleka není u konce. Tak odbyl ministr zemědělství Miroslav Toman minulý týden informaci, že má k dispozici audit, podle kterého střet zájmů Andreje Babiše ovlivnil také agrární dotace pro holding Agrofert. Nejde o běžné tajnůstkářství. Babišův zemědělský střet zájmů se stal ohniskem sporu o jeden z největších dotačních programů na světě, evropskou podporu zemědělství známou pod zkratkou CAP. Šedesát miliard eur ročně se bude rozdělovat podle toho, jak kauza českého premiéra dopadne, a to je o důvod víc, proč závěry evropských auditorů tajit.

Konflikt se odehrává především v Evropském parlamentu a další dějství bude mít po 20. lednu. Europoslanci z výborů pro zemědělství a životní prostředí musejí rozhodnout o pravidlech, podle kterých se budou peníze z CAP rozdělovat v rozpočtovém období 2021–2027. Konkrétně projednají návrh, který vypracovali ještě jejich předchůdci z parlamentu, kterému skončilo funkční období loni v květnu. Očekává se, že výbory návrh neschválí a samy zpracují jinou verzi, kterou pošlou na plénum europarlamentu během jarních měsíců. Z pohledu českého premiéra a dalších superzemědělců to není dobrá zpráva. Návrh minulého parlamentu byl jako od chytré horákyně a uspokojil všechny. Ekologičtí aktivisté uspěli s požadavkem na produkci biopotravin a omezení chemie, Francouzi prosadili větší podporu malých a středních zemědělců, kterou zaručí horní limit 100 000 eur dotací ročně na jeden podnik. Ovšem o nic podle návrhu nepřijdou ani velké agrární společnosti, pro které si některé země včetně Česka vyžádaly výjimku.

Dodatek Babiš

Kompromis z loňského dubna vedl k frustraci mnoha politiků zabývajících se zemědělstvím. Přímé platby v zemědělství nejsou v současné podobě ničím jiným než „motivačním nástrojem pro spekulanty“, stěžoval si deníku TopAgrar poslanec Evropské lidové strany za Itálii Herbert Dorfmann. Peníze jsou teoreticky určeny na produkci zdravých potravin a ochranu klimatu, vody a zvířecích druhů, v podobě přímých plateb za každý hektar, který někdo obdělává, však přitahují stále víc spekulantů. Ti skupují pozemky, každým rokem svlažované deštěm dotací ve výši 400 eur na hektar. „Zemědělská půda se mění na tiskárnu peněz,“ postěžovala si německá sociální demokratka Maria Noichlová. Přitom v některých nových členských státech fungují mezi politiky a agrárními barony klientské řetězce, které na jedné straně zajišťují přísun dotací známým podnikatelům a na druhé straně dokážou blokovat justici, aby neměla chuť proti tomu zasáhnout. Noichlová v této souvislosti jmenovala Česko a Maďarsko.

Evropští poslanci tvrdí, že konkrétně Babišův případ je vrcholem ledovce, protože podobné ždímání peněz určených pro zdravé potraviny a ochranu krajiny funguje i jinde, například v Německu. Úplně si tedy neuvědomují, že vliv koncernů v Česku je nesrovnatelně větší. Ještě není propastný rozdíl mezi bilancí, kolik peněz inkasují jednotlivé firmy na polích Česka a čtyřiapůlkrát většího Německa, zvlášť v jeho východní, postkomunistické části. Dotaci přes milion eur, která odpovídá přímým platbám na 2500 hektarů, inkasovalo u sousedů čtyřicet zemědělských družstev a třicet obchodních společností. V Česku se nad stejnou hranici dostalo čtyřicet družstev a devadesát soukromých firem. Ovšem na tuzemských lánech dospěla dál koncentrace jednotlivých podniků. Největším skandálem německého zemědělství byly podle týdeníku Der Spiegel v roce 2017 tři miliony eur pro mlékárenský koncern Arla. Ovšem holding Agrofert inkasuje jenom v Česku 40 milionů a další čtyři kolosy (Agro – Měřín, Spojené farmy, Rabbit, Úsovsko) pobírají přes sedm milionů eur ročně.

Proto si kritici dotačního systému v europarlamentu loni v dubnu vybrali Agrofert jako hlavní terč při snaze zastavit proud dotací velkým firmám a mimo jiné navrhli tzv. dodatek Babiš, který by zakazoval pobírání dotací těm, kdo mohou ze svých politických funkcí čerpání ovlivnit. Tento pokus se stal hlavním motivem prosincového článku v New York Times, který byl dosud nejtvrdším odsouzením přebujelého dotačního systému. Text popisuje hlasování poslanců zemědělského výboru o dodatku Babiš. Při veřejném jednání návrh nevzbudil velkou pozornost, vůbec se o něm nedebatovalo a pro jeho zavedení hlasovalo jenom jedenáct ze 46 členů výboru. V New York Times z toho odvodili, že současný model vyhovuje příliš silné lobby na to, aby se něco změnilo. Důležité slovo přitom mají velcí němečtí a irští zemědělci.

„Systém zvýhodňuje ty, kteří na dotacích vydělávají nejvíce. Nejen že hrají při stanovování politik příliš velkou roli, ale také těží z nejasných pravidel střetu zájmů, slabých zákonů o zveřejňování informací a také modelu, který jen liknavě vymáhá odpovědnost. Jednotlivé případy zneužívání dotací se mohou protahovat roky, i když jde o přímý podvod,“ odsuzují američtí novináři zkorumpovaný systém.

Pro Evropu je to urážlivé, ovšem zároveň pravdivé, jak potvrzují sami účastníci dotačního kolotoče mezi českými zemědělci. Zástupci Komise jsou schopni omluvit stávající praxi pouze tím, že budou aspoň se vší přísností stíhat střet zájmů. „Z naší strany děláme všechno, nemůžeme ale nahradit každou vládu v EU,“ vysvětlila americkým novinářům mluvčí Evropské unie Mina Andreeva. Proto je Babišův případ tak důležitý. Evropská komise může dotáhnout audit o zemědělských dotacích pro Agrofert do konce a požadovat zpátky všechny peníze, případně ještě stoprocentní pokutu. Poměry se tím úplně neobrátí k lepšímu, k dispozici však bude cenný argument, že všechno není špatně.

Oběť premiéra

Kritika amerických novin přispěla k tomu, že poslanci s největší pravděpodobností znovu otevřou model financování evropského zemědělství v období 2021–2027 a chystaným změnám budou dokonce říkat reforma. Prozatím je jisté pouze to, že reforma začne platit až od roku 2023 a do té doby se budou zemědělci podporovat nějakým provizorním způsobem. Dostanou sice méně peněz, rozdělovat se však budou zhruba stejně jako dosud.

Z pohledu velkých příjemců je nepříjemné, že se znovu opráší myšlenka, jak stanovit celoevropsky závazný limit nejvyšších možných dotací jedné firmě nebo holdingu. Výsledky auditu o střetu zájmů českého premiéra mohou být důležitým argumentem, proč není možné, aby o limitech rozhodovaly národní vlády. Důsledky zavedení nových dotačních pravidel přitom mohou Agrofert poškodit víc než povinnost vrátit pár stovek milionů korun v důsledku auditního šetření.

Při auditu Evropské komise se nehraje o víc než částku na úrovni 600 milionů korun. Ministr zemědělství Toman dokázal v červnu úspěšně utajit jeho první verzi. O druhé verzi, která minulý týden přišla do Prahy, tvrdí, že ani neexistuje, protože o jejích výsledcích se ještě bude jednat 28. ledna na bilaterální schůzce českých a evropských úředníků. Může se tedy ještě změnit. Dva základní rozměry auditu jsou přesto podle dostupných informací k dispozici. Babiš ovládá Agrofert, a střet zájmů v zemědělství tedy existuje stejně jako u tzv. regionálních dotací. Zároveň se týká projektů, na které Agrofert uzavřel smlouvu v období po 9. únoru 2017, kdy byl Babiš vicepremiérem nebo premiérem. Celkem tak může holding přijít o částku 600 milionů za modernizaci firmy Vodňanská drůbež, masokombinátů typu Kosteleckých uzenin, vepřínů společnosti SPV Pelhřimov atd. Změna pravidel pro podporu evropských zemědělců však může zastavit dotační proud, který dnes Agrofertu přináší každoročně miliardu.

Audit Evropské komise se týká jen okrajového titulu, dotací na konkrétní projekty. V případě Agrofertu dosáhly po roce 2017 vysoké částky jen z toho důvodu, že vláda, kde byl Babiš vicepremiérem, vymyslela podporu zaměřenou na velké potravinářské podniky. Stále však jde o zlomek celkové podpory, kterou tvoří především přímé platby. V Česku se jim říká „nárokové dotace“ a jejich hlavní složkou jsou platby na hektar nebo hospodářská zvířata. Kritika ze strany některých europoslanců a novinářů New York Times se týkala právě těchto dotací, které chtějí v případě největších korporací zakázat francouzští zemědělci, a naopak se jich nechce vzdát lobby velkých evropských agrárníků. Teoreticky tím vzniká pro Babiše riziko, že kolegové ze Západu nebudou spolu se svými zájmy hájit i Agrofert, jako to udělali loni v dubnu. Nepříznivý výsledek auditu je může přesvědčit, že Babiš je užitečný ještě jako figurka určená k obětování. Proto bude hlavním úkolem českých vyjednávačů a europoslanců, aby oddělili spor o dotace na projekty ve Vodňanech a Kostelci od debaty o přímých platbách pro velké holdingy. Agrofert přesto není v boji o budoucí přímé platby bez šance. Premiér může jménem České republiky podpořit ambiciózní ekologické plány ostatních zemí výměnou za to, že mu nechají u nárokových dotací volnou ruku.

Všichni za Agrofert

Z pohledu tuzemských sedláků hrozí bruselská reforma hlavně potížemi. „Nemám z toho dobrý pocit,“ potvrzuje předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek. Podíl zemědělství na evropském rozpočtu se sníží na 30,5 procenta, proti současné době o desetinu. Snaha prosazovat zelenou politiku někdy až za hranice zdravého rozumu posílí byrokracii, přitom zátěž nových kontrol postihne především malé rodinné farmy, které nemohou platit speciální úřednické síly. Právě v této chvíli by malí a střední zemědělci potřebovali, aby se jejich zájmů v Bruselu někdo zastal. Těžko to však čekat od reprezentace, která napne všechny síly k tomu, aby uchovala dotace velkých holdingů a zvlášť premiérova Agrofertu. „Máme obavu z toho, jestli problémy jednoho podniku neohrožují celé české zemědělství. Vlády se na to budeme vážně ptát,“ plánuje předseda Šebek.