V reportáži časopisu Reflex z „Vlasteneckého setkání“ v Příčovech je citován jeden ze zkušených aktérů této scény: „Vy liberálové můžete být v klidu. Od nás vám fakt nic nehrozí... Je to úplně komické. Celá scéna se pere o pořád stejných deset patnáct tisíc lidí, kteří jsou občas ochotní na to náměstí dorazit. Celospolečensky je náš vliv zanedbatelný.“

Teď jich dorazilo na Václavské náměstí o něco víc než pět nebo deset tisíc a liberálové klidní nejsou. Politická a mediální scéna řeší, jak to, co se stalo, pojmout. Jak oddělit to tvrdé jádro, svolavatele, těch tisíc, kteří by přišli před rokem, jak napsal ministr Blažek, anebo těch citovaných pět deset tisíc od těch ostatních, svedených či vystrašených. A, obligátně, „jak s nimi mluvit“, protože v tom, že je třeba s nimi mluvit, bylo dosaženo shody.

S tím, jak s nimi mluvit, už je to horší. Máme spíš jen rady negativní. Jedna z nich určitě zní: Ne tak jako Joe Biden.

Ten teď pronesl projev, jehož nominálním tématem bylo ohrožení demokracie a výzva Američanům, aby se postavili na její obranu. Ale ve skutečnosti to byl stranický projev, tah v kampani před podzimními kongresovými volbami, kus demagogie tak rafinovaný, že nezbývá než závidět.

Bylo to vymyšlené už počínaje vizuálním prvkem – karmínovou září za Bidenem, v níž stáli stráž mariňáci. Cíleně vystavěné pro výměnu: „Vždyť je to scéna jako z typického filmu o Hitlerovi!“ – „To přece nemůžete myslet vážně!“ Pozornost upoutána.

V projevu pak Biden varoval před ohrožením demokracie ze strany Donalda Trumpa a „MAGA republikánů“, přičemž ponechal na interpretaci, kdo všechno jsou MAGA republikáni. Nebylo těžké si z toho odnést dojem, že to jsou všichni, kdo nesouhlasí s politickými návrhy demokratů. A že zachránit demokracii a sjednotit Ameriku lze jedině tak, že republikáni zapomenou na veškeré vlastní názory a budou podporovat Bidena.

Hned druhý den Biden v televizním rozhovoru výslovně řekl, že nepovažuje všechny republikánské voliče za ohrožení demokracie. Ale o to tolik nešlo. Účel byl udržet Donalda Trumpa ve zpravodajství, vyprovokovat republikány k tomu, aby se ohrazovali, že Bidenovi o demokracii vůbec nejde. A umožnit vlastním příznivcům, aby mohli sledovat, jak republikáni zas obhajují Trumpa, a o to odhodlaněji se chystali vyrazit k volbám. A funguje to zdá se velmi dobře.

Když už je řeč o tom, co nedělat, nejvyšší státní zástupci států Missouri a Louisiana se žalobou domohli e-mailů, které si v posledních dvou letech vyměňovali úředníci washingtonských vládních institucí s manažery Twitteru a Facebooku. Jejich obsah lze s klidem charakterizovat jako žádosti o cenzurní zásahy – blokování sdílení určitých zpráv, rušení facebookových skupin, koordinování scénářů, jak „vyvracet“ určité zprávy –, jimž manažeři sociálních sítí promptně vyhovovali. Je to v zásadě totéž, co chtějí naši rozvědčíci a experti na informace na vnitru, když žádají po poskytovatelích internetového připojení, aby vypínali nežádoucí weby. Jedna úřednice Bílého domu si dokonce úspěšně vyžádala zrušení parodického instagramového účtu Dr. Fauciho – zřejmě představoval znevažování významného činitele, jak před tím varoval ředitel BIS Koudelka.

Německý kancléř v projevu v pražském Karolinu nastínil své představy o budoucnosti EU, k nimž jako obvykle patří rozšíření většinového hlasování do dalších oblastí, konkrétně do zahraniční politiky. Málokdy se nám dostane varování, co to obnáší, tak rychle. Vůdce německé opoziční CDU Friedrich Merz vyzval k tomu, aby kancléř jel do Moskvy na Gorbačovův pohřeb a aby tam jeli i další evropští lídři. Dobře, za normálnějších okolností, někdy před deseti lety, ať tam kancléř jede, ale teď? A proč se potřebuje starat o to, aby tam jeli i ostatní? Není už na čase, aby se dověděl, že jiní mohou mít na Gorbačova jiný názor, úměrný tomu, že do jejich země poslal tanky? Ale i kdyby neměli, proč má takovou potřebu rozhodovat za ostatní? Je to takové prozatímní provedení toho zatím neexistujícího většinového rozhodování o zahraniční politice.