Když propukl skandál kolem britské konzultační společnosti Cambridge Analytica, pro všechna důležitá média to bylo klíčové téma, které mělo prokazovat sofistikovanou politickou propagandu. V principu šlo o to, jak se využívala osobní data, která uživatelé internetu po sobě zanechávají v podobě digitálních stop, k ovlivnění lidí k nějakému typu politické volby. Nejčastěji se uvádělo referendum o brexitu, tedy vystoupení Velké Británie z Evropské unie, ale služby využívali i republikánští politici v Americe, například Ted Cruz, senátor za stát Texas.

Šlo především o zkoumání dat uživatelů Facebooku. Nejmarkantněji se to projevovalo právě v bitvě o brexit. V té době byl Facebook největší sociální sítí a zastánci brexitu vyhledávali ty, kteří se necítí spokojeně ve svém životě a zároveň to jsou lidé, kteří se nezapojují do veřejného života, nechodí k volbám a mají pocit, že stejně nikdy nic nemohou změnit. Takoví lidé jsou v každé společnosti, samozřejmě i v české, ve které může být aspoň 20 % chronických nevoličů, ale v Británii byli díky datům z Cambridge Analytica cíleně oslovovaní, aby hlasovali pro vystoupení Británie z EU. Do případu s osobními daty uživatelů se přimíchal i ruský vliv, který nepochybně existuje a projevuje se snahou znejisťovat společnost v euroamerickém světě, a vypukl obrovský skandál. A bylo to dobře, protože se ukázalo, jak zneužitelné je chování každého z nás v digitálním světě.

Stejnou pozornost měly mít i Twitter files, ale nemají, přestože jejich závažnost je srovnávána s nejslavnější aférou amerických politických dějin 20. století, Watergate, a nepochybně závažnost mají. V případě Twitteru nejde jen o analýzu dat uživatelů, ale přímo o ovlivňování, chce-li někdo, cenzuru nepohodlných názorů spojenou především s americkou politikou republikánů, jejich podporovatelů a témat, která prosazují. Twitter, podobně jako Facebook, spolupracoval s tajnými službami, spolupracoval s jedním politickým proudem, tedy demokraty, aby byly potlačovány názory republikánů a jejich voličů. Majitelé velkých technologických firem nechtěli, aby u moci byli republikáni. Twitter používal metody tzv. shadow ban, tedy skryté potlačování názorů republikánů a jejich voličů. Nešlo o žádný transparentní proces, ale jen o hru na otevřenost. Jde naprosto zřejmě o politickou manipulaci větší úrovně než v případě Cambridge Analytica a zneužívání osobních dat uživatelů. Převládající názor u technologických firem a v zavedených médiích je levicově liberální, progresivistický, navíc v tomto případě chybí akcelerační ruský vliv, a tak zřejmě proto se kolem případu Twitter files jen opatrně našlapuje. Převládá představa, že jen levicově liberální svět je jediným skutečným ochráncem západních hodnot. To je samozřejmě mylná představa, protože pohonem demokracie je pluralita, souboj myšlenek a diskuse. Ovšem problém je neukotvenost sociálních platforem, které sice názory bezbřeze šíří, vydělávají na tom, ale nenesou za ně žádnou odpovědnost. Každá mediální organizace je odpovědná za obsah, který zprostředkuje, může být za to hnána k odpovědnosti před soudem, zároveň stanovuje pravidla pro publikování různých názorů. To ale evidentně neplatí pro sociální sítě. Jsou sice soukromými organizacemi, které si mohou vybrat ideovou preferenci, ale pokud ji nepřiznají, skrytě potlačují názory, které se jim nehodí, a nemusejí podléhat platným zákonům, vzniká zde nebezpečný faktor mimo demokratickou soutěž. Evidentně to ale stále prochází. Nebezpečné nejsou názory, ale manipulace.