Je zubní péče u českých dětí v troskách? Podobné otázky vyvolal případ třídy školáků na Ostravsku, u kterých zubaři našli alarmující počet zubních kazů. Objevuje se tak i volání po návratu preventivních zubních prohlídek na školy. „O takovém řešení mám ale velké pochybnosti,“ reaguje v rozhovoru pro deník Echo24 zubní lékařka a zakladatelka Českého zeleného kříže Hana Zallmannová, která se přes dvacet let věnuje osvětě a prevenci u dětí. Řešení je podle ní jinde, nejprve se však musí vůbec zjistit, v jakém stavu zuby českých dětí jsou.

Lékaři na Ostravsku našli v jedné třídě přes 140 kazů, mluví o tom, že je to šokovalo. Vy se roky věnujete otázce prevence a osvěty u dětí, šokuje vás to také?

To číslo je samozřejmě strašně vysoké, šokující to je. Problém v České republice ale spočívá v tom, že my vlastně nevíme, jak na tom skutečně děti jsou. Nemáme žádná čísla, ani u dospělých. Jestli je ale řešením návrat ke školním prohlídkám, o tom mám velké pochybnosti.

Takže to může být šokující, ale také možná jen náhodný případ? Na konto tohoto případu zaznívají totiž i silná vyjádření, že je systém zubní péče o děti vyloženě v rozkladu.

Čísla nemáme, ale to, co vidíme v praxi, co vidím sama na křesle, rozhodně nevede k nějakému optimismu. Řekla bych, že máme velké rezervy a zdaleka nevyužíváme možnosti a poznatky ve stomatologii a především v prevenci. Tohle je důsledek. Chyba v systému tu rozhodně je. Chybí čísla, která popisují stav, tedy jak vypadá kazivost a stav chrupu v populaci. Poslední jsou z roku 2008, od té doby je to jen dojmologie. Myslíme si, že ta situace není dobrá a pokud chceme naplánovat, jak z toho ven, musíme vědět, jak špatná ta situace je. Dalším krokem je pak podívat se někam, kde měli před časem situaci podobnou a podařilo se jim ji zlepšit. A podívat se, jakými prostředky to dostali pod kontrolu.

Máte už na mysli nějaké konkrétní příklady?

Napadají mě rovnou dva. První je Švýcarsko. Situace tam byla v 60. letech velmi špatná, z akademické i politické sféry tak vzešel plán. Stál na předpokladu, že nejrozumnější je začít u dětí a podchytit situaci od začátku. A na důvěře v prevenci. Studie, která sledovala stav chrupu u dětí i jiných věkových kategorií ve Švýcarsku po dobu 45 let, pak ukázala, že se v různých věkových kategoriích podařilo snížit kazivost o 80 až 90 %. Zásadní část plánu byla předat poznatky preventivní stomatologie přímo k dětem, tedy dávat jim přímo ve škole návod, jak se mají o své zuby starat.

Švýcarsko má ale výrazně jiný systém, stomatologická péče není hrazená z veřejného zdravotního pojištění. Je to postaveno tak, že se všichni mají možnost dostat k návodu, jak o zuby pečovat, aby se nezkazily. Kdo se pak o zuby starat nechce, musí si to zkrátka zaplatit. Samozřejmě se myslí na to, že jsou problémy, které se zubů týkají a nesouvisí s péčí, myslí se i na sociálně hůře postavené lidi. Ale není to o tom, že když si pan Novák nechce čistit zuby, oni se mu zkazí, mělo by se to platit ze solidárního pojištění.

A druhý příklad?

To je Německo, kde se v pravidelných intervalech mapuje stav chrupu a dásní napříč populací. Je to perfektní zdroj informací, na kterých lze připravovat strategie. I z tohoto vyplývají zajímavé věci – je zde vidět jasná úměra – mladí dospělí, kteří už se účastnili kolektivní prevence ve školách, vykazují jednoznačný pokles kazivosti.

Další věc je, že je to způsob, jak do systému dostat i děti, které patří do sociálních skupin, v kterých se péči o zuby nevěnuje pozornost. Nakonec z toho profitují všichni. „Vycvičit“ dítě k takovému umu stojí hodně energie, ale zároveň zařídíte, že v dospělosti neřeší zkažené zuby, neřeší zánět dásní vs. parodontitidu, ušetří se spousta peněz za ošetření, ušetří se spousta času, který lidé stráví v čekárně místo na pracovišti. Jde i o další zdravotní implikace. Rozjetá parodontitida je chronický zánět a ze studií je jasné, že je to rizikový faktor vedoucí k mnohem vážnějším onemocněním, jako je například cukrovka.

Zmiňovala jste volání po návratu prohlídek na školách, které se objevilo v souvislosti s případem na Ostravsku. To vidíte tedy až jako nějaké krajnější řešení, v první řadě má být osvěta?

Nejrozumnější je začít u dětí, od začátku zajistit, aby věděly, jak se mají o své zuby starat. To samozřejmě souvisí s tím, že je třeba přenést odpovědnost za jejich zdraví na ně samotné. Každý si za své zuby zodpovídáme sami a jak se o ně staráme, takové to máme. Pokud se zkazí, stát nás nezachrání. Kvalitní stomatologická péče je velmi drahá a tím pádem není možné poskytovat z veřejného zdravotního pojištění kvalitní stomatologickou péči plošně. Cesta z toho je investovat daleko menší peníze do prevence, což spolehlivě funguje, a předejít tak vzniku téhle strašné hromady práce. Často se skloňuje, že máme málo stomatologů, řeší se, jak zajistit pohotovost, ale jak tomu celému předejít, tomu se věnuje zanedbatelná pozornost.

Jak tedy vypadá „švýcarský“ návod?

Prvním pilířem prevence je čištění zubů. Je nutné, aby rodiče věděli některé věci už od miminka. Zuby je třeba začít čistit od momentu, kdy se objeví. Jakmile jich začne přibývat a dítě se dostává do různých fází vzdoru, je to činnost, která může stát spoustu energie. Víme, že řada dospělých si čistí zuby pravidelně, ale tam, kde to není potřeba. Když se to spojí ještě s dětským vzdorem, je rozumné nechat si poradit, jak to udělat co nejrychleji a přitom to dělat správně. Je to velmi individuální, ale dětem je třeba dočišťovat zuby, pomáhat jim s tím, zhruba do deseti let věku. Stejně tak individuální je to, kde jsou při čištění problémy, pro příklad k nejobtížnějším patří vyčištění mezizubních prostor.

Druhá v pořadí je výživa. Je rozumné si uvědomit, jak nakládat se vším sladkým. To, že bonbóny a čokoláda jsou pro zuby špatné, to ví každý, ale daleko méně se mluví o sladkém pití. Zásadní roli hraje totiž frekvence přísunu čehokoliv sladkého. Veliký rozdíl pro zuby je, jestli tabulku čokolády sníte najednou, nebo ji rozlámete a jíte celý den. Pro bakterie je ideální zdroj energie cukr, co zbyde, jsou kyseliny, které naleptávají povrch skloviny. Pokud pijete neustále a opakovaně sladké pití, neustále je zásobujete energií. Třetí pilíř, úmyslně říkám toto pořadí, jsou fluoridy. Pokud chceme využít na poli prevence zubního kazu zubní pastu, kupujeme takovou, která má fluoridy. Bez nich je to jen kosmetický přípravek.

Patříte k těm, kteří se o preventivní program na školách snaží z vlastní iniciativy. Jak si to v praxi představit?

Přes dvacet let vedu preventivní program pro školy, který je postavený právě na zkušenostech ze Švýcarska. Koncept je upravený na poměry v České republice. Projekt však není rozsáhlý, financování je extrémně složité a není zde podpora ani ze strany ministerstva zdravotnictví, ani zdravotních pojišťoven, což jsou podle mě přesně ty subjekty, které by to mělo zajímat. Děti mají k dispozici pracovní sešity, lektorky pak detailní metodiku upravenou pro české prostředí. V té je stomatologické minimum, protože nutnou podmínkou není mít zdravotnické vzdělání, následně pedagogické minimum a v poslední části pak program pro jednotlivé lekce. Pokud je to možné, informace se rodičům snažíme předávat v rámci třídních schůzek, dostávají také letáky s informacemi, co mohou pro děti udělat. Naše lektorky navštěvují mateřské, základní školy i dětské domovy. A co vidí v pusách dětí rozhodně k žádnému optimismu nevede.