Lidovci se sami označují přízviskem klidná síla. Tentokrát jim však už došla trpělivost s poklesem stranických preferencí a obměnili většinu vedení své strany. Pomůže to? Když v jakékoli politické straně usilují o funkci předsedy víc než dva lidé, je to svědectvím o stranické nejistotě. Jak kdysi řekl Churchill, stranický lídr se nevolí, on prostě je, nebo není.

Tentokrát tuto pozici chtělo v KDU-ČSL získat šest kandidátů (Výborný, Jurečka, Čunek, Heller, Kaplan, Regner). O nenormální situaci svědčilo také to, že jediný, koho si všichni delegáti i členové KDU-ČSL za předsedu přáli (Grolich), na tuto funkci nekandidoval, dokonce se ani nezapojil do sjezdové diskuse.

První kolo hlasování o stranickém předsedovi ukázalo základní rozložení sil mezi 290 delegáty. Marek Výborný získal 114 hlasů, Marian Jurečka 78, Jiří Čunek 53 hlasů, Tomáš Kaplan 21, Šimon Heller 19 a Jiří Regner dva hlasy. Co z toho vyplynulo?

Straničtí konzervativci, kteří chtějí lidovce profilovat na morálně kulturních tématech a nebránili by se příklonu k Andreji Babišovi, drží zhruba 70 hlasů. Bylo jasné, že předseda vyjde z dvojice centristů (Výborný, Jurečka). Ve druhém kole první získal 159 a druhý 107 hlasů (22 lístků bylo bílých).

Předsedou se tak stal dosavadní poslanec a ministr zemědělství Marek Výborný, který získal mimořádně slabý mandát (55 procent hlasů). Stála za ním „železná koalice“ delegátů z Královéhradeckého a Pardubického kraje a jižní Moravy. Výměnou za podporu ze strany Jihomoravanů byl Výborný povinen podpořit Petra Hladíka na funkci prvního místopředsedy. Tady se však hlasovací mašina zasekla a Hladík, tento zástupce stranické levice, nebyl zvolen ani v prvním, ani ve druhém kole. Byla to reakce jednak na pochybnosti delegátů ohledně jeho osobnostního založení. Přesněji řečeno, většina delegátů nebyla přesvědčena o tom, že dlouholetý místopředseda Hladík má charakterové vlastnosti na to, aby dál reprezentoval KDU-ČSL.

Navíc v kuloárech mu spousta lidí také nemohla zapomenout, jak si adoptoval radikálně zelenou politiku a snaží se přes ni programově profilovat lidovce (např. povolenky za emise pro domácnost, zpoplatnění PET lahví a plechovek).

Kdyby v tuhle chvíli vystoupil Marek Výborný a řekl, že za prvního místopředsedu v takové situaci chce Mariana Jurečku, sjezd by mu ho zvolil. On však neřekl nic, protože se obával, že Jurečka díky svým vazbám v rámci koalice SPOLU by jej zastínil a on by se stal jen formálním předsedou. Povolal proto do hry dlouholetého šéfa KDU-ČSL Pavla Bělobrádka (předsedou 2010 až 2019). Ten naopak dostal mimořádně silný mandát a po zvolení měl suverénně největší aplaus.

Ve chvíli, kdy v čele lidové strany stanuli dva bývalí předsedové, musel sjezd demonstrovat svou touhu po změně obměnami na funkcích místopředsedů. Tady nezůstal kámen na kameni a čtyři řadoví místopředsedové patří do mladší generace v KDU-ČSL (Brzesková, Pláteník, Hulicius, Horák). Z toho je patrné, že jak stranická levice, tak konzervativci se stáhli a vyčkávají na příští povolební sjezd. O co tedy na olomouckém sjezdu vlastně šlo?

Centristická většina vyjadřovala nespokojenost s tím, jak se lidovecká politika stala v rámci koalice SPOLU neviditelnou. Tyto pocity nejlépe vyjádřila nová místopředsedkyně Brzesková, když v rozhovoru pro CNN Prima News řekla, že lidovci v rámci SPOLU nemají možnost se projevit. Dodala, že při sestavování kandidátek nepřipustí méně prostoru než doposud. Stejná většina ovšem konstatovala, že samostatný postup je možný až po příštích volbách. Vlastně jediný, kdo nepřímo nabízel jinou strategii, byl senátor Jiří Čunek. V kuloárech i předsjezdových debatách dával najevo, že on je tím převozníkem, který KDU-ČSL spolehlivě dopraví do příští vlády s Andrejem Babišem. V kuloárech řadě lidí ukazoval svou SMS komunikaci s Babišem a svým neopakovatelným stylem demonstroval, že je s Babišem jedna ruka. Nakonec se ukázalo, že jeho podpora je výrazně menšinová.

O obhajobu předsednictví se neúspěšně pokusil Marian Jurečka. Sám tušil, že nemá dostatek hlasů, ale chtěl si svou reálnou podporu vyzkoušet bojem. Porážka ve druhém kole předsednické volby (159:107) rozhodně není tragická. Navíc kromě Bělobrádka několikrát zažil nelíčené ovace vstoje za svou práci na ministerstvu práce a sociálních věcí. Je třeba vidět, že i když je nejdéle sloužícím ministrem (zatím sedm let ve funkci), je mu stále 42 let, takže jeho záměr nejít do soupeření o posty řadových místopředsedů je spíš taktický krok než rezignace na comeback v budoucnu.

Nakonec jistou pachuť vyvolali dva lidé. Nový předseda Marek Výborný měl velmi vlažný kandidátský projev, v němž si neřekl o mimořádné pravomoci v mimořádné době, a vsadil na politiku smiřování různých křídel. Jeho vystoupení nejenže nemělo náboj, ale ani nenabízelo cestu, jak se dostat z reality nízkých volebních preferencí.

Ještě víc rozpaků způsobilo, jak se na sjezdu projevoval ten, jehož by v případě zájmu zvolili snad všichni stranickým předsedou: jihomoravský hejtman Jan Grolich. Většina kandidujících delegátů cítila, že jejich morální povinností je jít do souboje o nového lidoveckého předsedu nebo místopředsedy, protože je těžká doba. Prostě když teče voda do lodi, musí se jít z paluby k pumpám.

Z Grolichových předsjezdových vyjádření bylo však jasné, že nevěří v existenci jak KDU-ČSL, tak SPOLU a myslí, že je nutné počkat na totální povolební prohru. Už na sjezdu bylo patrné, že tímto postojem riskuje kredit u řady delegátů, kteří svou kandidaturu chápali jako pomoc topícím se na Titanicu. Jan Grolich se ve stejnou chvíli procházel po sále olomouckého NH hotelu v žoviální kšiltovce a možná ani on sám nechápal vážnost situace. U řady lidí si tím svou pověst hodně pošramotil. Na druhou stranu: rozhodne příští volební výsledek. To je otec i matka vší politiky.