Zvuk New Yorku první poloviny 70. let skutečně existuje, nejde o žádný dodatečný výmysl hudebních publicistů. Je v něm slyšet intelekt nebo alespoň nějaká přirozená chytrost. Oproti pozdějšímu britskému punku působil už tehdy, a to i ve své prchlivosti a neurvalosti, o dost vyzrálejším dojmem. Výhoda punkových kapel z New Yorku je také v tom, z čeho vycházejí – tradice Velvet Underground, beatniků a mnohých dalších. Kořeny punku se dají najít na opravdu nečekaných místech – prokletí básníci, dadaisté, Marcel Duchamp, Antonin Artaud, Brion Gysin, W. S. Burroughs či klidně třeba Situacionistická internacionála. A Blondie? To byla tehdy vůbec nejhitovější kapela ze všech.

Melodie z toho nejlepšího jukeboxu konce 50. a začátku 60. let, zrychlené plechové bicí skvělého Clema Burkeho, éterické kytarové riffy, nevinná i zběsilá Debbie Harry na pódiu, jistě, hudebně to punk nebyl, svým nekompromisním přístupem ovšem ano.

Chris Stein, kytarista a zakladatel kapely, toho zažil požehnaně. A teď vzpomíná (Debbie Harry vydala memoáry Tváří v tvář před pár lety). Nejsilnější jsou jeho paměti ve chvílích, kdy nabízí i sociální a politický kontext. Stein zasazuje své historky do období společenských událostí a změn v Americe, jeho postřehy jsou často velmi trefné, leckdy i zábavné. V roce 1965 podle něho všichni vypadali stejně usedle jako „Gene Hackman ve filmu Rozhovor“ a jediný Andy Warhol už tehdy působil, jako by se zjevil z budoucnosti (stejně jako temnota a dekadence Velvet Underground tehdy působila jako pěst na oko ve stále ještě trvající éře hippies). Generační i policejní problém s „máničkami“ byl evidentně stejný v normalizačním Československu jako v New Yorku, potěší i příhoda o návštěvě Prahy, kam se Stein se svou tehdejší polskou přítelkyní vydal na Vánoce rok po okupaci („nikdo nikde nebyl, v jediné otevřené restauraci seděli podivně vyšňoření staří lidé a jedli jakési sledě!“). Stein překrývá své adolescentní zážitky s protesty vůči válce ve Vietnamu (Ronald Reagan o jím navštěvované škole Berkeley řekl, že jde o místo pro „sexuální maniaky“), a když randí, jde se slečnou na čtení Patti Smith, „nějaké neznámé básnířky“.

Začátkem 70. let se New York pod tíhou dospívající generace začíná radikálně měnit. „Něco bylo ve vzduchu. Rok 1973 měl ale pořád blíže ke sto letům předtím než ke třiceti letům potom,“ soudí Stein. Do velkého přerodu, který od poloviny 90. let ničil všechny bohémské čtvrti a vytvořil homogenizovanou verzi toho, co bylo na nebezpečných, ale elektrizujících a životem pulzujících místech New Yorku zajímavé, zbývalo ještě dost času. New York byl tzv. opraven (nebo zničen), záleží na úhlu pohledu a míře laskavosti k gentrifikaci.

„Jsem vděčný, že jsem vyrostl v 60. letech. Je to past, která se vzpírá všemu modernímu a kvůli které jsem podezřívavý vůči budoucnosti. Tolik se zabývám tím, co jsem ztratil, a tím, co bylo, že si někdy připadám, jako bych všechno obětoval…,“ píše v silném závěru svého příběhu.

Pro mou generaci (skoro čtyřicátníků) má jeho vyprávění o krásách a nebezpečí starého New Yorku ještě další rozměr. Pochybuji totiž, že generace, která vyrůstala v 70. letech v Čechách, nějak výrazněji řešila, co se v té době děje za oceánem. A ani zpětně si k té době paradoxně nenašla takovou cestu jako třeba my, kteří jsme se narodili až v 80. letech.

Kamarád z redakce Rocku & Popu, který mi tu úchvatnou scénu kapel z New Yorku prvně představil, sám v jedné české kapele, která chtěla znít jako tehdy Ramones a New York Dolls, hrál. A někdy kolem roku 2008 vydali desku s názvem Hate Songs from Dead City. Právě pocit, že se tu vlastně nic zajímavého nedělo, nebo aspoň ne to, co bychom si přáli, byl to hlavní, z čeho naše fascinace touhle konkrétní dobou a místem pramenila. Současná generace dvacátníků už má rezervovanější přístup, často píše třeba o tom, že v té době byl New York plný kriminality, drog a sociální nespravedlnosti. Chápu, ale nemohu si pomoct. Pořád bych dal nevím co za to, narodit se v Brooklynu roku 1950 a celé to zažít na vlastní kůži.

Chris Stein: Under a Rock. Vydal St. Martin’s Press, 304 str.