Izraelská operace v Gaze má dva cíle. Zaprvé osvobodit rukojmí tam odvlečená po masakru 7. října. Zadruhé zlikvidovat teroristické hnutí Hamás, aby se takovéto řádění nikdy nemohlo opakovat. Problém je, že tyto cíle nejsou zcela kompatibilní. Hamás unesl 251 lidí. Část byla propuštěna v listopadu výměnou za příměří a propuštění palestinských vězňů. Zhruba stovku si ale Hamás ponechal právě jako pojistku proti svému zničení. To se potvrdilo o víkendu, kdy izraelská armáda nalezla šest mrtvých rukojmí v tunelech pod Gazou. Hamás je zřejmě zabil, protože věděl, že izraelští vojáci se blížili k jejich osvobození.

Když v červnu izraelská armáda osvobodila čtyři rukojmí a před pár dny jedno přímo z tunelů pod Gazou, zdálo se, že schopnost dělat zázraky izraelská komanda neopustila. Možná se tak nabízela možnost osvobodit rukojmí bez potřeby domluvit se s Hamásem. Vražda šesti zajatců tento předpoklad narušuje.

Po celé zemi tak vypukly protesty za uzavření příměří. Statisíce lidí vyšly do ulic a žádaly dohodu, jež povede k osvobození zbývajících zajatců. Zablokovali ulice v Tel Avivu a způsobili dopravní kolaps. Největší izraelské odbory Histadrut vyzvaly ke generální stávce. Symbolicky se přidalo i Ben Gurionovo letiště, jež na dvě hodiny zastavilo provoz. Soud následně stávku zakázal jako politickou. Vláda oficiálně neustoupila, i když zdaleka není jednotná.

Na veřejnost unikly zprávy o bouřlivém jednání kabinetu. Na něm premiér Netanjahu prosadil hlasování, které schválilo usnesení, že vyklizení Filadelfského koridoru je nepřípustné. Filadelfský koridor je název pro hraniční pásmo mezi Gazou a Egyptem. Je to také hlavní pašerácká cesta, přes kterou do Gazy proudila výzbroj a vybavení pro Hamás. V květnu koridor obsadila izraelská armáda ve snaze tuto zásobovací cestu přetnout. Hamásovský požadavek, aby Izraelci koridor v rámci dohody o příměří vyklidili, je celkem průhledný pokus obnovit své zásobovací trasy.

Proti usnesení se postavil ministr obrany Jo’av Galant. „Skutečnost, že dáváme přednost Filadelfskému koridoru na úkor životů rukojmí, je morální ostudou.“ Podpořilo to pocit, že hlavní překážkou k dohodě o propuštění rukojmí je Netanjahuova zatvrzelost. Ten se údajně z politických důvodů snaží prodloužit válku. Není to tak jednoduché.

Zoufalost rodin rukojmí je pochopitelná. Ale Izrael má z podobných dohod špatné zkušenosti. V roce 2011 vyměnil 1027 vězňů, řada z nich byla odsouzena za ty nejhorší teroristické činy, za Gilada Šalita, vojáka odvlečeného v roce 2006 do Gazy. Tajné služby a armáda slibovaly, že se dokážou s bezpečnostními následky výměny vypořádat. Jedním z takto vyměněných byl i Jahjá Sinvár, šéf Hamásu v Gaze a mozek masakru ze 7. října.

Odtažení zajatců bylo ze strany Hamásu geniální krok. Postavil tak Izrael před rozhodnutí, z nichž ani jedno není jednoduché a může vést k mnoha úmrtím. Pokud Izrael kývne na dohodu s Hamásem, riskuje, že ten se dokáže znovu vyzbrojit, zkonsolidovat a v budoucnu znovu zaútočit. Pokud dohodu neuzavře, riskuje životy rukojmí. Může se je snažit zachránit, ale ani izraelská armáda není schopná každodenních zázraků.

Uplynulé dny tak hlavně znovu ukázaly, že Hamás je čiré zlo, které je třeba jednou provždy zničit. Sinvár údajně v rámci vyjednávání požadoval záruku, že se ho Izrael nikdy nebude snažit zlikvidovat. Nedostal ji. Ať už vyjednávání o rukojmích dopadne jakkoliv, jisté je jedno, Sinvár a ostatní příslušníci Hamásu jsou chodící mrtvoly.