Živelný odchod od uhlí by v Česku vytvořil kritický dominový efekt, který by měl vliv na energetickou bezpečnost země, na průmysl i na domácnosti. V rozhovoru pro Echo24 to řekl energetický expert Jan Vondráš z analytické společnosti Invicta Bohemica. Dále mluvil o často opomíjeném tématu uhelných dolů, o problémech se zemním plynem či o tom, jakou roli hraje LNG.

Jaké všechny oblasti energetiky jsou s uhlím spojené?

Na začátek chci jen říci, že my jako Invicta Bohemica jsme analytická společnost a už 26 let systematicky analyzujeme český a slovenský energetický trh. Takže všechno, co budu říkat, vychází z tvrdých dat. V masmédiích se obvykle debata o výrobě z elektřiny z uhlí zužuje pouze na dvě kondenzační elektrárny skupiny Sev.en. Ale takhle to není, protože uhlí je historicky používáno velmi rozsáhle. Ještě nemáme detailní kompletní data za rok 2023, nicméně v roce 2022 byla výroba elektřiny z hnědého uhlí 41 procent. Vedle toho zhruba 43 procent dodávky tepla z tepláren a výtopen pochází z uhlí. Do toho máme významný segment největších závodních energetik, jako je např. Unipetrol, který bere milion tun, Lovochemie, Synthesie, ŠKO-ENERGO a další, které uhlí masivně používají na výrobu své elektřiny a technologického tepla. Případně některé z nich teplo také dodávají vně svých závodů, třeba z Lovochemie do Lovosic. Podobně je to u menších výtopen, které jsou v oblasti menších měst a také menších závodních energetik. V neposlední řadě máme segment domácností, kde jde o tříděné uhlí, které pochází z dolu ČSA a z Bíliny, nicméně ČSA teď bude končit k 15. červenci, byť má ještě šest a půl milionů tun uhlí v územně-ekologických limitech. Čili asi 1,3 milionu tun tříděného uhlí se používá hlavně na vesnicích, kde není žádná alternativa. Pokud by došlo k dominovému efektu rozpadu těžby, tak budeme mít obrovský problém s domácnostmi. Zapomínat se nesmí na černé uhlí, které má ale už dnes minoritní roli a počítá se s jeho kompletním odstavením v horizontu pěti až šesti let.

Jak z pozice insidera vnímáte průběh veřejné debaty o odstavování uhlí?

Musíme to rozdělit na tři oblasti. Debatu odbornou, politickou a pak, řekněme, debatu laické veřejnosti. Tu poslední oblast nechci bagatelizovat, ale v současné době je méně důležitá, protože veřejnost problém nevyřeší. Vyřeší ho legislativa, politici, případně tlak hráčů na energetickém trhu. V posledních letech proběhla energetická krize, což ukázalo na obrovský problém Evropy s nedostatkem plynu. Nemůžeme si nic namlouvat, navzdory mainstreamovému tvrzení, že na světě je plynu spoustu. To je pravda, ale také máte obrovské množství hráčů a velký nárůst poptávky po LNG v Číně, Pákistánu, Brazílii a tak dále… Veřejnost se tak podle posledních průzkumů názorově k uhlí vrací, protože riziko té závislosti na vnějších zdrojích je obrovité. Zároveň si společnost začíná uvědomovat, že Green Deal představuje velké riziko, které může způsobit kolosální problémy. Já jsem také pro určitou míru dekarbonizace, ale jen tam, kde jsme schopni zajistit bezpečnou alternativu, kterou nám obnovitelné zdroje nedávají. Protože ze své podstaty jsou to zdroje občasné. Samozřejmě všechny zelené lobbistické organizace tvrdí, že se má uhlí okamžitě odstavit. V Německu došlo k tomu, že tamní Bundesnetzagentur v lednu zakázala odstavit 31 černouhelných zdrojů do roku 2031. Proč? Protože Němci jsou si vědomi, že ani další masivní investice do OZE ten problém zatím nevyřeší.

Zmínil jste ten plyn, podle vás to tedy v tuto chvíli není vhodný nástroj?

Dlouho to bylo prezentováno, že plyn je cesta k dekarbonizaci. A my jsme upozorňovali na to, že Evropa plyn nemá, což se v té krizi naprosto jasně potvrdilo. Teď je ale další problém, který se týká metanu. Brusel přijal legislativu, na jejímž základě se začne měřit, reportovat a sankcionovat metan, což bude mít velké dopady, protože metan je krátkodobě osmdesátinásobně – a dlouhodobě více jak dvacetinásobně horší než oxid uhličitý. A při těžbě zemního plynu, při transportu starými tankery, při zkapalňování a zase zpětném zplyňování dochází k velkým únikům. Nakonec se může ukázat, že plyn bude emisně horší, než je uhlí. V tuto chvíli si většina realistických hráčů uvědomuje, že odchod od uhlí teď není možný. Nemáme totiž kam odejít. Stačí se podívat na výrobu z OZE, kde není možnost sezonní akumulace a v zimních měsících absolutně není a nebude šance, že by dokázaly pokrýt spotřebu. Plyn navíc nemá vyřešenou otázku kapacitních mechanismů a rizika s nepředvídatelnými cenami komodity plynu, cenami regulovaných složek i cenami skladování jsou zároveň obrovské.

Je třeba také upozornit, že se neustále mluví v mediích o tom, že již nebude ekonomicky nevycházet výroba elektřiny z uhlí. Ale že nevychází téměř pořád ani ze zemního plynu, o tom se mlčí. Clean spark spread (marže plynové elektrárny) totiž vycházel kladný jen v roce 2022 a to ještě jen mírně…

Jak to nyní vypadá z hlediska legislativy, v jaké to fázi?

Probíhá diskuse o jistých legislativních změnách, my se snažíme jednat třeba na podvýborech ve sněmovně. Já to nechci úplně do detailu komentovat. Cílem je zajistit bezpečnou a cenově dostupnou dodávku elektřiny a tepla i v zimních měsících, když nefouká a nesvítí. Problém ale je, že my nemáme žádný scénář systémového postupného odchodu od uhlí. Uvědomuje si to už i Teplárenské sdružení, které slovy Mirka Topolánka říká to, co my. Tedy že stát nesplnil své domácí úkoly, především tedy ministerstvo průmyslu a obchodu, což ohrožuje i samotnou dodávku uhlí v těch následujících pěti letech, kdy se paroplynové elektrárny jen těžko stihnou postavit.

Zajímavé je, že i podle loňské analýzy ČEPSu vychází tzv. respondentní scénář (tedy postupného odchodu od uhlí) nejlépe a ten dekarbonizační scénář jako nejhorší. Němci měli vloni dovoz 12 terawatthodin, ale potom co v dubnu 2023 ukončili výrobu z jádra, tak mají na letošek plánovaný dovoz 38 terawatthodin. To jsou dvě třetiny české celoroční spotřeby. A paroplynové elektrárny do roku 2030 nepostaví, proto se rozhodli, že uhelné elektrárny zatím zachovají. Jsou-li Němci náš údajný dekarbonizační vzor, měli bychom se podle nich řídit i v otázce energetické bezpečnosti.

I kdyby se v lomech těžilo až do vyuhlení, což je zhruba v roce 2035, tak stejně budeme v té době od uhlí poměrně výrazně odcházet. Pak už nám zbyde jen uhlí na lomu Vršany a na Bílině za ÚEL. Takže uhlí určitě musí být postupně nahrazeno do jisté míry plynem, o tom není sporu. Náhrada výroby elektřiny i tepla biomasou i spalováním odpadu v ZEVO je limitovaná na několik zdrojů i na množství produkce.

Jakou roli má hrát zmíněné LNG? Minimálně z úst politiků se zdá, že jde o klíčový nástroj.

Mainstreamové evropské řešení bylo, že plyn bude přechodné palivo. Zamotala to výrazně ta zmíněná energetická krize a dnes je celkem prokázáno, že LNG můžeme vozit významně jen z USA a z Kataru. A Evropa své zdroje nemá, respektive je tady pod námi spousta břidlicového plynu, ale ten se těžit prostě nebude. Katar navíc poměrně nedávno po začátku války mezi Izraelem a Hamásem vyhlásil, že kdo je nepřítelem Hamásu, tak je i nepřítelem jejich. A my žádné dlouhodobé kontrakty na LNG nemáme. Americký prezident Biden před pár dny pod vlivem zmíněného problému s metanem zakázal výstavbu respektive investice do mnoha nových terminálů na vývoz LNG. Takže Amerika si je vědoma, že metan je obrovský problém. A bude se snažit jeho těžbu a vývoz pod tlakem ekologických organizací omezovat.

Na konci roku by měla definitivně skončit přeprava plynu, který sem ještě částečně teče z Ruska, takže pak bychom byli opravdu fatálně závislí na LNG. Další problém je infrastruktura. My máme třetinu jednoho terminálu v Eemshavenu na tři roky, to jsou tři miliardy kubíků plynu. Počítali jsme, kolik by byla celková náhrada hnědého a černého uhlí zemním plynem. A tím myslím se vším všudy. Šlo by o nějakých deset až dvanáct miliard kubíků ročně navíc. To je naprosto nereálné sem v příštích letech dopravit ani kde ho skladovat pro zimní období.

Navíc se počítá s velkým nárůstem užívání elektřiny. Samozřejmě je to elektromobilita, tepelná čerpadla, umělá inteligence, datová centra, údajná elektrifikace průmyslu… Kde vezmeme primární zdroje na výrobu této elektřiny, když přes zimu nesvítí a nefouká? To jsou gigantické objemy elektřiny. ČEPS v analýze uvádí nárůst až do úrovně přes 100 TWh kolem roku 2040. Zároveň stále nevíme, jestli budeme stavět a kolik budeme stavět jaderných bloků. Notifikován je jeden, ale zatím pořád nevíme, kdo ho bude stavět, i když to se možná do měsíce rozhodne. Nevíme, ale zda vůbec se budou stavět další reaktory. Nevíme, kdy a za jakých nákladů se postaví v budoucnu malé modulární reaktory, ale rozhodně ne v roce 2035.

Lomy by se okamžitě dostaly do červených čísel

Vy jste zmínil, že to není jen o dvou Tykačových elektrárnách. Jakou roli ale hrají?

Tykačovy elektrárny jsou v podstatě spouštěčem toho problému. Máte totiž Clean lignite spread, tzn. provozní marži hnědouhelného zdroje. Zjednodušeně jde o to, že v nákladech máte cenu uhlí, cenu povolenky a nějaká aditiva a prodáváte za nějakou cenu elektřiny. Pokud ten spread není alespoň třicet eur/MWh, tak vám ekonomika toho zdroje jde do kopru, protože tam ještě máte odpisy, zaměstnance a tak dále… Jestliže už je to tak, že ten spread je nula nebo je dokonce záporný na roky 2025 a 2026, protože cena povolenky mezitím zase vyrostla, tak se vlastník toho zdroje musí chovat jako správný hospodář, čili by ten zdroj už ani neměl provozovat. A jestliže nemáte elektřinu prodanou z roku 2023 ještě z doby těch vyšších cen, tak vás ten spread posílá do červených čísel. Problém odstavování kondenzační výroby se týká všech ostatních zdrojů na trhu. Jenom pan Tykač to řekl jednoznačně a napřímo. Teď se už pomalu přidávají další…

My jsme v roce 2018 založili skupinu ohrožených tepláren, protože teplárny nemohly povolenku promítnout do ceny tepla a protože na elektřinu si museli kupovat povolenku jako kondenzační elektrárna, tak zkrátka tu kondenzaci vypnuly. A my jsme pak spočítali, že šlo o okamžité odstavení výroby asi čtyř terawatthodin elektřiny. Ten průšvih spočívá v tom, že vy řeknete to A, tedy ty Tykačovy elektrárny, ale máte i to B, tedy těch dalších dvacet uhelných zdrojů. Bavíme se tak o více než 17 terawatthodinách nevýroby v kondenzaci v teplárnách a závodních energetikách, včetně těch Tykačových zdrojů.

To by ale zároveň dopadlo i na ty samotné lomy, že?

Je potřeba kalkulovat s tím, kolik uhlí se spotřebuje na tu kondenzační výrobu. Když se těch 17,5 terawatthodin nevyrobí, tak to znamená skoro 16 milionů tun uhlí, které se nevytěží. S výjimkou Dolu Nástup-Tušimice se to týká všech těch ostatních – ve Vršanech, na Bílině, na lomu Jiří. Mezitím už nebude ani lom ČSA. My jsme dělali před rokem a půl analýzu pro ČEPS, co by to s těmi doly udělalo. Navštívil jsem všechny ty čtyři společnosti a všichni mi dali stejné podklady. Pokud by se skokově musela omezit těžba o více než třetinu, tak by zůstaly takové fixní náklady, že by se lomy okamžitě dostaly do červených čísel a musely by těžbu zastavit. A to je ten největší problém, že vzniká dominový efekt.

Jedna věc je tedy odstavení kondenzace těch dvou elektráren, pak máte odstavení těch dvaceti a vypadne vám z toho tento objem uhlí. Lomy by ještě dodávaly rok, do zimy 2025 a pak by musely zavřít. A tím pádem by vypadla veškerá výroba elektřiny z hnědého uhlí, bez těch dvou nebo tří kondenzačních elektráren ČEZu s uhlím z DNT. A vypadne vám celkem 26-27 terawatthodin, protože by skončila i kombinovaná výroba elektřiny a tepla (KVET) tepláren a závodních energetik.

Co by ten kritický scénář znamenal pro domácnosti?

To má tři roviny. První rovinou je dodávka tepla, to jsme u těch zmíněných 43 procent objemu. Druhá věc je ten 1,3 milion tříděného uhlí, které jde na vesnice, především starším lidem. Pak máte čtyři miliony tun, které končily ve velkých závodních energetikách. Bavíme se o ohrožení Unipetrolu, výroby nafty a benzinu, výroby chemického průmyslu a tak dále.

Takže najednou nemáte teplo pro domácnosti, velkou část objemu elektřiny a samozřejmě ani uhlí pro průmysl. A není vůbec jasné zda a odkud bychom dokázali takový objem energií dovézt. (přesunuto). Teplo navíc nedovezete, to je proti ekonomickým i fyzikálním zákonům.

Zároveň jde samozřejmě o celkové ohrožení energetické bezpečnosti země, protože bez té elektřiny, kterou nevyrobíme a zároveň ji nejsme schopni v zimě dovézt, můžeme existovat jen velmi těžko. Také žádná nová jaderná elektrárna do roku 2040 tady nebude, to bych klidně vsadil obě své ruce do ohně. Když se podíváte na data, tak dnes (tj. ve čtvrtek 30. května) v 8:00 ráno uhlí dodávalo 44% spotřeby a jádro 34,5% spotřeby ČR, takže je to skoro jako v celoročním podílu – kolem 80 %. Odchod od uhlí bez zajištění novými, stabilními a regulovatelnými zdroji by byl nyní obrovský hazard.

Jaké je podle vás řešení?

Já konzistentně několik let opakuji, že se k tomu vláda a sněmovna musí postavit čelem. Poláci a Němci, kteří v našem okolí nejvíce využívají uhlí, od něj neodchází. Němci to vyřešili kapacitními mechanismy a navíc zakázali těch 31 zdrojů minimálně na dalších sedm let odstavit, Poláci mají takzvaný contract for difference do roku 2040. Naši politici a MPO ČR ale tvrdí, že už se to nedá udělat, že už jsme tu dobu prošvihli. Ta opatření se udělat musí a jestli to bude přes contract for difference, kapacitní platby, nebo speciální opatřeními mimořádné tržní situace nebo se to nazve jinak, je na nich. Ale nejhorší by bylo nechat celý problém plavat, respektive dávat pak v zoufalství kapacitní platby dolům, to už mi přijde úplně mimo realitu. Každopádně pokud to nevyřešíme, tak budeme v obrovském maléru a přes zimu elektřinu zkrátka nedovezeme. A už vůbec ne teplo jak pro vytápění, tak pro technologie v průmyslu.