Před nedávnem jsme zde psali o delegitimizační spirále, jež provází střídání moci v Polsku. Poslední týden přinesl další eskalaci. Poslanecký klub PiS v Sejmu schválil rezoluci, podle níž jsou všichni státní zástupci, jež jmenoval či bude jmenovat nový nejvyšší státní zástupce Bodnar, nelegitimní. Rezoluce se soustřeďuje na téma zneužití veřejných prostředků – novým lžiprokurátorům se dává na vědomí, že budou muset vracet všechny služební požitky a budou finančně zodpovědni za škody, které způsobí. „Náklady toho puče neponesou občané.“

To je jistě mediálně vděčné, ale ne to nejdůležitější. Jak to bude s jejich rozhodnutími? Rezoluce jen naznačuje, že mnohá jejich rozhodnutí budou zpochybněna soudy. Neříká takříkajíc na plná ústa, že všechna jejich rozhodnutí jsou od počátku neplatná. Nicméně se zde vynořuje přízrak právní diskontinuity, jaká nemá obdoby. I při přechodu od komunismu k demokracii u nás i v Polsku bylo přece jasné, že standardní rozsudky od dopravních pokut po tresty za vraždu platí také v novém režimu. Těžko si představit, jak se takové rozrušení právních jistot, mělo-li být bráno doslova, bude líbit průměrnému voliči bez ohledu na politickou orientaci.

Polsku, jak píšeme jinde, se dostalo zvláštní pozornosti v rozhovoru ruského prezidenta Putina s americkým novinářem Tuckerem Carlsonem. Jedním z opravdu kuriózních Putinových tvrzení, na něž kupodivu legendární obočí amerického moderátora nereagovalo, byl jeho výklad, že za druhou světovou válku může Polsko, protože odmítlo Hitlerovy požadavky, přecenilo svou pozici a prostě nedalo Hitlerovi jinou možnost než zaútočit. Ale čtenář si možná vzpomene, že jsme něco podobného už v poslední době slyšeli. Loni v květnu nový náčelník maďarského generálního štábu Gábor Böröndi uvedl, že německé přepadení Polska v roce 1939 byl lokální konflikt, jejž se nepodařilo včas podchytit mírovými jednáními. A tak vznikla druhá světová válka.

To jsou případy, kdy se ukazuje, že na „šíření ruského narativu“ bohužel něco je. Přinejmenším v Maďarsku. Právě odtamtud se před časem, tuším, i k Tuckeru Carlsonovi dostala teze, že válka na Ukrajině je „vnitroslovanský spor“. Jenže on to opravdu je ruský, byť ne kremelský narativ. Pochází z Puškinovy básně Hanobitelům Ruska z roku 1831. Tedy z doby polského povstání, o němž dnešní český čtenář možná někdy zaslechl i díky tomu, že solidaritou s Poláky tehdy intenzivně žil Karel Hynek Mácha. Puškinova báseň vyšla v brožuře vytištěné ve vojenské tiskárně na osobní příkaz cara.

Je až k nevíře, že minulý týden přinesl také dobré zprávy. A to dokonce namíchané ze stejných ingrediencí, jež jsme zvyklí nacházet ve zprávách věštících soumrak naší současné civilizace. Mezi ty strašáky dne patří umělá inteligence, tak všudypřítomná, že o ní tlachali i Carlson s Putinem ve zmíněném rozhovoru. Ale ukazuje se, že AI dokáže víc než jen připravit zaměstnance obchodního oddělení o práci a kreslit kýčovité obrázky.

Již v 18. století byly v italském Herculaneu, jednom ze dvou římských měst pohřbených erupcí Vesuvu, nalezeny ve vile svitky textu. Nikdo neví kolik, ale tisíce. Ovšem zuhelnatělé, takže je nebylo možné nijak rozvinout a přečíst jejich obsah. V posledních desetiletích na tom vědci pracovali, ale proces akceleroval informatik a investor Nat Friedman (nejznámější je asi jeho role na webu GitHub), který zorganizoval tzv. Vesuvius Challnge s finanční cenou pro ty, jimž se podaří se čtením svitků pohnout. Teď jsou zde první výsledky. Mezinárodnímu týmu vědců a studentů se podařilo rozluštit kus textu, jehož autorem je zřejmě epikurejský filozof Filodemos. Píše o radostech života a taky se naváží do ideologických oponentů – zřejmě stoiků.

Je těžké docenit, jak epochální objev je před námi. Naše dosavadní znalosti antického písemnictví totiž pocházejí v podstatě výhradně z pozdějších opisů. Teď je tu možnost, že doplníme nejen mezery ve vědomostech, ale možná se změní celá mentální mapa antiky, na níž přibudou dosud neznámí autoři a myšlenkové proudy. Zlatý věk filozofických podcastů nastal v pravý čas.