Letošní ročník jediného tuzemského ocenění pro jednotlivce na poli architektury žádné překvapení ani nové impulzy nepřinesl. Cenu si odnesl architekt Ivan Kroupa, který patří k téže tvůrčí generaci jako několik předchozích laureátů.

Ten nebo ten

Zatímco ocenění udělovaných za konkrétní projekty existuje v Česku doslova hojnost, takové, které vyzdvihuje konkrétní osobnosti, máme prakticky jen jedno. V rámci velkých soutěžních přehlídek, jako je Česká cena za architekturu nebo Grand Prix Architektů, se sice také vyhlašují kategorie za celoživotní dílo nebo mimořádné počiny, ty ale stojí ve stínu vyznamenaných staveb, na které se oba podniky zaměřují především. Díky tomu má titul architekt roku, udělovaný společností ABF, organizující veletrh For Arch, na tuzemské scéně ojedinělou pozici.

Cílem ocenění má být vyzdvihování osobností za přínos architektuře během posledních pěti let, nemusí nutně jít o praktikující architekty či architektky. Také proto tuto cenu v minulosti získali třeba Adam Gebrian za své mediální aktivity, Kateřina Šedá za umělecké projekty cílené na veřejný prostor nebo Marcela Steinbachová za organizování přednášek i festivalů Den architektury a Film a architektura, tedy osobnosti výrazně přispívající k popularizaci a rozvoji profese různými formami. Šlo o sympatická gesta říkající, že architektura není otázkou stavění, ale je pro ni zásadní společenské podhoubí, ve kterém vzniká a jehož je v konečném důsledku otiskem. A že architekturu je dnes v tomto ohledu potřeba kultivovat.

V posledních sedmi letech nicméně titul architekt roku obdržela výhradně dobře známá jména jedné generace praktikujících architektů. Porotě, složené z předchozích laureátů, jako by docházely nápady a hlavně odvaha podívat se mimo sortu zavedených ateliérů a vyznamenat někoho, komu dosud větší pozornost nebyla navzdory jeho zásluhám věnována – k čemuž ostatně zmiňované kritérium ceny přímo vybízí.

Už letošní výběr nominací ale ukazoval, že porotci mají pravděpodobně až příliš stejné vidění světa, takže ze skupiny uznávaných a úspěšných architektů a jedné architektky mohl cenu získat prakticky kdokoli a nikoho by to nezarazilo. Titul si nakonec odnesl Ivan Kroupa, který na sebe upozornil především návrhem pražského Doxu nebo předloni dokončeným Technologickým centrum VŠUP v centru Prahy (viz Týdeník Echo č. 49/2021). Sympatickým gestem bylo, že Kroupa si pro ocenění přišel společně se svými kolegy a kolegyněmi ze studia. „Architektura je týmová práce,“ prohlásil.

Tandem

Také z toho důvodu se v poslední době vyplatí sledovat spíš druhou cenu předávanou rovněž společností ABF v rámci téhož večera – Architekt obci, kterou udělují zástupci profesních sdružení, samospráv a Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Ta má za cíl oceňovat příkladnou a dlouhodobě přínosnou spolupráci mezi architekty a obcemi vedoucí ke zkvalitňování fyzického prostředí. V tomto směru se napříč republikou jako vzory kvalitního architektonicko-urbanistického rozvoje zmiňují především Litomyšl, Líbeznice, Dolní Břežany a Trojanovice. A právě poslední dvě jmenované obce se potkaly v letošním finále – Trojanovice přes dekádu spolupracují s architektem Kamilem Mrvou, který veškeré zásahy v rámci svého studia také navrhuje, v Dolních Břežanech funkci hlavní architektky zastává Anna Šlapetová.

Ta se nakonec stala vítězkou. Za dvacet let se jí podařilo uspořádat několik soutěží a uskutečnit řadu výjimečných architektonických projektů od nového centra přes hřbitov po parkovací dům. Obrovskou zásluhu na rozvoji čtyřtisícové obce měl dlouhodobý starosta Věslav Michalik, který loni předčasně zemřel. Díky kontinuální práci se z Břežan stalo jedno z českých center soudobé architektury ukazující, jak kvalitní stavby mohou přispět k celkové proměně obce.