Odpojení uhelných elektráren by vedlo k uzavření dolů na uhlí, případně k takovému zvýšení ceny uhlí, že by si ho velké závodní energetiky a teplárny nemohly dovolit. Ukazuje to analýza společnosti Invicta Bohemica, která byla zpracována pro prezidenta Petra Pavla. Nejde o vymyšlený model, ale o systemizované výstupy z reálných dat, které ukazují, že elektrárny nemůžeme vypnout, řekl pro Echo24 energetický expert Invicta Bohemica Jan Vondráš.

Analýza je zpracována ve dvou scénářích – optimistickém, tzv. Dekarbonizačním a krizovém, U jedné třetiny, až jedné poloviny všech 22 subjektů ze sektoru tepláren a závodních energetik v krizovém scénáři k odchodu od uhlí do 2030 zatím nedojde, nebo k němu dojde jen v období jaro-léto a po zbylou část roku bude hnědé uhlí potřeba i nadále.

V mnoha případech v současné době nastává výrazný odklon od výroby elektřiny směrem k výtopenskému režimu. Tento trend se netýká skupiny ČEZ a skupiny EPH, které jako jediné deklarují výraznou výstavbu paroplynových zdrojů. V důsledku toho nedojde k náhradě současného instalovaného elektrického výkonu v hnědém uhlí. A veřejně deklarovaná představa, že teplárenství postaví kolem dvou gigawatt nového elektrického výkonu do roku 2030 v zemním plynu, nebude naplněna o téměř 700 MWel, tedy o jednu třetinu, uvádí analýza s tím, že zřejmě nebude naplněna ani do roku 2033. Analýzu má deník Echo24 k dispozici.

NEPŘEHLÉDNĚTE: Bude stát dotovat doly? Česko nebezpečně spoléhá na dovoz německé elektřiny. Ta nebude

Výroba elektřiny z uhlí je už nyní spíše ztrátová, což způsobil růst cen povolenek a naopak zlevňování silové elektřiny. Původní plány počítaly s tím, že od uhlí v energetice Česko odejde v roce 2038. Pak se z toho stal rok 2033. Pak začala energetická skupina Sev.en Pavla Tykače upozorňovat na to, že vzhledem ke ztrátové výrobě by mohly elektrárny Chvaletice a Počerady a uhelné lomy Vršany a ČSA zavřít už příští rok. Tzv. hnědouhelný spread a jeho výhled, tedy to, jak elektrárnám vychází ekonomika, se ale v průběhu roku proměňuje. Na období po roce 2026 vypadá situace velmi nepříznivě. Proto není jasné, jak budou provozovatelé elektráren dále postupovat.

Vláda proto chtěla do zákona vložit pojistky a způsoby, které by vlastníky uhelných elektráren donutily k tomu, aby je nezavírali. Na stole proto byly nápady na „vyvlastňování“ jejich podniků a následné dotování. To nám navíc musí schválit Evropská komise, protože v minulých letech jsme si možnost kapacitních plateb nevyjednali. Toho všeho se týkaly pozměňovací návrhy k novele energetického zákona známé jako Lex OZE 3. Nakonec ale neprošly a ministerstvo průmyslu chce přijít s vlastním řešením. Je celkem jasné, že vyplácet podporu elektrárnám Pavla Tykače se vládě nechce.

Limit udržitelné těžby je 15,5 milionu tun za rok

„V této souvislosti pak vystupuje do popředí fundamentální otázka, zda by byly teplárny a závodní energetiky klíčově potřebné k zajištění dodávek tepla – a to jak toho pro obyvatelstvo, tak technologického pro průmysl – schopny v tomto období přechodu 2024-2033 spotřebovat takové množství hnědého uhlí, které by umožnilo ekonomicky přijatelnou těžbu na jednotlivých lomech,“ uvádí analýza.

Výsledkem analýzy jsou jednoznačné závěry. Limitní hranice, při které se ještě těžba vyplatí, je podle Vondráše 15,5 mil tun za rok. „Jde o agregovanou minimální úroveň těžby za všechny čtyři lomy, která ještě dává alespoň minimální ekonomický smysl,“ uvedl Vondráš.

„Pokud bude i nadále provozováno vedle sektoru tepláren a závodních energetik i všech šest kondenzačních hnědouhelných elektráren, a to pouze v úrovni produkce bez vývozu – tzn. pro pokrytí potřeb ČR (odpovídající dlouhodobě spotřebě roku 2023), pak ano, půjde o ekonomicky přijatelnou těžbu,“ uvádí analytici. Vondráš k tomu dodal, že ke konci transformačního období to bude ekonomicky na hraně., ale mělo by to být udržitelné až do let 2032-2033, tedy do doby kdy vládní usnesení vidí konec uhlí.

Pokud by se však prosadil scénář, který je nyní veřejně prezentován v mediích a např. ve studii Fakta o klimatu, tedy že tyto kondenzační elektrárny bude možné bez problémů odstavit, tak jednoznačně zachovat těžbu nepůjde, uvádí analytici. Tento scénář je podle Vondráše „naprostá katastrofa“. „Buďto se zavřou doly, nebo bude uhlí tak drahé, že to ty zdroje prostě zahubí pro nekonkurenceschopnost,“ řekl Vondráš.

„Nejen že bychom se dostali do problému s deficitem výroby elektřiny, ale zcela zásadně by se ukázalo, že sektor tepláren a závodních energetik by svou roční potřebou kolem 7 milionů tun hnědého uhlí tyto lomy ‚neuživil‘. Chybějící odebrané hnědé uhlí pro minimální kladnou ekonomiku těžby je více jak 50%,“ uvádí analýza s tím, že vzhledem k odlišným parametrům spalovaného uhlí v teplárnách i závodních energetikách nelze toto uhlí svévolně nahrazovat na jednotlivých zdrojích jiným uhlím, protože ty tuto změnu bez zásadních úprav a investic neunesou. Zároveň by nastaly i obrovské problémy se zpětným uložením spalinových zbytků (popílek, VEPY), z důvodů zcela nevhodného příkryvného poměru lomu Bílina. Ten chtěla totiž studie Faktů o klimatu ponechat jako jediný lom pro všechny zdroje. Bohužel evidentně bez zjevné znalosti všech úskalí a problémů spojených s tímto kvaziřešením.

Samostatným problémem je potom otázka závodních energetik, klíčových pro dodávky technologického tepla v průmyslu, kde se až na dva případy s odchodem od uhlí zatím nepočítá. Nejen proto, že některé z nich investovaly v posledních letech obrovské prostředky do fluidních zdrojů, nemají splacené úvěry, ale přesto plní většinu emisních limitů. Přestavba do jiných paliv (plyn , biomasa) je pro ně obrovsky riskantní z důvodů ztráty cenové konkurenceschopnosti výroby tepla i elektřiny.

Náhrada části uhelného elektrického výkonu biomasovými zdroji a zdroji ZEVO (zařízení pro energetické využití odpadů) má marginální význam a představuje pouze desítky MWel. ze současného nominálního výkonu přes 2,8 GW. „Pro zajištění bezpečné transformace sektoru bude tedy nezbytné zajistit v krizovém scénáři provozní podporu výroby elektrické energie a tepla, aby nedošlo k živelnému rozpadu celého hnědouhelného řetězce těžba – zpracování – výroba elektřiny a tepla,“ uvádí analýza.

Poměrně velké pozornosti se dostalo minulý týden zprávě o tom, že ve středu rostla cena elektřiny na německém krátkodobém velkoobchodním trhu až na 820 eur za MWh. To byl letošní rekord a promítlo se to i do ceny na českém trhu. Podle dat pocházelo ve středu 6. listopadu přes 33 procent dostupné elektřiny z uhlí, plyn zajišťoval přes 23 procent. A uvedly se do provozu i ty nejšpinavější zdroje výroby z mazutu. Produkované emise tak samozřejmě letěly nahoru. Do toho Němci bohatě elektřinu dováželi. Jak uvádí Ekonomický deník, ve středeční večer dováželi okolo 13 GW výkonu, ve čtvrtek dopoledne až 16 GW, hlavně z Francie. A samozřejmě i z Česka.

Prezident Pavel se ke zdrojům vyjádřil na výjezdu do Moravských Budějovic. „Jsem především racionálně uvažující člověk. Když vezmu v úvahu všechny studie, které byly zpracovány, a debaty s nespočetným množstvím odborníků, tak je zřejmé, že země jako Česká republika nemůže jednostranně spoléhat na obnovitelné zdroje. Bylo by naivní věřit, že veškerou spotřebu, kterou budeme mít v následujících desetiletích, získáme z vody, větru, slunce. Bohužel nemáme konfiguraci terénu a možnosti, které mají jiné země,“ uvedl Pavel.