„Význam mezistátních smluv je roven skoro nulle. Všechny pakty a úmluvy, spolky, dohody, a alliance, záruky a přísahy, mírová ujednání byly vždy a jsou a budou po statisíciletí jen hloupými humbugy k napalování nejhloupějších z hloupých, nepodařenými, soudnými komediemi, něčím futilnějším a smrdutějším než střevní plyny; nebylo jedné z nich, která by byla bývala ve vážném případě poctivě dodržena; historie jest jen jedna jediná věrolomnost a darebáctví a zvířeckost. To věděli a dle toho jednali všichni slušní státníci, to věděli patrně a dle toho jednali i celí národové, Římané na př., to zdá se, musil by vědět už každý politický abecedista.“

Tak pravil Ladislav Klíma (na začátku textu Smiřovačky mezi velmocemi, časopisecky 1925, knižně v souboru Vteřina a Věčnost, 1927).

Za pět let uplyne sto let od smrti tohoto originálního filozofa, prozaika a dramatika, rodáka domažlického, v pražském nakladatelství Torst o tom výročí jistě vědí, věřme, že nejpozději k němu završí šestou knihou projekt Sebraných spisů, vydávaných od roku 1996 (tehdy vyšel svazek č. IV, Velký roman, následován po devítileté, respektive desetileté pauze svazky č. I, Mea, 2005, a č. II, Hominibus, 2006, po jedenácti letech se čtenáři dočkali svazku č. III s titulem Svět atd., 2017, teď je tu svazek č. V, čtyřikrát ohlášený jako Romanetta a novelly, nakonec pojmenovaný „Bel“letrie – slovo je samozřejmě Klímovo).

Těch mohutných knih by asi nebylo, kdyby je k vydání nepřipravovala v Paříži žijící bohemistka Erika Abrams (1952), spolehlivá znatelka české literatury a také její pilná překladatelka do francouzštiny (Jakub Deml, Jaroslav Durych, Václav Havel, Josef Hiršal, Jiří Kolář či Jan Patočka a ovšem Ladislav Klíma). S Klímovým dílem to měla a má mimořádně těžké, nemohla se opřít o žádné kritické vydání, byť třeba jen rozpracované na půdě akademického pracoviště. Dva svazky Díla, vydané v letech 1946–1948, jí posloužily leda jako orientační pomůcka. To hlavní musela odpracovat v archivech.

Erika Abrams přistupuje ke Klímovu odkazu s pietou až úzkostlivou, projevující se hojnými vysvětlivkami v poznámkovém aparátu, ty jsou namístě, koneckonců ten, koho číselné indexy ruší, může je při četbě snadno přeskočit a zůstat bez poučení, do očí však uhodí pravopisná rovina, jak patrno z citace v prvním odstavci tohoto textu („nulle“, „alliance“, „humbugy“, i absence čárky v poslední větě za slovem „to“ se asi dá hájit, ač by ji tam většina editorů bez pocitu provinění nejspíš dopsala: „... to, zdá se, musil...“), ale budiž, máme tu před sebou Ladislava Klímu autentického. I s jeho chybami.

Spisovatel však editorku poznamenal svým jazykem a stylem natolik, že i její vlastní slova (nejen překlady cizojazyčných textů, v nichž se, jak říká, snažila „autorův sloh co nejvěrněji napodobovat“) jsou „klímovská“. Přítomný svazek, jak zní literárněkritické klišé, je uveden takto: „Od roku 1928 byla bohužel Klímova beletrie, pokud se vůbec dostala do tisku, takřka bez výjimky vydavateli ,opravena‘ a upravena k nepoznání: jazykově rozředěna, slohově zkomolena, textově zpotvořena. Její pravá, důkladně odcensurovaná (sic) tvář se odhaluje teprve zde v celosti její nezfalšované necelosti jako bytostné součásti filosofovy (sic) praxe životní. Čtenář tu objeví, s doprovodem detailního kritického aparátu, deset dosud nevydaných titulů a mnohém (sic) více zlomků a zlomků zlomků, šest ucelených prvních verzí (proč ne rovnou versí? – pozn. JS) autorem později publikovaných povídek či románů (ozřejmujících tvůrčí postup od z pera vytrysknuvších ‚cihel‘ k vyšší svobodě vůlí komandovaných ‚domů‘, originální německý text Slepého hada s novým, vskutku věrným překladem – v pravém slova smyslu ‚všemožné‘.“

Pallasův Slovníček literární (1923), lecčím užitečný dodnes, Ladislava Klímu nezná. Myslitel příliš originální se nevešel ani do slovníku Čeští spisovatelé 20. století (1985); brněnští marxističtí mudrcové do něj tehdy napsali 279 medailonů, jen ne Klímův. Díky paní Abrams budeme mít Ladislava Klímu kompletního. Vive la France!

Ladislav Klíma: Sebrané spisy V, „Bel“letrie. K vydání připravila Erika Abrams. Nakladatelství Torst, Praha, 1164 str.