Předevčírem se v Praze na Václavském náměstí uskutečnila další protivládní demonstrace – a byla největší svého druhu od loňského 3. září. Tehdy na Václavské náměstí přišlo tolik lidí – i velmi konzervativní policie odhadovala 70 tisíc, spíš jich tam bylo přes 100 tisíc –, že to pomohlo rozhýbat vládu k tomu, aby přijala aspoň nějaký cenový strop na energie. Protest z 11. března je několikrát menší, ultranepřejícníci mluví o několika tisících, nepřejícníci o 20, jiní o 50 tisících. Svolavatel Jindřich Rajchl trvá na 100 tisících, ale v tomto odhadu je celkem sám. Pro oficiální společnost bude každopádně snadnější tuto demonstraci ignorovat.

V jednom důležitém ohledu stát organizátory podceňuje. Teď v sobotu jim nepřálo počasí, po předchozím téměř jarním dni se Česká republika propadla do hnusné zimy. Na povelikonoční demonstraci 16. dubna tamtéž může klidně dorazit lidí víc. Rajchl velmi usiluje o průnik do politiky, snažil se (se skromným úspěchem) už při protestech proti lockdownům, zavření škol a nepovinně povinné vakcinaci. Teď do toho dává ještě víc, propaguje svou stranu PRO, organizuje dopravu autobusy z celé republiky do hlavního města. Že by ho pozvala nějaká celostátní televize, je sice z říše snů, ovšem Rajchl je chodící generátor energie a stává se známou osobou i bez České televize.

Pak jsou tu naopak faktory, jimiž si organizátoři demonstrací sami podrážejí nohy. Rajchl si před svým dnem D takto definoval své cíle: „plný Václavák“ (v Rádiu Xaver minulý čtvrtek uvedl, že tím myslí 70 až 100 tisíc účastníků, a pokud by chtěl být optimista, ještě víc než 100 tisíc) prý jemu a jeho přátelům dá mandát k blokádám, dokonce stávkám. Cílem je odchod Fialovy vlády. Nejenže v sobotu plný Václavák neměl, i kdyby ho měl, nemůže v parlamentním režimu jménem několika desítek tisíc účastníků vymáhat předčasné volby.

Rajchl staví věci nepříjemně ultimativním způsobem: Buď oni udělají to, co si přejeme, nebo my zablokujeme jejich úřady a ministerstva. Protifialovské protesty – bylo to poznat už onoho 3. září, čistě z rozhovorů s mnoha účastníky – trpí tou slabinou, že svolavatelé a podstatná část řečníků jsou mnohem radikálnější než podstatná část jejich publika, kam by svolavatelé samozřejmě měli započítávat i ty, kteří s účastí zatím váhali, ale sdílejí jejich chápání situace ve státě.

Pokus proniknout do Národního muzea a odstranit z něj ukrajinskou vlajku se konal po oficiálním konci demonstrace. Rajchl naznačuje, že v něm mohla mít prsty policie. To nelze vyloučit, kdo by dal za protiextremistické oddělení naší policie ruku do ohně, ať si zkusí najít videa s „mužem v hnědé bundě“ nebo nějaké záznamy z protilockdownové demonstrace na pražském Staroměstském náměstí 28. října 2020. Tehdy policie uzavřela několik východů z náměstí a pak zakročila vůči napumpovaným „vandalům“, přičemž minimálně jeden z násilníků pak prokazatelně nasedá do policejního vozu. Ale stát o voliče, kteří se řekněme po začátku rozpouštění ODS ve středové amébě Spolu ocitli bezprizorní, řekl by teď Rajchl zřetelně do vlastních řad, že nikdo nemá co komu určovat, co si vyvěsí z okna nebo mezi sloupy.

Kdyby vládní svět došel k závěru, že toto protestní hnutí má potenciál ho ohrozit, udělá z těch několika desítek demonstrantů před vchodem do Národního muzea český „útok na Kapitol“. A to zatím nedělá.