Český Green Deal odložen. Jak málo stačilo
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Hlavní událostí domácí politiky v minulém týdnu byla částečná otočka vlády v zelené a energetické politice. Premiéra Fialu vyděsila pozornost, jíž se pouhých pár dní před středeční schůzí vlády dostalo tzv. českému Green Dealu. Ministru průmyslu Jozefu Síkelovi (STAN), který předkládal Národní klimaticko-energetický plán a k němu ještě dokument zvaný Politika ochrany klimatu, Petr Fiala oznámil, že se projednávat nebudou. Následovala ostrá diskuse, jakou patrně tento kabinet dosud nezažil.
Na Seznamu teď čteme věty ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS), který je s premiérem Fialou trvale sladěný, že s „českým Green Dealem“ není kam spěchat. Jiný ministr ODS soukromě říká, že za této vlády už Síkelovy dva dokumenty schváleny nebudou. Takže ono to jde, ODS nemusí umrtvovat své instinkty ve jménu pětikoaličního smíru, v tomto případě ve jménu komisařských ambicí ministra Síkely.
Faktorem ve Fialově nalezené odvaze mohla být i nepřítomnost druhého klimatického ideologa na schůzi vlády. Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) dlel služebně v New Yorku. Ale to je podružné. Občanskodemokratičtí ministři vystupovali proti novým povolenkám teď jaksi v bloku, což sice měli dělat dávno, přesněji řečeno když české předsednictví před dvěma roky ty povolenky poslušně nastolilo a nechalo odhlasovat na radách ministrů, avšak Stanjura má pravdu, že s jejich zaváděním u nás není proč spěchat. Ze Stanjury promlouvá naděje, že se v Bruselu do roku 2027, odkdy mají platit, ještě změní větry. Ty může změnit jen strach z úspěchu populistické pravice, z populistů obecně. A z těch na domácí scéně teď dostal strach i Fiala, ať se tváří sebevědoměji. Můžeme to považovat za malý pramínek změny, ale mezi takovým pramínkem a řekou je dalších přítoků vždycky nějaký konečný počet.
Zajímavé je, že Stanjurovi straničtí kolegové v Bruselu na změně větru nepracují. Frakce Evropských konzervativců a reformistů čítá 78 poslanců, z nich jen šest hlasovalo pro Ursulu von der Leyenovou do čela Evropské komise. Von der Leyenová ztělesňuje Green Deal už z minulé Komise. Teď se v kandidátské řeči víc nabízela zeleným než konzervativcům. Z těch šesti hlasů ECR pro jsou minimálně dva z ODS (Veronika Vrecionová, Ondřej Krutílek). Je to nevídaná setrvačnost a politická zabedněnost v jednom.