Vzpomínáte na aplikaci Tečka? Nebo dokonce eRouška? Naštěstí asi ne moc často. Byla ovšem doba, kdy někteří u nás a v Evropě žehrali na to, že nedokážeme digitálních technologií k boji proti pandemii využívat, to v Asii že jsou ráznější. Jiní se naopak báli nebezpečí zneužití. Agentura AP teď přinesla investigaci, která na příkladech z několika zemí ukazuje, že to riziko zneužití hypotetické nebylo.

Nejvydatnější jsou příklady z Číny, kde snad ani není namístě mluvit o zneužití – je to téměř očekávaná součást systému. Reportáž popisuje dva případy, v jednom z nich jednotlivce, v druhém skupinu lidí, kteří hodlali cestovat za účelem blížícím se aktivismu (skupinu tvořili zákazníci jedné banky, kteří se rozhodli vydat do její centrály, protože přestala vyplácet vklady). V předvečer cesty nebo v den cesty, už na nádraží, ti lidé zjistili, že jejich status na covidové aplikaci se náhle změnil na červený – ten, který znemožňuje cestovat. Policie o nich evidentně věděla a odchytávala je. Takže se jich pak řada sešla a zjistili, že jim apka všem udělala to samé.

V Indii zase policie v některých městech propojila covidové databáze s pouličními kamerami a technologií pro rozpoznávání obličejů. A taky je používala v případech, kdy o covid vůbec nešlo.

Když policie vyšetřovala vraždu na stadionu v australském Perthu, použila data z aplikace, kterou se lidé museli při vstupu na stadion registrovat. Udělala přesně to, co premiér státu Západní Austrálie slíbil občanům, že se nestane.

K pozoruhodnému vývoji došlo v Izraeli, kde policie ve spolupráci s tajnou službou Shin Beth používala k monitorování dodržování karantén technologii, kterou dřív služba vyvinula ke sledování bojovníků Hamásu v Gaze. A další rok Shin Beth technologii začala využívat k posílání výhrůžných vzkazů Arabům žijícím blízko Chrámové hory v Jeruzalémě.

Ve všech případech šlo o aplikace s funkcemi, k jakým jsme u nás nikdy nedospěli. Naštěstí, můžeme dnes říct. Protože se ukazuje jako bezmála přírodní zákon, že jakmile se objeví nějaký nový zdroj osobních dat, policie a státní orgány po něm zatouží. Australská vražda „byla nakonec vyšetřena pomocí zcela tradičních policejních technik jako otisků prstů, dat o pohybu mobilních telefonů a nakonec doznání“. Ale sledování pohybu mobilů by ještě před pár lety nikdo neoznačil za tradiční. Pozoruhodné také je, že ta zákonitost se projevuje všude, byť na ni společnosti reagují různě. V Austrálii z toho byl skandál a vyšetřování; v Indii tón policejních zpráv a reakce na sociálních sítích napovídají, že řadě občanů se to tak líbí.

Další věc, nebo rovnou lidi, na které bychom asi rádi zapomněli, případně se o nich ani nikdy nedověděli, jsou Andrew Tate a Greta Thunbergová. Influencer v oboru současného mužství atakoval na internetu klimatickou influencerku, jež na něj zareagovala způsobem svědčícím o tom, že jí sociální sítě pravděpodobně píše někdo jiný. Vzápětí byl influencer v Rumunsku zatčen. Prozradila ho značka krabice od pizzy, kterou měl ve videu na stole.

Jenže to s tou pizzou nebyla pravda. Přišla s tím jedna americká aktivistka, která si to jednoduše vycucala z prstu. Ale internet z toho půl dne vyvozoval moudra, referovala o tom média a tak dále. Působivá lekce o síle a rychlosti dezinformací v dnešním světě, že?

Až na to, že ta aktivistka jménem Alejandra Caraballo je pracovnicí Berkmanova a Kleinova Centra pro internet a společnost. Centrum, jež je součástí prestižní Harvardovy univerzity, se zabývá mimo jiné – ano, uhodli jste – bojem proti dezinformacím. Caraballo sama ne, její specializací je LGBTQ propaganda. Ale dezinformacím se věnuje ve volném čase. Šíří je. Opakovaně. Například že střelbu v nočním klubu v Coloradu v listopadu nebo útoky na trafostanice ve státě Washington v prosinci má na svědomí anti-LGBTQ rétorika. Což policie ani v jednom případě nepotvrdila. Ale Caraballo je trans a má v životopise Harvard a na Twitteru náruživě reaguje na Elona Muska, a tak ji média citují. Ta média, která mají být zdrojem spolehlivých informací.