Ten Donald není špatný chlap

Na novém filmu o byznysových začátcích Donalda Trumpa je fascinující, že se s trochou dobré vůle může líbit jak jeho odpůrcům, tak jeho obdivovatelům. Sám Trump se ve svém stylu vyjádřil k režisérovi a scenáristům, když řekl, že jsou to „strašní, opravdu strašní lidé“, a pokusil se uvedení filmu zastavit. Je dobře, že se mu to nepovedlo. Příběh začíná ve chvíli, kdy je Trump ambiciózní, ale poněkud nervní a vyplašený mladík, a končí na jeho podnikatelském vrcholu, kdy otvírá svůj megalomanský projekt Trump Tower. Tehdy ještě o kariéře politika nepřemýšlí, vnímá politiky jen jako úplatné podržtašky, snad kdyby někdy zkrachoval, uvažoval by o vstupu do politiky, odpovídá ve filmu zvídavé novinářce. The Apprentice používá wallstreetovské vypravěčské schéma s dvěma ústředními postavami, kdy jedna se postupně stává druhou: je to tedy stejnou měrou příběh Donalda Trumpa jako jeho právníka Roye Cohna, který ho, dá se říct, „vytvořil“. Roy Cohn byl opravdu velmi bezskrupulózní člověk, který se ve filmu sice častokrát zaštituje tím, že Amerika, její samotný koncept, je pro něj důležitější než kterýkoli člověk, i jemu blízký, slyšíte v tom ale hlavně obrovskou touhu po moci, uznání, pocitu, že jste to vy, kdo světem nějak hýbe.

Trumpa časem všechno naučí („Nikdy nepřiznej porážku!“), vidí v něm potenciál, jak to v životě ale bývá, žák se nakonec, když už učitele k ničemu nepotřebuje, obrátí proti němu. Tenhle moment je ve filmu pojat opravdu velmi zrychleně, v jednu chvíli je Trump zajíkavý, sebevědomí jen předstírající moula, o pár minut později už působí jako maloměstská verze Tonyho Montany z filmu Scarface. Cohna famózním způsobem ztvárňuje Jeremy Strong známý ze seriálu Boj o moc, kde hrál Kendalla Roye, asi nejvíc ambivalentní postavu v televizních seriálech poslední dekády. V něčem jsou si s Cohnem velmi podobní, slaboši, co si hrají na tvrďáky tak dlouho, až se jimi na chvíli skutečně stanou. Trump je jiný případ, bere život jako neustálý boj, často není úplně jasné, proti komu a čemu, ale to není problém filmu, úplně jasné to není ani našemu „antihrdinovi“. Jen už si zvykl, že musí někomu neustále něco dokazovat, že nevidí cestu zpět. Občas jako by se v něm ozvaly poslední záchvěvy soucitu a empatie, ale zároveň si vždy řekne: Když ji projevím, bude mi to k něčemu dobré? Osmdesátková estetika a skvělý soundtrack (Suicide, New Order, Pet Shop Boys) dokresluje příběh muže, z kterého nelze udělat úplného záporáka (byť se o to film dost snaží), na to má s námi dost podobných vlastností. Zatímco my s nimi často marně, někdy úspěšně bojujeme, on jim dal volný průběh. „Jak Donald Trump vyhrál? Tím, že byl Donaldem Trumpem,“ shrnul základní důvod drtivého vítězství deník Wall Street Journal. Pokud se svět nejen ve filmech opravdu dělí jen na zabijáky a losery, neměla by nás fascinace Trumpem překvapovat. Jak že se to říká o tom silnějším psovi?

The Apprentice: Příběh Trumpa, režie Ali Abbasi, 122 min., 2024, už v kinech.

A bude tu ticho

„Také tentokrát se pohybuje na hranici abstraktního výtvarného vyjadřování. V náhrobcích nachází obdobu opuštěných bytů, a čas tak opět humanizuje jako čas lidské existence, tudíž čas vymezený,“ láká kurátor Jiří Ptáček k návštěvě výstavy Dušana Šimánka. Nemusí to říkat dvakrát, Ateliér Josefa Sudka je skutečně snovým místem. Zastavte se rozjímat nad neúprosným plynutím času.

Dušan Šimánek: Ticho III, Ateliér Josefa Sudka, Újezd 432, Praha, do 8. 12. 2024.

Raketa letí dál

Vyšlo 40. číslo čtvrtletníku Raketa, „časopisu pro děti chytrých rodičů“, jak se sugestivně nazývá. Toto žánrově pestré a nenásilně didaktické periodikum má dvě šéfredaktorky (Radanu Litošovou a Johanu Švejdíkovou) a řadu spolupracovníků, číslo sice stojí 125 korun, ovšem je to magazín, jaký se po přečtení nehodí do starého papíru, nýbrž uchovává doma v knihovně, třeba i pro další generaci.

Raketa č. 40, pro děti od 6 do 12 let, nakladatelství Labyrint, Praha, 52 str.