Izrael už je přes týden ve válce s teroristickým hnutím Hamás. Nestátních aktérů, se kterými se izraelský stát musí potýkat, je mnohem více. Na severu, na hranicích s Libanonem se střetává s Hizballáhem. Na Západním břehu je představitelem palestinské samosprávy nejstarší propalestinské hnutí Fatah. V samotné Gaze pak taktéž operuje radikální Palestinský islámský džihád.

Hamás (v překladu zápal, nadšení) je radikální teroristické hnutí, které vzniklo při první palestinské intifádě v roce 1987. Palestinskou otázku chtělo řešit radikálním násilím a existenci Izraele neuznává. Ve své chartě mluví o Izraeli pouze v souvislosti s džihádem proti židovskému státu. Hnutí vzniklo odštěpením od egyptského Muslimského bratrstva.

Hamás od svého vzniku cílil na ozbrojený odpor proti Izraeli a z počátku se distancoval od ostatních pro-palestinských skupin, které se snažily o vznik palestinského státu. Netají se tím, že jeho cílem je palestinský chalífát. Proti Izraeli rozpoutal několik konfliktů. Letos se mu poprvé povedlo přenést konflikt i na samotné území Izraele. Hamás byl dlouhodobě financovaný ze Saudské Arábie. Je vysoce organizovaný a podpory se mu dostává i například z Íránu. Jeho politické vedení sídlí v Kataru.

Jednou z nejstarších palestinských organizací je Fatah (v překladu dobytí), který založil Jásir Arafat v roce 1958 v Kuvajtu pod názvem Výbor pro osvobození Palestiny. Původně vedl partyzánskou válku proti Izraeli. V roce 1964 se Fatah stal součástí Organizace pro osvobození Palestiny, kterou Arafat postupně ovládl a v roce 1967 stanul v čele jejího výkonného výboru. Po řadě neúspěšných arabských válek proti Izraeli začal ustupovat od partyzánského řešení palestinské otázky a začal vstupovat do politického boje. Hnutí Fatah se od Hamásu liší především větší umírněností, nesnažilo se vytvořit chalífát, ale stát, který by vznikl na území Izraele a chránil by jak muslimy, tak křesťany. Jásira Arafata tak několikrát přijal i papež. Arafat dosáhl dohod z Osla, které zřídily od roku 1994 palestinskou samosprávu a ukončily první palestinskou intifádu.

Obě hnutí se považují za rivaly, avšak v devadesátých letech Hamás, jehož důležitou kartou je akcentace náboženského aspektu sporu, posílal do východního Jeruzaléma duchovní. Hnutí spolupracovala i během počátku druhé intifády v roce 2000. K omezení spolupráce došlo po vítězství Hamásu ve volbách 2006 a poté, co Hamás ovládl v roce 2007 Pásmo Gazy.

Hizballáh je šíitské radikální hnutí, které vzniklo v roce 1982 v reakci na vpád Izraele do Libanonu a vliv USA a Francie v oblasti. Od počátku je inspirován Íránskou revolucí a jeho cílem je vybudovat v Libanonu teokracii íránského typu. Boj proti „sionistickému režimu“, boj proti USA a vytvoření teokracie v Libanonu, jsou základní body, na kterých jsou položeny jeho ideové základy. Název vybral sám ajatoláh Chomejní. Od Íránu získává vojenskou podporu a Íránské revoluční gardy jeho bojovníky využívají k rozpoutávání konfliktů. Jedná se o jedno z nejsilnějších vojenských uskupení v oblasti, má přes 100 000 bojovníků a mezi 100 000- 200 000 raket. Kromě bojů proti Izraeli v letech 1982 a 2006, se Hizballáh v devadesátých letech zapojil do bosenské války. Aktivně také podporuje režim Bašára Asada. Hnutí je silné i politicky, již od 90. let se angažuje v libanonské vládě. Má vlastní televizi i rozhlas. Od devadesátých letech stojí v čele Hasan Nasralláh.

Palestinský Islámský džihád je radikální odnož Muslimského bratrstva. Vznikl v letech 1979-1980, kdy byli radikální studenti vyhnáni z Egypta do Palestiny. Egyptská odnož radikálních studentů se podílela na úspěšném atentátu na Anvara Sadata v roce 1981 jako odplatu za uzavření míru s Izraelem. Má několik tisíc bojovníků a často neuznává příměří, které uzavírá s Izraelem po konfliktech Hamás, a využívá situaci k dalším útokům. Jedná se o místní radikální odnož Islámského džihádu, které vznikly i například v Jemenu či Egyptě. Podobně jako Hizballáh se inspiroval íránskou revolucí.

Muslimské bratrstvo je jedna z nejstarších radikálních organizací na Blízkém východě. Vzniklo už v roce 1928 a zapojilo se i do první Izraelské války v roce 1948. Bojovalo však především v Egyptě, kde je považováno za teroristickou organizaci. Po pádu Husního Mubaraka se během arabského jara dostalo k moci, dokud jej po vojenském puči nezakázal současný egyptský prezident Sisí. Řada současných aktérů izraelského konfliktu vzniklo odštěpením se od Muslimského bratrstva. To je také jedním z důvodů, proč blokádu Pásma Gazy nepraktikuje jen Izrael, ale na své území nevpouští obyvatele Gazy ani Egypt.