Výživná debata ve sněmovně o migračním paktu měla ve čtvrtek jednu drobnou vadu. Odehrála se s křížkem po funuse, neboť finální podoba byla v Evropském parlamentu schválena už před týdnem. Před tím hlasováním v europarlamentu předsednictvo ODS, jež ovládá premiér Petr Fiala, respektive jeho pravá ruka, ministr financí Zbyněk Stanjura, zaklekávalo na své europoslance, jen aby v Bruselu nehlasovali proti. Nasnadě je domněnka, že v tomto případě se norma neposuzovala podle obsahu, nýbrž podle momentálních potřeb. Tady jimi bylo množství nežádoucí pozornosti, kterou hlasování doma může vzbudit. Ale nakonec tomu Fiala se svým ministrem vnitra Vítem Rakušanem stejně neunikli, když Andrej Babiš ve sněmovně do kritiky migračního paktu zapojil své kolotočářské charisma.

Otázkou je, jaká další dalekosáhlá legislativa na unijní úrovni nám uniká a jestli by nestálo za to, aby se o ní dělaly schůze sněmovny předem, ne poté. Onen minulý týden, který nakonec stanul ve znamení migračního paktu, si zaslouží pozornost ještě z přinejmenším tří dalších důvodů.

Pro hlasovali v Evropském parlamentu čeští europoslanci ze stran pětikoalice kromě pirátů – od Alexandra Vondry po Luďka Niedermayera. A mysleli si, že tak pomáhají jádru, což skutečně pomáhají. Praktický význam pro české větrníkáře a soláristy je v tom, že až bude hodně svítit nebo foukat a elektřiny budou vyrábět tolik, že by pro ni nebylo okamžité využití, svoje elektrárny odstaví a stát jim bude platit za nečinnost, což je obchod století (na to, že jsme v jeho čtvrtině, už jich bylo nějak moc). Kdo o tom u nás ví? První solární horečka z let 2008–2011 byla tak drahá proto, že výrobcům OZE zaručila pevnou, příliš vysokou cenu, tedy provozní dotaci. Druhá solární horečka, spuštěná za Fialovy vlády, vypadala oproti té první rozumně aspoň v tom, že dotace byla pořizovací a jednorázová. Ale teď naši solární „podnikatelé“ zadními vrátky přes Evropský parlament dostali k dani pořizovací i tu provozní. Také hlasy našich vládních stran. Kdo o tom ví?

O den později, v pátek 12. dubna, přijímá Rada EU konečné znění Směrnice o energetické náročnosti budov, jejíž péčí musejí už od roku 2030 všechny nové budovy být takzvaně bezemisní a i u těch starších se stanovením náročného cíle nižších emisí vystupňuje tlak na izolaci střech, stěn, oken. Bude to hnusné, drahé a plošné. Česká republika se v Radě EU – zdržela.

Do třetice v onom plodném týdnu Evropský parlament zpřísnil emisní limity pro nákladní vozy tak drastickým způsobem, že kdyby měly vstoupit v platnost hned, přestane po Evropě jezdit více než 90 procent nákladních aut. Nově přijatý cíl nákladním autům ukládá, aby oproti roku 2019 emitovaly při jízdě o 90 procent méně. Ale určitě nemusíme panikařit, platit to má až od roku 2040. Stejně jako reforma trhu s elektřinou i tato dohoda podléhá schválení v Evropské radě, respektive v Radě ministrů. Ale bude se někdo Petra Fialy, respektive Martina Kupky, ptát, jak budou hlasovat? Bude někdo svolávat mimořádnou schůzi, která by neřešila už rozlité mléko?