Na jedné straně snaha o posílení prevence, na druhé straně snaha ušetřit výdaje rozpočtu vedou k paradoxní situaci. Dvě ministerstva vytváří návrhy, které mají hodnotit „správnost“ životního stylu Čechů, a které spolu zároveň nijak nekonzultují. V jejich podstatě je však zásadní rozdíl, který s sebou nese řadu nevyřešených otázek. Včetně takových, zda budou lidé de facto pokutovaní za to, že budou kouřit, nezdravě jíst či se nepodrobí preventivním prohlídkám či očkování. A zejména, zda to za ostatní neodnese jen menšina.

Zatímco ministerstvo zdravotnictví od začátku říká, že jeho návrh půjde pouze cestou „odměn“, tedy vyššího čerpání z fondů prevence zdravotních pojišťoven, návrh ministerstva financí by měl podle dřívějších informací fungovat spíše metodou „cukru a biče“ (více jsme o tom psali například zde). Tedy za „nesprávné chování“ by přišel postih, za „správné“ pak možná odměna. Uvažovalo se tedy například o modelu, kdy by se hříšníkům dočasně zvýšily odvody za zdravotní pojištění, za správné chování by se naopak vrátily zpátky. Jenže v tom se nachází první problematický aspekt podobných návrhů. I rozpor mezi pohledy ministerstev.

„Ministerstvo zdravotnictví nemá v žádném případě v úmyslu penalizovat pojištěnce například zvýšením odvodů na zdravotní pojištění. Ostatně není ani zřejmé, jak by bylo možné penalizovat skupinu téměř 6 milionů pojištěnců, za něž pojistné odvádí stát, a u nichž je potřeba podpory prevence zdaleka nejvyšší,“ uvedl pro deník Echo24 mluvčí resortu zdravotnictví Ondřej Jakob.

Právě tady původní návrhy ministerstva financí poněkud naráží. Znamenalo by to totiž, že by se případné „pokuty“ za nezdravý životní styl dotkly pouze menšiny, tedy zaměstnanců a podnikatelů, kteří odvádí pojištění ze svých výdělků. Stát platí pojistné za děti do ukončení povinné školní docházky, studenty do 26 let, ženy na mateřské, důchodce či uchazeče o zaměstnání v evidencích úřadu práce a další.

Otázkou pak zůstává, v jakých kategoriích se má samotný „lepší“ životní styl hodnotit. Obě ministerstva návrhy finalizují, dokončení prvotních návrhů se očekává ke konci roku, ministerstvo financí však zatím nechce konkrétnější rysy komentovat. Podle dřívějších vyjádření je ve hře totiž celá škála kategorií, jednak podobně jako v případě návrhu ministerstva zdravotnictví například návštěvy hrazených preventivních prohlídek či očkování, ale také „tvrdší“ kategorie, jako je tělesná hmotnost, kouření či další aspekty, které s sebou nesou prokazatelně riziko vyšších nákladů na zdravotní péči. Podobně pak padaly návrhy i na specifičtější provinění, jako je jízda bez pásů v autě či bez helmy na lyžích.

V některých zemích EU podle experta a poradce ministra financí Martina Šamaje užívají i podobné kategorie, týká se to však zejména zemí s takzvaným nominálním pojistným. To je mimo jiné model, o kterém letos mluvili i experti Národní ekonomické rady vlády (NERV). Spočívá v tom, že existuje stejně jako nyní odvod na zdravotní pojištění, k němu však přibývá ještě druhá část, kterou si pojišťovny mohou nastavovat podle svých ekonomických potřeb – a vzájemně si tak konkurovat. A nebo také kupříkladu právě částku měnit v závislosti na tom, jak se člověk ke svému zdraví chová.

Jak to může vypadat v praxi lze ilustrovat na případě životního pojištění. Pojišťovny běžně pracují s tím, že se míra pojistného podle individuálního posouzení pojištěnce může i velmi výrazně cenově lišit. Ať už kvůli tomu, že trpí nadváhou či obezitou, prodělal některá onemocnění či holduje cigaretám (více jsme o tom psali například zde). V případě zdravotních pojišťoven se pak akcentuje zejména také zmiňovaná zdravotní prevence, která může velmi výrazně ušetřit náklady na léčení.

Už samotné navštěvování hrazených preventivních prohlídek, které spadá do kategorie jasně definovaných a měřitelných parametrů, by podle dřívějších odhadů přineslo do rozpočtu miliardy navíc. Přes polovinu zaměstnanců podle odhadů preventivní prohlídky nedodržuje, v případě dočasného navýšení pojistného o 1 % v případě čtvrtiny z nich by do zdravotního pojištění přišlo o zhruba šest miliard ročně navíc. K tomu je pak třeba přičíst například i živnostníky.