Českou politikou poslední dny hýbe reforma migračních pravidel Evropské unie, kterou za tuzemsko dohodl ministr vnitra Vít Rakušan (STAN). Vášně vzbuzuje především prinicp takzvané povinné solidarity, podle něhož by se běženci mířící do prostoru EU přerozdělovali mezi členské státy. Kdyby některá ze zemí nechtěla, musela by se namísto přijímání migrantů finančně podílet na jejich přemisťování. Česká republika se díky velkému počtu Urajinců povinné solidaritě zatím vyhne, pokud by ovšem válka skončila, mohla by platit desítky miliard ročně.

Uzavřená dohoda ukládá Evropské komisi, aby každoročně analyzovala celkovou migrační situaci a následně přerozdělovala nejméně 30 tisíc uprchlíků ročně mezi členské státy. Na základě hodnocení má poté doporučit unijním státům rozdělení požadovaných 30.000 žadatelů o azyl ročně. Přitom má přihlížet i k „počtu státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez občanství těšících se dočasné ochraně“. Tu v EU požívají právě výhradně Ukrajinci prchající před ruskou agresí.

ST-10443-2023-INIT_en by Jan Hrdlička on Scribd

Kdo nebude chtít přijímat migranty, bude muset platit 20 tisíc eur za přemístění jednoho migranta, tedy asi 475 tisíc korun. Rakušan to nazval „solidaritou bez povinných kvót“. Za krize, jaká nastala okolo roku 2015, rada ministrů vnitra České republice určila přijmout asi 2700 běženců. Kdyby se na to aplikovala stejná pravidla, zaplatilo by tuzemsko asi 1,3 miliardy.

„Zohledňuje to, že část států EU včetně ČR dlouhodobě odmítá systém povinného přerozdělování příchozích, tedy povinné relokační kvóty. Z tohoto postoje jsme neslevili, protože jsme přesvědčeni, že země EU mají mít možnost se svobodně rozhodnout, jak k řešení celoevropského problému přispějí. Zda tím, že na svém území přijmou migranty, nebo finanční pomocí zemím, které to udělaly, případně tím, že se budou podílet na ochraně vnějších hranic a již zmíněných hraničních procedurách a návratové politice,“ vysvětloval v úterý Rakušan.

40 miliard ročně

Problém ale je, že to je jen minimum. „Česku tak na základě migrační dohody může být určen i citelně vyšší počet migrantů k přijetí. A v případě neochoty je přijmout to může být i výrazně vyšší částka. To, kolik má Česko přijmout uprchlíků, přitom určí Evropská komise, stejně jako případně částku, kterou se může země z jejich přijímání vykoupit,“ varuje ekonom Lukáš Kovanda.

„Představme si, že se třeba za tři nebo čtyři roky, když už bude po válce na Ukrajině, zopakuje rok 2015 a do EU jako tehdy přijde přes 1,2 milionu migrantů ze zemí Afriky nebo Blízkého východu. Evropská komise dle nyní podepsané migrační dohody určí, že má Česko přijmout 80 tisíc z nich, což je realistický předpoklad,“ dodává ekonom. Česká republika by v takovém případě platila asi 40 miliard korun ročně.

Přesná pravidla pro přerozdělování se totiž ještě budou konkretizovat a do finální podoby může podle Kovandy promluvit dění v okolních státech, jako je odmítavý postoj Polska a Maďarska, růst protiimigrační strany Alternativa pro Německo (AfD) nebo antiimigrační nálady ve Francii. „Evropa v tomto otevřela Pandořinu skříňku,“ řekl redakci.

Ukrajinská výhoda

Tuzemsko má nicméně zatím výhodu v tom, že přijalo značné množství uprchlíků v průběhu války na Ukrajině. Jeden z unijních expertů přítomných vyjednávání podrobností normy agentuře ČTK řekl, že Česko se 320 000 ukrajinskými uprchlíky na základě tohoto ustanovení „zcela jistě“ získá z povinné solidarity výjimku. Pokud by navíc přestalo platit pravidlo o dočasné ochraně, které je zatím dohodnuté do roku 2025, a Ukrajinci místo toho začali žádat o azyl, bude mít Česko podle něj patrně samo nárok na pomoc od jiných zemí.

Podle Rakušana by se dočasná ochrana ukrajinských uprchlíků před ruskou vojenskou invazí případně mohla prodloužit v Evropské unii o další rok do března 2025.

Jsem na to bez přehánění pyšný. A to přesto, že „migrace“ je spolehlivou rozbuškou vášní. Fakta jsou totiž jednoznačná: migrace se nám nemusí líbit, ale nedokážeme jí nikdy úplně zabránit.

— Vít Rakušan (@Vit_Rakusan) June 20, 2023

To už bude nicméně téměř konec funkčního období vlády Petra Fialy a je otázkou, co se bude dít dál. Právě na to, že Rakušan v zásadě jen odsunul problém, míří nemalá část kritiky. Další pochází z přesvědčení, že „solidarita nemá být povinná“ aže ministr vnitra dohodu odsouhlasil bez větší konzultace.

„Myslím, že pan ministr jel něco vyjednávat a nikomu o tom neřekl. Nehájil občany České republiky v rámci nelegální migrace,“ uvedla kupříkladu poslankyně ANO Jana Mračková Vildumetzová. „Nechal schválit povinnou solidaritu, solidarita musí být dobrovolná, ne povinná,“ dodala. „Nechal jste si to schválit ve výboru pro evropské záležitosti a nikomu jste to neřekl, s nikým jste to neprojednal, tak se prostě věci dělat nedají,“ vytkla opoziční politička ministru vnitra. Upozornila na to, že Rakušan prý neřekl, jestli k jednání dostal mandát vlády.

Rakušan kritku odmítá s tím, že není možné, aby se někdo na zvládání migrace nepodílel vůbec. „Tvrdí, že nechtějí pomáhat ‚povinně‘, ve skutečnosti ale nechtějí pomáhat vůbec. Jestli je to ‚jen‘ sobectví, nebo kalkul – vždyť Andrej Babiš už strašením migrací jedny volby vyhrál –, těžko říct. Oboje je stejně ubohé,“ uvedl.