Ani krizi nazmar. To si zjevně řekl ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela. A snaží se naplno využít tu energetickou z loňského roku dřív, než začne další podzimní sezona a s ní by se znovu mohly vrátit obavy. Na vládu se v nejbližších dnech chystá předložit návrh, aby stát získal kontrolu nad zásobníky plynu a plynovody, které vlastní firma Net4Gas. Ta je dostala pod kontrolu poté, co bylo podle evropské regulace nutné rozdělit tranzit plynu od obchodu s ním.

Net4Gas vlastní rovným dílem společnost Allianz Infrastructure Luxemburg a Borelias Novum Parent. Role firmy, která byla velkým dopravcem plynu přes české území, se zásadně změnila poté, co do Evropy přestal proudit ruský plyn. Především po zničení německo-ruského podmořského plynovodu Nord Stream. Z velké tranzitní firmy najednou zbyla společnost, jejíž misí je doprava plynu do České republiky. Nikam dál ho už neposílá ve chvíli, kdy Evropa žije kombinací norského plynu a dodávek z terminálů LNG, které vyrostly na severu i jihu kontinentu.

Akcionáři najednou mají v rukou firmu, která už nemá ekonomickou hodnotu. Výše jejich závazků významně převyšuje cenu firmy. Většina příjmů musí jít na úhradu dluhů. Jenže akcionáři si v posledních letech z firmy vyplatili už většinu její hodnoty na dividendách. Celkově z ní takhle získali 69 miliard korun. Pokud bude Net4Gas dál fungovat jako dosud, dostane se nejspíš podle propočtů z jejich dosavadních ekonomických dat už v roce 2025 do platební neschopnosti. Dluhy a závazky jsou za nových podmínek bez plynu z Ruska příliš velké na současné příjmy a roli, kterou firma hraje.

Ministr průmyslu se snaží vládní kolegy přesvědčit, že nákup Net4Gasu je cestou k energetické bezpečnosti. Jenže to zrovna tady neplatí. Zásobníky i plynovody jsou dnes tak přísně regulovaný byznys, že ho vláda nepotřebuje vlastnit. Má právo soukromým vlastníkům v rámci současné regulace nařídit, jak se mají chovat. Kolik plynu musí být v zásobnících a kolik ho mají přepravovat. Není tedy žádný důvod dávat miliardy do nákupu plynové infrastruktury.

Tady je zásadní rozdíl proti debatám o zestátnění ČEZ. To, co je u elektrárenské firmy podstatné, není skladování ani přeprava a distribuce. Ty jsou stejně jako u plynu regulované. U ČEZ jde o výrobu. Její cenu. A především o to, kdo a jak bude stavět atomové elektrárny. Firma se soukromými vlastníky to fakticky dělat nemůže, protože nové nukleární projekty nevychází jako ziskové. Takže si to nikdo s péčí řádného hospodáře nemůže dovolit.

To je zásadní rozdíl mezi debatou o zestátnění výrobní části ČEZ a aktuálním Síkelovým nápadem na pořízení plynových zásobníků a v dluzích se topící společnosti Net4Gas.

Tohle žádná nutná investice do energetické bezpečnosti není.