Americký viceprezident není příliš významná funkce. Ze zákona má málo pravomocí i povinností. Předsedá Senátu, i když reálně se dostavuje, jen když je potřeba rozhodnout rovnost hlasů, tím v podstatě jeho povinnosti končí. Jeho pravý význam spočívá v tom, že je pouze „jednu zástavu srdce“ od nejmocnějšího úřadu na planetě. To platí dvojnásob, když prezident je dávno v důchodovém věku a není v nejlepší fyzické kondici.

Stáří a sešlost jsou zmiňovány hlavně v souvislosti s Joem Bidenem. Tomu bude v listopadu 81 let a na vrcholu sil evidentně není. Jeho nejpravděpodobnější protikandidát Donald Trump však také není žádný mladík, v červnu mu bylo 77. Trump je sice v lepším mentální stavu, či aspoň nevykazuje sestupnou tendenci, na rozdíl od Bidena má přinejmenším nadváhu a nesportuje. Zdravotní komplikace tudíž nejsou vyloučeny ani u něho. I v případě Donalda Trumpa je nanejvýš důležité, kdo by byl jeho viceprezidentem.

Vzhledem k tomu, že jeho pozice v žebříčku popularity se zdá neotřesitelná, Trumpa hodlá v primárkách, jak uvádí web RealClearPolitics, v průměru volit 53,4 % republikánů, druhého Rona DeSantise 14,8 %, nominační proces se zdá dost zbytečný. Jenže má jednoho pozorného diváka, kterým je právě Donald Trump. Je dost možné, že si mezi svými soupeři vybere svého kandidáta na viceprezidenta. Spekuluje se, že Trumpovým favoritem je Vivek Ramaswamy, osmatřicetiletý multimilionář. Před pár měsíci ještě naprosto neznámý, nyní má před sebou krkolomnou, ale ne úplně nepravděpodobnou cestu do Bílého domu.

Ramaswamy, potomek indických imigrantů, se narodil roce 1985 v Cincinnati ve státě Ohio. Jeho životopis je zářný. Biologie na Harvardu, práva na Yale, stáže na Wall Street, působení v debatních kroužcích. Ještě během studií začal podnikat, tvrdí, že předtím, než absolvoval Yale, bylo jeho jmění 15 milionů dolarů. V roce 2014 založil biotechnologickou společnost Roivant Sciences. Ta skupovala od zavedených farmaceutických společností patenty na léky, které byly teprve ve fázi výzkumu, s cílem je dostat na trh. Letos v únoru Ramaswamy odešel z vedení, aby se mohl soustředit na svou prezidentskou kampaň, v Roivantu má stále podíl 7,17 %. Časopis Forbes v srpnu odhadl jeho současné jmění na 950 milionů dolarů. Toho dosáhl, přestože Roivant nikdy nevykázal zisk.

Ramaswamy je syntézou dvou skupin, které se stále víc prosazují nejen v americké politice. První jsou politici původně z indického subkontinentu. To je záležitost širšího anglosaského světa. Indického původu je britský premiér Rishi Sunak, britská ministryně vnitra Suella Bravermanová, irský premiér Leo Varadkar má indického otce a šéf skotské samosprávy Hamza Yousaf je potomek pákistánských přistěhovalců. Na druhé straně Atlantiku mezi nejvýznamnější politiky s kořeny v Indii patří současná viceprezidentka Kamala Harrisová, která má indickou matku, a Nikki Haleyová, bývalá republikánská guvernérka Jižní Karolíny, Trumpova velvyslankyně při OSN a současná kandidátka na prezidentku.

Kandidatura na amerického prezidenta také není zrovna levná záležitost a tradiční součástí každé kampaně je objíždění sponzorů, které uchazeč musí přesvědčit, že peníze do něj investované nevyletí z okna. Každý rok se objeví několik kandidátů, kteří jsou natolik bohatí, aby si kampaň financovali sami. Většinou se rychle ukáže, že politika není otázka peněz, a kandidát pohoří. Výjimkou z pravidla je Donald Trump.

Právě minulý a možná i budoucí prezident je multimilionářovým velkým vzorem, nejen z hlediska vedení kampaně, ale i politiky. Ramaswamy zvolil velmi zajímavou strategii vzhledem k tomu, že jeho cílem je Trumpa nahradit: pěje na něj ódy a vychvaluje ho do nebes. V podstatě jediným důvodem, který uvádí, proč by lidé měli volit jeho, a ne Trumpa, je věk.

V některých ohledech Trumpa dokonce překonává. Jedním z nich je zahraniční politika. Ramaswamy sám o sobě tvrdí, že je vyznavačem realistické školy mezinárodních vztahů a chce následovat odkaz prezidentů George Washingtona, Jamese Monroea a Richarda Nixona. Washingtona v jeho doporučení nezapojovat se do zahraničních aliancí, Monroea v jeho doktríně, že západní polokoule je oblastí zájmů USA, a Nixona v jeho vyvažovací politice.

Do NATO? Nikam!

Konkrétně to ilustroval na svém plánu, jak docílit míru na Ukrajině. Zmrazil by konflikt na nynějších hranicích, Rusko by si podle jeho představ ponechalo dobytá území. Slíbil by, že Ukrajina se nikdy nestane členem NATO, zrušil by veškeré protiruské sankce a navázal s Ruskem plnohodnotné obchodní vztahy. Výměnou za to má Rusko opustit svou vojenskou alianci s Čínou. Tu Ramaswamy považuje za hlavní geopolitickou hrozbu pro Spojené státy.

Nikky Haleyová během debaty republikánských kandidátů na prezidenta, kterou ale Trump vypustil, Ramaswamymu vyčetla, že je znát jeho nezkušenost v oblasti zahraniční politiky. V tom má Haleyová naprostou pravdu.

Například Rusko nemá s Čínou žádnou oficiální vojenskou smlouvu, od které by mohlo odstoupit. Ramaswamy tak v podstatě doufá, že Rusko výměnou za to, že dostane vše, co si přeje, opustí čínskou sféru vlivu a dobrovolně vstoupí do té americké. Je to dost naivní pohled na mezinárodní vztahy: Rusko lze jednoduše uplatit ukrajinským územím, aniž utrpí americká prestiž, agresor veškeré dohody dodrží a nepokusí se za pár let o další dobyvačnou válku.

Ramaswamy argumentuje Nixonovou cestou do Číny v roce 1972, kdy tehdejší prezident navázal kontakty s komunistickým vůdcem Mao Ce-tungem a tím narušil jednotu komunistického bloku. Jenže Nixon se dobýval do otevřených dveří. Vztahy mezi komunistickými mocnostmi již byly velmi špatné, například v roce 1969 došlo k pohraničním potyčkám minimálně s desítkami, možná se stovkami mrtvých. Mao hledal spojence proti Sovětskému svazu stejně usilovně, jako Nixon chtěl protiváhu k vlivu Kremlu. Navíc tehdy v Pekingu nedošlo k uzavření formálního spojenectví mezi USA a komunistickou Čínou, ale vedlo to k vytvoření mocenského trojúhelníku, kdy dvě strany vždy vyvažovaly tu třetí.

Nemluvě o tom, že snaha pochopit Putina a zatáhnout ho do západního systému byla politika Evropy a USA před únorem 2022. Německo dělalo vše pro to, aby se stalo závislým na ruském plynu. Američané se pokoušeli o neustálé restarty s Moskvou, zabrání Krymu zůstalo bez větší odezvy. Ještě poslední týdny před plnohodnotnou invazí se francouzský prezident Emmanuel Macron mohl utelefonovat, když se pokoušel dohodnout s Putinem nějaký kompromis.

Sám Trump je realističtější než Ramaswamy. Sice tvrdí, že by dokázal zařídit příměří během jednoho dne, zároveň však prohlásil, že pokud se Putin nepodřídí podmínkám, tak vyzbrojí Ukrajinu jako nikdo jiný. Zdá se, že Trump chápe nutnost cukru i biče ve vyjednávání. Zatímco Ramaswamy doufá v dobrou vůli Vladimira Putina.

Tím ale Ramaswamyho nebezpečné nápady nekončí. Vymezil se proti NATO, které by se podle něho mělo znovu stát čistě obrannou aliancí. Není jasné, co tím má na mysli. Možná je proti zahraničním intervencím, kterých se NATO účastnilo. Ty ale byly vedeny hlavně Spojenými státy a jejich spojenci se přidali, NATO k nim Američany nedotlačilo.

Ramaswamy dokonce oznámil, že by zrušil pomoc, kterou USA poskytují Izraeli. Podpora Izraele je přitom politika, o které se v Republikánské straně nediskutuje. Zde se rozchází s Trumpem, který byl jedním z nejvíc proizraelských prezidentů. Ramaswamy nakonec zacouval a oznámil, že by to učinil teprve po dohodě s izraelskou vládou.

Prostý izolacionista

I když tvrdí, že hlavní nebezpečí představuje Čína, i zde lze o jeho odhodlání pochybovat. Prohlásil totiž, že by byl ochoten bránit Tchaj-wan před čínskou invazí do doby, než se Amerika stane soběstačnou ve výrobě polovodičů, což by podle jeho plánu mělo nastat v roce 2028.

Vivek Ramaswamy totiž není žádný geopolitický realista, ale prostý izolacionista.

Kromě své zahraniční politiky má Ramaswamy další mouchy. Například je hrozně otravný. Komentátoři ho vyhlásili vítězem debaty republikánských kandidátů na prezidenta. Byl energický, zdálo se, že měl na všechno odpověď a nebál se jít do soubojů. Jenže se to neprojevilo v průzkumech, kde se naopak o něco propadl. Nyní by ho volilo v primárkách 6,8 % republikánů. Hyperaktivní Ramaswamy lidi spíš štve.

Pak jsou tu otázky ohledně jeho podnikání. Nejkontroverznější je nákup patentu na lék proti Alzheimerově nemoci od farmaceutického gigantu GSK v roce 2014. Lék selhal již ve čtyřech klinických studiích a GSK se ho rád zbavil. Ramaswamy zahájil marketingovou ofenzivu. Založil Axovant Sciences, dceřinou společnost Roivantu. Ta se stala miláčkem Wall Street, hodnota vyletěla na tři miliardy dolarů, přestože měla pouze osm zaměstnanců včetně Ramaswamyho, jeho bratra a jeho matky. Ramaswamy vydělal jmění na prodeji akcií. V roce 2017 lék selhal v další klinické studii a hodnota firmy se propadla o 75 % během jednoho dne. Spousta lidí přišla o peníze, avšak Ramaswamy byl od dopadů do velké míry izolován.

Ramaswamy se plně zapojil do kulturních válek a vypouští jedno prohlášení za druhým, některá jsou však příliš i na Donalda Trumpa. Ten o Ramaswamym prohlásil: „Musím ho mít rád. Nemůžu se na něj zlobit. Je to chytrý chlapík.“ Dodal ale: „Začíná se trochu dostávat za hranice, začíná být trochu kontroverzní, asi bych mu řekl, aby byl trochu opatrný.“ Nakonec to zakončil radou: „Některé věci musíte trochu držet v sobě, že?“ Jaké Ramaswamyho výroky měl přesně na mysli, není jasné. Ramaswamy ale například prohlásil, že chce zjistit pravdu o 11. září.

I když je otázka, nakolik tomu sám věří. Ramaswamy má tendenci měnit svá vyjádření, jak se mu zrovna hodí. Prezentuje se jako bojovník proti všemu progresivnímu, avšak když mu bylo 24 let, přijal stipendium od nadace Paula Sorose, staršího bratra George Sorose. Ten je sice méně známý, měl ale podobné názory. Ramaswamy tvrdil, že byl chudý student a neměl na výběr, pokud chtěl studovat práva. Jenže se ukázalo, že tehdy měl již dostatek vlastních peněz a mohl si školné platit ze svého.

Vivek Ramaswamy je prostě šarlatán. Doufejme, že se k Bílému domu nakonec nepřiblíží.