Postupně v rámci příměří dochází k propouštění izraelských rukojmích unesených Hamásem. Většina byla zajata během teroristického útoku 7. října v jižním Izraeli. I přesto, že si Izraelské úřady nepřály sdělování zážitků rukojmích, informace které unikly dokazují brutalitu Hamásu. Vychází na povrch příběhy dětí, které prožily více než 50 dnů v zajetí. O svědectvích informují Fox News.

Každý si prožil pochopitelně svůj vlastní příběh, i přesto většinu propuštěných spojuje viditelný úbytek hmotnosti a strach zvýšit hlas. Lékařka Jael Mozer-Glassbergová a jejím tým dosud pracovali s dvaadvaceti osvobozenými rukojmími včetně patnácti dětí na speciálně vytvořeném oddělení. "V této fázi je příliš brzy diskutovat o tom, čím si prošli," vyjádřila se k situaci lékařka.

Izraelské úřady sice požádaly, aby rukojmí a jejich rodinní příslušníci nesdělovali podrobnosti o svém zajetí, zejména z důvodu obavy o bezpečnost dalších dosud nepropuštěných rukojmích. Ale i přesto unikly informace dokazující naprostou brutalitu a nelidskost únosců, zejména pak vůči batolatům, malým dětem a starším lidem.

Jedna brutální praktika, kterou podle propuštěných teroristé využívali, bylo nucené sledování záznamů ze 7. října. Deborah Cohenová, teta zajatého 12letého Eitana Jahalomiho, tuto skutečnost přiznala francouzskému televiznímu kanálu BFMTV. "Pokud on nebo některé z ostatních dětí při záběrech plakaly, teroristé jim vyhrožovali pistolí, aby byly zticha," dodává. Zřejmě tento styl týrání a další podobné způsobily, že děti i po návratu mluví potichu, bojí se zvýšit hlas. Eitanova babička Esther také uvedla pro izraelská média, že "prvních 16 dní byl sám v uzavřené místnosti." Chlapec se vrátil hubenější a neusmívá se.

Dalším znepokojujícím příběhem je svědectví Thomase Handa, otce 9leté Emily. Jeho dcera byla propuštěn s ostatními v sobotu a stále mluví šeptem. „Musel jsem přiložit ucho k jejím ústům, abych ji slyšel. V zajetí jí řekli, aby nedělala žádný hluk. V jejích očích je vidět hrůza," popsal otec Emily. Malá dívka byla natolik zmatená, že se domnívala, že v zajetí strávila celý rok. Hned po návratu také musela dívenka čelit smutné zprávě - chůva, která se o ni starala, byla zavražděna.

Smutný osud potkal i starší ze zajatých dětí. Sourozenci třináctiletá Alma a šestnáctiletý Noam Orovi strávily podobně jako ostatní zajetí zavřeni v místnosti. Držela je naživu vidina setkání s matkou. Ta však byla zabita teroristy, jak se od babičky dozvěděli po návratu. Jejich otec je stále v zajetí.

Merav Ravivová, příbuzná dalších propuštěných rukojmích, poskytla další podrobnosti života v zajetí. "Dostávali najíst, ale ne pravidelně. Některé dny dostali jen pár kousků chleba. Zhubli asi 6 - 8 kilogramů. Rodina byla nucena spát na plastových lavičkách. Někdy museli čekat i více než hodinu a půl, aby mohli do koupelny." Jeden z unesených příbuzných Merav byl teprve devítiletý Ohada, který oslavil své narozeniny v době zajetí. Dr. Moshe Ashkenazi, který ošetřil asi 21 osvobozených rukojmích, dodává, že ze všech propuštěných je na první pohled zřejmé, že si skutečně prošli hrůzami.

Izraelští zdravotníci začali s přípravami na návrat rukojmích téměř okamžitě po útoku. Nemocnice proto sestavila multidisciplinární tým odborníků včetně psychologů, psychiatrů a dalších odborníků, aby pomohli rukojmím s návratem do jejich běžného života. Podle izraelského ministerstva zdravotnictví bylo dosud osvobozeno celkem 69 rukojmích. Z propuštěných je 30 dětí, 20 žen, většinou matek a seniorů, a jeden muž. Izrael věří, že devět izraelských dětí, včetně desetiměsíčního dítěte, zůstává stále v zajetí.