O tom, že Karel Čapek fotografuje, se vědělo od října 1930: tehdy vyšla ve Světozoru jeho causerie Člověk a kamera a u ní čtyřiadvacet snímků jím pořízených i vyvolaných. Objektivem mířil na zátiší, zahradu, zvířata, fotografoval v Praze, na Oravě, v Nizozemsku i Norsku. Lákal ho fotografický portrét, pořídil snímky svého bratra, své manželky i svého prezidenta. A ovšem pátečníků. Ne všech.

„V Praze existuje slavná legendárná (sic) společnost pátečníků, o níž vím jen něco málo z dalekého doslechu; asi tolik, že se scházívá v domě K. Čapka a že k ní patří i prezident republiky. Takový je to vznešený Olymp, že my misera plebs contribuens (ubohý lid platící daně – pozn. red.) nedohlédneme ani jeho střední polohy, natož vrcholku,“ posmívá se této „kávové společnosti“ F. X. Šalda v listopadu 1933. Tehdy to pro něj jsou „naši rokokoví zahradníčkové“ a „intelektuálkové“, kteří „nic nezapomněli z mrtvého včerejška a ničemu se nepřiučili z živého dneška“. Avšak není ten jízlivý škleb tak osobní, jak se zdá, Šalda sice ve fanklubu Karla Čapka nikdy nebyl, přesto mu v lednu následujícího roku píše „Vážený pane doktore“, omlouvá se za to, že nebyl doma, když ho adresát chtěl navštívit („Promiňte, že jste šel ke mně nadarmo“), a loučí se s „díkem a uctivými pozdravy“. To jen na okraj.

O pátečnících, soukromém pánském diskusním kroužku, interesantním svým hostitelem i jeho hosty, se už mnohokrát psalo, víc zvenku než zevnitř, jednou se dokonce – vinou čísi indiskrece – průběh pátečního setkání dostal před soud, to vše je dobře známo. Kupodivu však dosud nikoho nenapadlo zveřejnit všechny fotografické portréty pátečníků, které Karel Čapek vytvořil. Až teď s tím přišli Jan Bílek a Jarmila Schreiberová. Jak se jejich fundovaná, pečlivě připravená a graficky nápaditá kniha jmenuje, je nasnadě: Pátečníci na fotografiích Karla Čapka.

V první třetině vykládá Jan Bílek slovo pátečník (kdysi „žebrák žebrající vždy v pátek“), hledá „kořeny pátků“, připomíná stolní společnost v kavárně Union, poté schůzky v bytě Karla Čapka ještě v Říční ulici, od roku 1925 v jeho části nové sourozenecké dvojvily (v knize důsledně „dvojvilka“), snaží se vymezit odpolední, respektive (pod)večerní čas setkání i počet debat („kolem nebo k 700“).

Fotografie jsou reprodukovány jak v jeho části knihy, tak ve zbývajících dvou třetinách, tam jako doprovod slovníčku sepsaného Jarmilou Schreiberovou. Jde o 35 medailonů osobností notoricky známých (Josef Čapek, František Langer, Jan Masaryk, T. G. Masaryk, Karel Poláček, Fráňa Šrámek, Vladislav Vančura...) a vedle nich těch pozapomenutých. Biografická hesla jsou důvtipně doplněna krátkými ukázkami – buď z díla oněch mužů, nebo výroky jiných o nich (Jaroslav Seifert o Josefu Palivcovi, Lída Vančurová o manželovi atd.). O TGM tu čteme, že mezi pátečníky přišel „vícekrát“, přitom to už bylo v hradním archivu dohledáno: 17krát. Na první pozvání prý řekl Čapkovi: „Gracia, přijdu.“ To ne. Gracias.

Hranice poznání se o kousek posunula, v knize Karel Čapek: Přijatá korespondence (2000) si editorka Marta Dandová netroufla pět snímků pátečníků pojmenovat, teď už víme, že jde třeba o Josefa Schieszla z prezidentské kanceláře či o překladatele Karla Krause – jeho „zrození“ muselo Martu Dandovou, jež rukopis Pátečníci na fotografiích Karla Čapka lektorovala, dost překvapit, jako editorka Čapkovy dvousvazkové Korespondence (1993) totiž ze dvou osob udělala jednu: český Karel Kraus (1886–1971), o jehož existenci netušila, jí splynul s věhlasným rakouským satirikem, žurnalistou, dramatikem, jehož jméno se liší jen v prvním pádě: Karl Kraus (1874–1936). V Čapkových dopisech narazíme na zmínky o obou, takže když spisovatel v roce 1926 ohlásil českého Krause jako hosta v Lánech, podala paní Dandová vysvětlení, že šlo o toho rakouského, který prý „patřil mezi pátečníky“ (asi odtamtud to má Wikipedie). Kdyby pro nic jiného, je kniha Pátečníci na fotografiích Karla Čapka dobrá pro napravení tohoto lapsu.

Jan Bílek, Jarmila Schreiberová: Pátečníci na fotografiích Karla Čapka. Památník národního písemnictví / Muzeum literatury, Praha, 245 str.