V září střídá na postu velvyslance v Izraeli Martina Stropnického. Veronika Kuchyňová Šmigolová chce prohloubit bezpečnostní a obrannou spolupráci a dát vládě potřebné podklady pro možná kontroverzní rozhodnutí, zda přestěhovat českou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma. V rozhovoru pro Echo například říká, že pokud by o stěhování hlasovala současná vláda, většina by zvedla ruku. Zároveň si ale všichni uvědomují, že udržet jednotnou Evropu v době, kdy Ukrajina válčí s Ruskem, je prioritou. „Podpora Ukrajiny bude jedním z témat, která budou během mého působení důležitá,“ říká. „Bude to spíš o tom, jak jim tu spolupráci a eventuálně i vojenskou pomoc přes třetí stranu lépe umožnit, nežli kázání, co by bylo správné a co by Izrael měl dělat,“ dodává Veronika Kuchyňová Šmigolová.

Izrael se nachází ve složité politické situaci. I kvůli protestům souvisejícím s justiční reformou, které se táhnou už od začátku roku. Lidé se bouří kvůli návrhu zákona, který omezuje pravomoci nejvyššího soudu ve prospěch vlády. Lékaři a vojáci stávkují. Země je je částečně paralyzovaná. Očekáváte, že kvůli tomu bude vaše mise v Izraeli složitější než ta za velvyslance Stropnického?

Nemyslím si, že by současné vnitropolitické dění v Izraeli mělo ovlivnit moji misi nebo práci. Demonstrace jsou velké a možná historicky největší. Nicméně, já je považuji za důkaz fungující demokracie – když se lidem něco nelíbí, tak proti tomu protestují. A také to trochu považuji za důkaz, že je Izrael v relativně dobré bezpečnostní situaci a že žádná velká bezpečnostní hrozba v tuto chvíli neexistuje. Samozřejmě s výjimkou Íránu, ale to není hrozba, která by byla aktuální v horizontu dnů či týdnů. Izraelci se proto soustředí více dovnitř než ven. Ale jsem přesvědčena, že kdyby přišla hrozba zvenčí, tak budou demonstrace zapomenuty a Izrael bude případné hrozbě čelit jednotně. K soudní reformě mohu říct, že si myslím, že ji potřebuje, ale takovou, na níž bude shoda napříč politickým spektrem, nebo jeho větší částí. Způsob, jakým současná vláda reformu pojala, víc rozděluje, než spojuje. A to je důvod, proč tam jsou takové demonstrace.

Reforma rozjitřila i jinak velmi přátelské vztahy mezi Izraelem a Spojenými státy. Prezident Biden dokonce vyzval izraelského premiéra Netanjahua, aby od reformy upustil. Jak moc je to neobvyklé?

Není to tak neobvyklé. Spojené státy často komentují izraelskou domácí i zahraniční politiku. Jsou to v zásadě také jejich nejsilnější partneři a ti, kteří z větší části zajišťují jejich obranyschopnost. Tudíž mají i větší potřebu mluvit do jejich záležitostí. Je to ale třeba vnímat i v tom kontextu, že Bidenova demokratická vláda určitě nemá tak dobré a blízké vztahy s pravicovou vládou Bibiho Netanjahua, jako by měla s jinou vládou. Američané nechtějí vnitropolitický chaos v Izraeli, ale zároveň to není žádné vybočení nad rámec normálu.

Také Česko patří od vzniku izraelského státu k nejbližším spojencům. Mohlo by vzájemné vztahy poznamenat jmenování Roberta Fremra ústavním soudcem? V souvislosti s kandidaturou se mu vyčítají i jeho „protiizraelské“ postoje. Faktem je, že byl místopředsedou Mezinárodního trestního soudu v Haagu, který zahájil vyšetřování možných válečných zločinů spáchaných Izraelem na palestinských územích a k politice Izraele i Spojených států se několikrát vyjadřoval kriticky. Nebo snad jde o naivní představu, že Izraelci řeší, co se děje na naší politické scéně?

Izrael si určitě všimne, že byl zvolen do našeho ústavního soudu soudce, o jehož názorech se mluví jako o protiizraelských, nebo který má historii ne úplně dobrých postojů k Izraeli. Nicméně Izrael je na takové věci zvyklý. Že i v zemích jemu blízkých se tu a tam objeví někdo, kdo zastává jiný názor. Nechci komentovat soudce Fremra. Ale nemyslím si, že by v tomto případě byly jeho názory přímo protiizraelské nebo protiamerické. Je to spíš takový právní purismus. Někteří mezinárodní právníci berou rezoluce Rady bezpečnosti OSN téměř jako boží slovo. A nechápou tu druhou, politickou část mezinárodně-právního rozhodování. A tím pádem to směrem k našim spojencům může vyznívat absurdně. Myslím, že to zaregistrují, jejich ambasáda to odreportuje, ale tím to skončí. Určitě to na našich vztazích nic nezmění. Nebude to pro ně znamenat žádný velký šok ani zklamání. Kdyby se člověk s jeho minulostí ve vztahu k Izraeli stal prezidentem, nebo premiérem, tak by se na to dívali s větší opatrností.

A jaké jsou vlastně naše současné vztahy?

Myslím, že pro Izrael jsme v Evropě jeden z mála klíčových partnerů. Stejně tak Izrael má v české zahraniční politice specifické postavení, které neodpovídá jeho velikosti. A je to dáno jak historicky, a nejen roky 1947 a 1948 a tím, že jsme Izraeli v prvopočátcích poskytli zbraně. Začalo to už Masarykem a Hilsneriádou. Izraelci vnímají, že u nás byl antisemitismus výrazně slabší než v okolních zemích. A že jsme tu měli osobnosti jako právě T. G. Masaryk, který se postavil proti antisemitismu a ve 20. letech navštívil Jeruzalém a podporoval tehdejší Palestinu jako domovinu pro Židy. V moderní době na to navázalo i velmi rychlé porevoluční obnovení diplomatických vztahů. Chápeme jejich postavení, chování a postupy. To je dáno i tím, že u nás se podobně jako v dalších postkomunistických zemích Palestinci zdiskreditovali spoluprací s komunistickými režimy. Důvěru v to, že Jásir Arafat je bojovník za svobodu, tu v zásadě nikdo neměl. Jsme jejich stálý a blízký partner, na nějž se obracejí i v mezinárodních organizacích. A to nám dává i větší váhu, jako třeba v EU. O Blízkém východě by se tam s námi jinak asi nikdo moc nebavil a brali by nás za součást mlčící většiny. Protože ale máme dlouhodobě konzistentní a jasný postoj k Izraeli, tak s námi otázky Blízkého východu konzultují, vědí, že náš hlas něco znamená.

Když máme s Izraelem tolik společného, tak proč se náš přístup k vojenské podpoře Ukrajiny tolik liší? Dá se říct, že pokud by Ukrajinu napadla jiná země než právě Rusko, Izrael by tak zdrženlivý nebyl?

Určitě. Ale zaprvé, izraelská podpora Ukrajiny není tak malá, jako to mediálně vypadá. Skutečně. Ve všech hlasováních Ukrajinu podpořili. Dodávají Ukrajincům vše, co není vojenský materiál. A možná přes třetí stranu i nějaký vojenský materiál. Nemusí se nám to líbit, ale Izraelci jsou v úplně jiné situaci, než jsou třeba země ve střední Evropě, protože Rusko operuje hned vedle jejich hranic v Sýrii a má tam svoje vojáky. A Izrael potřebuje z bezpečnostních důvodů mít přístup do syrského vzdušného prostoru, neboť potřebuje čas od času bombardovat íránské cíle a bez koordinace s Rusy by to šlo mnohem hůř. Nebo by se Rusko dokonce stalo na té hranici jejich dalším nepřítelem, což si nemohou dovolit.

Na druhou stranu. Izraeli se vůbec nelíbí výměna vojenského materiálu mezi Ruskem a Íránem. Tel Aviv už Moskvě pohrozil odvetou za dovoz íránských balistických raket a dronů, které používají Rusové na Ukrajině. Pokud jejich spolupráce ještě zesílí, změní to něco na přístupu Izraele k podpoře Ukrajiny?

Íránské drony pro Rusko posunují Izrael mnohem blíž ke spolupráci s Ukrajinou. Izraelci si ale určitě zároveň říkají, že čím víc íránských dronů se rozstřílí nad Ukrajinou, tím méně jich potom zbude na Izrael.

Bude podpora Ukrajiny i jedním z témat prvních diplomatických rozhovorů, které v Izraeli povedete?

Určitě podpora Ukrajiny bude jedním z témat, která budou během mého působení důležitá, ale není to tak, že přijdu poprvé na ministerstvo zahraničí a řeknu: Tak, jak to uděláme, abyste tu Ukrajinu víc podporovali? Bude to spíš o tom, jak jim tu spolupráci a eventuálně i vojenskou pomoc přes třetí stranu lépe umožnit, nežli kázání, co by bylo správné a co by Izrael měl dělat.

Předpokládám, že si z Česka odvážíte nějaký seznam bodů, které byste měla v Izraeli prosazovat. Co byste chtěla, aby se vám během následujících pěti let povedlo vyjednat?

Přála bych si bližší bezpečnostní a obranou spolupráci mezi Izraelem a Českou republikou, protože izraelské technologie jsou známé tím, že jsou skvělé a vyzkoušené. Nemusíme vynalézat kolo. A ta obranná spolupráce už začala a já se budu snažit, aby byla hladká a funkční. Izrael je také známý jako země, která má velmi rozvinutou vědu a výzkum, proto se budu snažit usnadnit spolupráci mezi našimi výzkumnými institucemi. Mimo to tam samozřejmě ještě stále žijí přeživší holokaustu a jejich rodiny a potomci. A dlouhodobý úkol pro českou ambasádu je, aby jim pomáhala zprostředkovat obraz jejich někdejší domoviny u nás.

Když mluvíte o úkolech pro ambasádu… Je přesun české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma po odchodu Miloše Zemana z Pražského hradu stále ještě aktuální?

Je to rozhodně výsostně politické rozhodnutí, které musí učinit politická reprezentace v Praze. K rozhodnutí je ale potřeba i řada praktických informací, a to je na mě. Například, jestli by byl v Jeruzalémě k dispozici dům a zda bychom ho dostali zdarma, nebo jestli bychom si ho museli pronajmout, popřípadě koupit. Jak vypadá v tuto chvíli zájem izraelských institucí o to, aby se ambasády stěhovaly, jaká by byla reakce dalších zemí a tak dále... To je vklad, který do domácí politické diskuze musí dodat velvyslanec a ambasáda.

A jak se na případné stěhování ambasády dívá naše vláda?

Mohu říct, že v současné politické reprezentaci by pro přesun české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma v zásadě byla většina. Ale zároveň si všichni uvědomují, že pomoc Ukrajině vyhrát válku nad Ruskem, k čemuž je potřeba jednotná Evropa, je prioritou. Takže rozdělovat v tuto chvíli Evropu tím, že některá země, jako třeba Česko, udělá krok, který se části Evropanů nebude líbit, není úplně produktivní. Takže si nemyslím, že k přesunu v tento okamžik dojde. Ale může se stát ledacos. Například, pokud by byl uzavřen mír mezi Saúdskou Arábií a Izraelem, posunulo by to dál vztahy v celém regionu včetně nahlížení na otázku přesunu ambasády. Mým úkolem to bude monitorovat a posílat o tom zprávy, aby byli politici co nejlépe informovaní, budou-li chtít takové rozhodnutí učinit.