Penzijní reforma má přinést větší motivaci k tomu, aby lidé s úderem důchodového věku neodcházeli okamžitě z trhu práce. A ideálně tam kvůli očekávanému stárnutí populace chtěli naopak zůstat ještě déle. Změna se však zaměřuje jen na tu nejméně výhodnou část zákona, která oceňuje důchodce zároveň pobírající celý starobní důchod. Odpuštění odvodů na důchodové pojištění se tak nemá týkat všech lidí v důchodovém věku, kteří pracují.

Podle návrhu penzijní reformy, kterou prosazuje ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL), má skončit dosavadní princip odměňování té části pracujících důchodců, kteří při práci zároveň pobírají plnou penzi. V praxi jde sice totiž o nejvyužívanější způsob, o který podle resortu ročně žádá kolem 80 tisíc lidí, zároveň však přináší motivaci velmi malou. Řadě lidí tak nestojí ani za to jít o navýšení zažádat, jelikož jim za rok práce stát připlatí pár desítek korun měsíčně.

Místo toho by jim stát měl podle návrhu reformy odpustit v průběhu pracovní činnosti odvody na důchodové pojištění, což by jim mohlo „do kapsy“ přihrát v průměru až dva tisíce korun měsíčně navíc. Návrh ale neznamená změnu pro všechny pracující seniory. Zákon totiž umožňuje i výhodnější způsoby, jak si při práci penzi navýšit. A návrh reformy je nijak nemění.

Zásadní podmínkou pro navyšování tzv. výpočtového základu o 0,4 %, jak nyní umožňuje zákon, je totiž pobírání plného starobního důchodu souběžně s prací. To však není jediný způsob, jak je možné dosáhnout trvalého zvýšení důchodu skrze pracovní činnost. Zákon umožňuje ještě další varianty, které závisí na čerpaní starobní penze.

První relativně výhodnější cestou je využít možnosti pobírat jen polovinu přiznané penze a u toho nadále pokračovat v práci. V takovém případě se totiž výpočtový základ navyšuje o 1,5 % a to ne za celý rok, ale za 180 dní pracovní činnosti. Musí jít pochopitelně o práci v rozsahu, který znamená povinnost odvádět odvody na sociální a zdravotní pojištění.

Nejvíce „motivační“ je pak třetí možnost, tedy po dosažení řádného důchodového věku nezačat penzi vůbec pobírat. Pokud v takovém případě člověk nadále pracuje, zákon mu přiznává možnost zažádat o navýšení výpočtového základu o 1,5 % za období 90 dnů. Tím už se dá za rok práce dostat v průměru i k navýšení kolem tisícovky měsíčně.

I opoziční hnutí ANO se zaměřilo ve svých návrzích na změnu penzijní reformy na tu část důchodců, kteří pracují a zároveň pobírají celou penzi. Hnutí ANO tvrdí, že lepší cestou, jak motivovat důchodce k setrvání v práci, je zkrátka do nynějšího systému přilít více peněz. Podobně jako u současných výhodnějších způsobů, jak si prací v důchodovém věku navýšit penzi, navrhují nastavit u souběhu plného starobního důchodu a práce navyšování o 1,5 % za odpracování 360 dní. Novinkou by také mělo být, že k navyšování bude docházet automaticky, nikoliv na požádání, jako je tomu v současnosti.

Pracujících důchodců v Česku i tak přibývá, sčítání lidu v roce 2021 ukázalo, že se jejich počet v posledních deseti letech více než zdvojnásobil. V roce 2021 jich bylo 566 tisíc a tvořili 10,7 % všech zaměstnaných. Z celé „kohorty“ lidí v důchodovém věku jde však stále o značnou menšinu. Bližší pohled na data pak ukazuje, že se jich výrazně více koncentruje kolem velkých měst, v Praze i Středočeském kraji jich pracovalo přes 70 tisíc, v Jihomoravském pak přes 65 tisíc, v Moravskoslezském přes 50 tisíc. V dalších krajích je zaměstnanost poloviční. V příštích letech se však situace podle odborníků bude muset výrazně změnit.

Husákovy děti představují nejpočetnější generaci a také nejsilnější skupinu pracovníků. Lidí, kteří se narodili v 70. letech minulého století, je podle údajů statistického úřadu asi 1,8 milionu. Do důchodového věku se dostanou ve 30. letech tohoto století. Zaměstnavatelům už teď chybí pracovní síly, kromě jejich dovozu z ciziny či zvyšování produktivity práce tak patří udržení starších zaměstnanců v práci mezi důležité možnosti, jak dopady demografického vývoje mírnit.