Donald Trump je vinen ve všech bodech obžaloby. Takové titulky obletěly svět předminulý týden, když newyorská porota uznala Trumpa zodpovědným z 34 trestných činů. Poprvé v americké historii byl bývalý prezident a současný kandidát na hlavu státu oficiálně prohlášen za kriminálníka. Nicméně právní bitva tím nekončí. Začíná odvolací kolečko, které má potenciál vystoupat až k Nejvyššímu soudu. I když porota zřejmě nemohla rozhodnout jinak, pochyby nad celým právním konstruktem zůstávají. Rozetnout je mohou teprve tribunály vyšší instance.

V ideálním světě by se nejdřív stal zločin a následně by byl hledán pachatel. V Trumpově případě byl tento sled událostí obrácen. Manhattanský státní zástupce (v USA volená funkce) Alvin Bragg v kampani slíbil stíhat bývalého prezidenta. Po svém zvolení hledal zločin, který by mu mohl přišít. Nakonec se rozhodl využít dost pochybnou epizodu z Trumpova života.

V červenci 2006 na golfovém turnaji v Nevadě se Trump seznámil s pornoherečkou Stephanie Cliffordovou, známější pod uměleckým jménem Stormy Danielsová. Trump ji pozval do svého pokoje, kde došlo na sex. Miliardář už byl tehdy ženatý s Melanií, ta zůstala doma s jejich čtyřměsíčním synem Barronem.

O deset let později, když Trump kandidoval na prezidenta, Danielsová začala vyhrožovat, že jejich aférku zveřejní. Trumpův právník Michael Cohen jí výměnou za mlčení vyplatil 130 tisíc dolarů. Trump mu následně částku proplatil. Toho se chytil Bragg. V účetnictví je tato platba vedená jako „právní náklady“. Bragg tvrdí, že šlo o proplacení peněz pro Danielsovou, nikoli o úhradu právních služeb. Trump se tedy dopustil falšování obchodních záznamů. K počtu 34 bodů obžaloby dospěl tak, že každý papír související s touto transakcí označil za samostatný bod. Každý z devíti šeků poslaných Trumpem Cohenovi je považován za bod obžaloby, stejně tak jedenáct faktur atd.

Bragg ovšem narazil na problém. Falšování obchodních záznamů je v New Yorku pouze přestupek, řeší se pokutou. O trestný čin jde za předpokladu, když slouží přikrytí jiného trestného činu, třeba zpronevěry či daňového úniku. Ten zde chyběl. Jedinou poškozenou je Melanie. Podvést manželku s pornoherečkou a následně jí platit za mlčení je sice nemorální, ne však protiprávní. Bragg proto přišel s novou právní teorií. Nemusí prokázat původní zločin, který by povýšil přestupek na trestný čin, stačí, když si bude jist, že k nějakému došlo. Zde tkví zásadní problém celého konstruktu. Trump mohl být obžalován z trestného činu jenom proto, že se měl předtím dopustit jiného trestného činu, ze kterého ale nebyl nikdy obžalován, natož uznán vinným.

Braggův tým porotě předložil tři možnosti, jaký čin by to mohl být. Prvním je pomoc Cohenovi při porušení daňových zákonů. Jenže Cohenovi celou operací daně stouply, takže to nedává smysl. Obžaloba argumentuje, že státu nemusí vzniknout škoda, aby šlo o porušení zákona. Druhá možnost je porušení federálních volebních zákonů. To je Braggův favorit, zdůrazňovaný během závěrečné řeči. Bragg tvrdí, že platba Danielsové měla ovlivnit volby. Lze ji tedy klasifikovat jako příspěvek na kampaň a obnos této transakce překračuje zákonné limity darů pro politickou kampaň. Jenže Bragg jako newyorský zástupce nemá pravomoc stíhat federální přečiny. Federální úřady už Trumpa kvůli tomuto podezření prověřovaly, nakonec se rozhodly neobvinit ho. Třetí možnost je porušení volebních zákonů státu New York. To je ale navázané na porušení federálních zákonů. Celá konstrukce tudíž stojí na dost chabých základech. Zaměstnanci kanceláře prokurátora prý kauze říkali zombie případ, kvůli všemožným právním slabinám totiž byla sotva naživu. Právní analytik Elie Honig to označil za Frankensteinův případ. Rozpohybován byl jen díky slepenci nejrůznějších právních principů.

Překlasifikování údajného Trumpova zločinu z přestupku na trestný čin mělo ještě jeden následek. Promlčecí lhůta u přestupku je dva roky, ta už dávno uběhla. U trestného činu tohoto druhu je to šest let.

Zároveň jsou tu pochybnosti ohledně chování předsedajícího soudce Juana Merchana. Ten daroval malou částku, 35 dolarů, protitrumpovské organizaci. Trump se k němu choval hrubě, například nazval jeho dceru, pracující pro marketingovou agenturu, jež má mezi klienty i demokratické politiky, „zuřivou nenávistnicí“, která ho prý nesnáší. Merchan ho napomenul za pohrdání soudem. Vzájemná nevraživost Trumpovi rozhodně nepomohla. Na druhou stranu mnozí chválili Merchanovo řízení procesu jako profesionální. „Soudce Juan Merchan je mimořádně působivý jurista,“ napsal o něm Honig. „Svou soudní síň má pevně pod kontrolou, přitom je zcela rozumný, praktický a zdvořilý,“ vyhodnotil jeho charakter. Přesto podle Honiga by se měl dobrovolně stáhnout z předsedání procesu, aby nedával důvod k pochybnostem.

Soudce Merchan minimálně dvakrát významně pomohl Braggovi. Poprvé, když souhlasil, že jeho konstrukce nepotřebuje obvinění z původního zločinu, která by povýšila přestupek na trestný čin. Díky tomu mohl proces vůbec proběhnout. A poté, když ve svých instrukcích porotě zdůraznil, že se nemusí shodnout na tom, jaký konkrétní původní trestný čin byl spáchánl, musí si být pouze jista, že nějaký spáchán byl. Tím porotě značně zjednodušil rozhodování.

Porota nakonec neřešila, jestli Braggovo právní Frankensteinovo monstrum je životaschopné. Měla pouze určit, zda Trump zfalšoval obchodní záznamy. Tam nemohla dojít k jinému závěru než vinen. Hlavně proto, že Trumpův tým z politických důvodů rezignoval na nejlepší možnou obhajobu.

Trumpovi obhájci mohli tvrdit, že platba právníkovi za zprostředkování dohody o mlčenlivosti, což je v USA standardní kontrakt, a proplacení veškerých výloh s tím spojených je „právní náklad“, a tedy o žádné zfalšování obchodních záznamů nešlo. Trump ale nechce přiznat, že Danielsové přes Cohena cokoli zaplatil. Považuje to za přiznání politicky diskreditující nevěry. Jeho tým proto tvrdil, že k platbám nikdy nedošlo. Cohen prý zaplatil Danielsové o své vlastní vůli, bez předchozí dohody s Trumpem. Hromada důkazů, včetně tweetu Trumpa samého, ale dosvědčuje, že to prostě není pravda. Není tedy divu, že byl shledán vinným. Zvlášť když se soud odehrával v New Yorku, ve městě známém svou averzí vůči Trumpovi, kde se jen obtížně sestavovala neutrální porota. Obžaloba trávila spoustu času probíráním Trumpova intimního života, například jestli při styku s Danielsovou měl kondom. To sice s podstatou případu nemá nic společného, mělo to ale porotě připomenout exprezidentovu nevábnou osobnost a usnadnit jí rozhodování v  Trumpův neprospěch. Nyní se povede souboj u odvolacích tribunálů, je-li celá Braggova složitá konstrukce vůbec přípustná.

Mezitím se rozběhla diskuse o politických důsledcích Trumpova odsouzení. Drtivá většina republikánů a skoro polovina nestraníků si myslí, že proces byl nespravedlivý, konkrétně se to domnívá 86 % republikánů a 46 % nezávislých (podle průzkumu YouGov pro televizi CBS). Souzní s nimi jen 4 % demokratů. Verdikt nepřivítala ani řada jinak k Trumpovi kritických osobností. Například republikánský senátor Mitt Romney, neoficiální lídr vnitrostranické opozice proti Trumpovi. „Bragg měl případ proti Trumpovi vyřešit dohodou, což by byl běžný postup. Ale on učinil politické rozhodnutí. Bragg možná prozatím vyhrál bitvu, ale možná prohrál politickou válku. Demokraté si myslí, že mohou uhasit Trumpův oheň kyslíkem. Je to nekalá politická praktika,“ prohlásil Romney.

I pokud by Braggova právní konstrukce obstála před soudy vyšší instance, stíhání Trumpa byla nejspíš chyba. Lze namítnout, že v právu má platit pravidlo padni komu padni. Američtí prokurátoři ale mají celkem široké pravomoci v rozhodování, které zločiny budou stíhat. Člověk by očekával, že když se rozhodnou jít po bývalém a možná i budoucím prezidentovi, budou mít solidně „nabito“ a půjde o nezpochybnitelně závažný zločin. Bragg místo toho vyrukoval s přestupkem, který nemá poškozené, a povýšil ho na trestný čin díky nové právní teorii. Neuchýlil by se k tomu, pokud by jméno podezřelého nebylo Donald Trump. I když budeme soud považovat za víceméně spravedlivý, Trumpovo stíhání bylo nepochybně zpolitizované. Příkopy v rozdělené Americe to spíš prohloubí, než zasype. Výsledek může zpochybnit další procesy, které s Trumpem probíhají, všechny kvůli podezření z vážnějších přečinů. Podpoří to ve voličích pocit, že jde o snahu dostat Trumpa za každou cenu. Zároveň to podrývá důvěru v justici. Republikáni soud s Trumpem připodobňují k stalinským monstrprocesům. Pokud by případ vystoupal až k Nejvyššímu soudu a ten by ho zvrátil, jen by to posílilo demokratické podezření, že jde o republikány ovládanou nelegitimní instituci. Atmosféře ve společnosti Bragg nijak nepomohl.

Jelikož celá událost je bez precedentu, nesnadno se odhaduje dopad na voliče. Pokud se někdo domníval, že Trumpovo odsouzení bude mít významnější vliv na republikány, evidentně se zmýlil. V květnu Republikánská strana a Trumpova kampaň vybraly dohromady 141 milionů dolarů od dárců. V dubnu to bylo 76 milionů. Demokraté a Biden čísla za květen ještě nezveřejnili, ale v dubnu vybrali 51 milionů. Trumpovi tedy odsouzení nepochybně finančně pomohlo, již tvrdé jádro se ještě víc zatvrdilo. Podobně u skalních demokratů nejsou žádné náznaky, že by je to nějak ovlivnilo. Klíčoví budou dosud nerozhodnutí voliči.

Samotný proces průzkumy nijak významněji nezamával. Verdikt může vyvolat různé emoce: od vlny sympatií s Trumpem až po náhlé zhnusení nad ním. Nejpravděpodobnější je malé zlepšení pro Bidena, to však mohou lehce vymazat budoucí události.

Záležet bude i na tom, jestli Trump půjde za mříže. Většina právních komentátorů se shoduje v tom, že jako prvopachatel vinný z technikálie bez zřejmých poškozených by měl dostat pouze podmínku. Pokušení poslat Trumpa do žaláře může však být obrovské. Minimálně by mu to ztížilo vedení kampaně. Výši trestu má soudce Merchan oznámit 11. července.