Po sedmidenním příměří se izraelské operace proti teroristickému hnutí Hamás v Pásmu Gazy znovu rozběhly naplno. Výměnou za klid zbraní, povolení vjezdu humanitární pomoci a propuštění palestinských vězňů Hamás propustil 78 izraelských žen a dětí. Další tři rukojmí s ruským občanstvím Hamás nechal jít jako poděkování Vladimiru Putinovi. Dvacet tři Thajců a jeden Filipínec, kteří v Izraeli pracovali jako nájemní dělníci, bylo propuštěno v rámci separátní dohody mezi thajskou vládou a Hamásem. Celkově se za dobu příměří dostalo ven 105 lidí. Předpokládá se, že 137 dalších zůstává v zajetí.

Nicméně Američané jasně signalizují, že jim dochází trpělivost. Na veřejnost unikly části jednání mezi americkým ministrem zahraničí Antonym Blinkenem a izraelskými představiteli. Blinken je varuje, že při operacích na jihu Pásma se nemohou chovat stejně jako na severu. Izraelský ministr obrany Jo'av Galant namítl, že „celá izraelská společnost je sjednocená v cíli zlikvidovat Hamás, i kdyby to mělo trvat měsíce“, na což mu měl Blinken odpovědět: „Na to nemáte dostatek kreditu.“

Že americká podpora má své limity, Blinken dal najevo i veřejně na tiskové konferenci. Sice potvrdil, že Spojené státy nadále podporují cíl odstranění Hamásu, zároveň ale klade řadu protichůdných podmínek. Izrael tak má jasně označit bezpečné zóny, kam se mohou civilisté uchýlit, ale zároveň zabránit „trvalému přemístění“. USA očekávají, že Izrael se „vyhne poškození životně důležité infrastruktury, jako jsou nemocnice“, přestože Američané uznávají, že teroristé tuto infrastrukturu vojensky využívají. Washington tedy žádá Izraelce, aby bojovali s jednou rukou za zády, a ještě je varuje, že jim brzy vyprší čas.

Na sociálních sítích, zvláště X (dříve Twitter), bylo možné sledovat nechutné dojímání se nad chováním rukojmích. Část propalestinské levice snědla hamásovskou propagandu i s navijákem. To, že rukojmí na první pohled neměli viditelná zranění či že ozbrojenci Hamásu vodili děti za ruku, brali jako důkaz neobvyklé péče. Někteří dokonce naznačovali, že rukojmí se se svými vězniteli spřátelili.

Mimo dosah Hamásu propuštění Izraelci vyprávějí úplně jiné příběhy. Děti byly spáleny o výfuk motorky, aby šly lehce poznat, kdyby utekly. Ruku zraněné Izraelce operoval veterinář. Jídlo dostávali sporadicky, rodiny byly rozděleny. Doktoři, kteří propuštěné ošetřovali, mluví o fyzických i psychických následcích.

Nejasný je osud rodiny Bibasových. Hamás odvlekl do Gazy matku Širi, otce Jardena a hlavně čtyřletého Ariela a desetiměsíčního Kfira. Rusovlasí bratři se stali symbolem zajatých dětí, hlavně roztomilý Kfir. Matka a děti byly na seznamu rukojmích určených k propuštění. Hamás ale prohlásil, že je předal jiné teroristické skupině, a následně zveřejnil video, na kterém Jarden Bibas tvrdí, že zbytek rodiny zemřel při izraelském bombardování. Je to velmi nedůvěryhodné a někteří lidé, o kterých Hamás tvrdil, že jsou mrtví, nakonec byli propuštěni v rámci příměří.

Izraelská společnost osud Bibasových velmi prožívá, a pokud se jim opravdu něco stalo, bude požadovat tvrdou pomstu. To je v kostce příběh skončeného klidu zbraní. Propuštění rukojmí Izraelce jen utvrdili v tom, že Hamás je třeba jednou provždy zničit. Pokud to bude nutné, zřejmě i bez americké podpory.