O víkendu došlo ke zlomu v konfliktu mezi Izraelem a Íránem. Írán odpálil asi 300 raket s cílem bombardovat Izrael. K těžkým škodám nedošlo díky izraelské protivzdušné obraně, která patří mezi nejlepší na světě, a spolupráci spojenců. Sestřelování projektilů se kromě izraelského letectva účastnili i Američané, Britové, Francouzi, Jordánci, a snad dokonce Saúdi. Jedinou obětí je těžce zraněná sedmiletá beduínská dívka.

Íránské bombardování bylo odpovědí na izraelský útok v Damašku, který zabil vysoce postavené íránské představitele, včetně generála Zahedího, velitele Jednotek Quds v Sýrii a Libanonu a údajně jednoho z architektů teroristického řádění Hamásu 7. října, které současnou válku odstartovalo. Nyní se mezi experty vede debata, nakolik šlo jen o „demonstračku“ s cílem zachovat režimu tvář a nakolik šlo o opravdový pokus napáchat co největší destrukci.

Pro demonstraci s cílem zachovat tvář mluví jasné signalizování Íránu, že něco chystá, včetně údajného informování Turecka a států v Perském zálivu ještě před útokem. Přes tyto země se informace dostaly k Američanům a Izraelcům.

Ale zpravodajskému serveru Semafor američtí představitelé řekli, že Írán se snažil napáchat co největší škody a masové ztráty. Raket bylo příliš mnoho na to, aby šlo o pouhou demonstraci, mířily na vojenské základny i hustě obydlená centra a Íránci použili taktiku odkoukanou od Rusů na Ukrajině. Ta spočívá v zahlcení protivzdušné obrany levnými drony, aby se skrz ni následně dostaly ničivější rakety. Nedošlo k tomu jen díky technologické převaze Izraelců.

Ponaučení z celého incidentu je v podstatě trojí. Zaprvé slábnoucí role Spojených států jako odstrašujícího aktéra. Joe Biden jasně Teheránu vzkázal, aby se o nic nepokoušel. K útoku stejně došlo. Toto nerespektování USA pramení nejspíš z oprávněného pocitu, že Washington nemá na větší vojenské angažmá žaludek. Biden izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi prý vzkázal, ať „přijme výhru“ a nechá to být.

Zadruhé došlo k ukázce, jak dobře funguje skrytá protiíránská koalice na Blízkém východě. Perský a šíitský Írán je považován za hrozbu arabskými sunnitskými státy. Pod heslem „nepřítel mého nepřítele“ došlo v posledních letech k diplomatické revoluci, která vedla k sblížení Izraele s okolními státy. Saúdská Arábie uvedla, že automaticky eliminuje jakoukoli podezřelou entitu, která naruší její vzdušný prostor, čímž v podstatě přiznala, že pomohla bránit Izrael. Před několika lety něco zhola neuvěřitelného. Íránský útok také pomohl znovu stmelit Izrael a západní spojence, jež v posledních týdnech rozdělovalo dění v Gaze.

Západní pomoc je ale dvojsečná zbraň. Zapojení USA a spol. jim také dodává pocit oprávnění, že mají co mluvit do izraelské odvety. Izraelci se ale domnívají, že to nemohou nechat být, jak radí Biden. Teherán porušil tabu a přímo zaútočil. Příště může mít větší štěstí. Navíc už má blízko k jaderné bombě. To Izrael nemůže dopustit.

Izraelci z nastalé situace obviňují i Netanjahua. Podle nich „Bibi“ nechal problém vyhnít, místo aby s ním skoncoval jednou provždy. Upozorňují, že když se vyhnete kulce, nejste v bezpečí, dokud nezabavíte útočníkovi zbraň. Nastal prý čas přestat osekávat chapadla chobotnice (Hamás, Hizballáh) a je třeba zaútočit přímo na hlavu (Írán). Zdá se, že k tomu Izrael konečně směřuje V pondělí 15. 4., tedy v den naší uzávěrky, válečný kabinet rozhodl „nedovolit, aby útok takového rozsahu prošel bez reakce“.