V Senátu se pomalu chystá schvalování dalšího kandidáta na Ústavní soud, který stihl vyvolat kontroverze ještě před hlasováním. Nominant prezidenta Petra Pavla a soudce Nejvyššího soudu Pavel Simon v posledních týdnech vysvětluje nejen svůj přístup k odškodňování lidí poškozených rozhodnutím státu, ale také své angažmá ve společnosti vyučující čínské tradiční cvičení čchi-kung. Směrodatné pro rozhodnutí horní komory parlamentu bude i stanovisko ústavně-právního výboru, jehož místopředsedkyně Hana Kordová Marvanová (za Spolu) v rozhovoru pro deník Echo24 mluví o tom, proč má jako právnička k Simonovi výhrady, i o limitech transparentního výběru kandidátů hlavy státu.

Jaké jsou teď podle vás šance Pavla Simona? Jeho nominace je na rozdíl od Roberta Fremra o něco méně vnímána ideologicky a více profesně. Mění to něco?

Teprve o tom budeme jednat na klubu ODS a TOP 09, kam je pan doktor pozván. Následně na ústavně-právním výboru a plénu, takže bych to teď nechtěla předjímat.

Vy sama jste avizovala, že máte s nominací problémy. Když se bavíte s kolegy, nemáte pocit, že je návrh pana Simona více, nebo méně kontroverzní než v případě pana Fremra?

Vím o tom, že se kolegové budou na nějaké záležitosti ptát, ale počkají si spíše na to osobní jednání.

Na co se především budete ptát vy?

Pro mě je principiálně naprosto zásadní to, že Ústavní soud by měl nad zájmy státu klást zájem občanů, kteří se na něj obracejí právě třeba i v případech, kdy je porušeno jejich základní právo. A u pana doktora Simona je pro mě klíčové to, jak se staví k odškodňování za nezákonný postup státu. Z jeho dřívějších vyjádření je jasné, že odškodňování ze strany státu je příliš benevolentní a že by jej ještě zpřísnil.

Podle mě, a myslím, že v právnické obci nejsem sama, naopak existuje velké množství případů , kdy se lidé nemohou u soudů dovolat nápravy, například u nezákonných trestních stíhaní, věznění, dlouhotrvajících soudních řízení, přičemž soudy nižší i vyšší instance zcela nedostatečně zvažují újmu člověka, kdy je ohrožen jeho soukromý život, podnikání nebo kariéra.

Jsem prostě zastáncem toho, že stát má odpovídat za škodu a ústavní soudce má být připraven napravovat právě křivdy, které se staly občanům ze strany státu.

Pavel Simon to před několika dny rozporoval tím, že v těch případech, kde figuroval jako soudce zpravodaj, výsledek asi ve dvou třetinách případů dopadl ve prospěch žalobce a v jedné třetině ve prospěch státu. Není to relevantní námitka?

Nejde tolik o statistiku, kterou ani nemám. Vím, že Nejvyšší soud většinu dovolání odmítá, ale bavím se o křiklavosti těch závažných případech, kdy se stala křivda a odpovědnost za ni nese často justice nebo orgány činné v trestním řízení. Vím o celé řadě takových rozhodnutí, která jsou prostě nepřijatelná.

Je pravda, že to není jen odpovědnost soudu, ale také praxe ministerstva spravedlnosti, které často poskytuje jen zanedbatelné odškodnění, čili pak postiženému nezbývá než se roky soudit a zpravidla se nedosoudí.

Škody na jejich životě jsou pak nezvratné, konkrétně tyto případy mám zmapované a myslím si, že nakonec jde o to, jestli se soudci jako pan doktor Simon takových lidí zastanou, nebo nezastanou. Ústavní soud by měl. Je takový od dob jmenování Václavem Havlem, a proto je důležité, aby tam byli takoví soudci, kteří nebudou státu stranit. Přičemž pan doktor Simon se netají tím, že má opačný názor.

Předpokládám správně, že Pavla Simona s některými těmi podle vás problematickými rozsudky budete v Senátu konfrontovat?

Budu se ho na to ptát, především na jeho hodnotové zaměření, tedy jestli skutečně dává přednost zájmům státu. Z jeho rozhodnutí často vystupuje takový přepjatý formalismus, kde se uměle uplatňují formální námitky jen, aby zazněly. V řadě případů například Nejvyšší soud přímo uváděl, že si je vědom některých nálezů Ústavního soudu, a přesto trvá na svém rozhodnutí, že to naopak Ústavní soud vidí špatně.

Jsou pro vás překážkou i některé další potenciálně kontroverzní body z životopisu Pavla Simona? Řeč byla i o jeho zálibě v tradičním čínském cvičení čchi-kung nebo o nařčení z podnikatelské činnosti.

Nebyla jsem nijak překvapena jeho koníčky, spíš když jsem zjistila, že pan doktor Simon společně se svou ženou v roce 2020 založil obchodní společnost, což prezentoval jen jako pedagogickou činnost. Tu zákon o soudech a soudcích umožňuje vedle správy vlastního majetku, ale neumožňuje podnikání.

Nepochybně tu nešlo o správu majetku, protože předpokládám, že tam žádný majetek není, takže je to podle mě v rozporu se zákonem.

Pavel Simon argumentoval právě tou pedagogickou činností, kterou zákon ve svém novějším znění soudcům povoluje nejen v oblasti, které se profesně věnují.

O tom vůbec nemluvím, ani v tom nikomu nechci bránit. Podnikání je ale zakázáno po celou dobu. Je pravdou, že letos v květnu svůj podíl převedl, ale toto je věc, která platí po celou dobu pro všechny soudce. To by znamenalo, že pan soudce Simon tři roky porušoval zákon, nicméně možná to prostě nikdo nevěděl, protože ani mě nenapadlo v obchodním rejstříku vyhledávat jméno soudce.

To, že by vás to dříve nenapadlo, vypovídá něco o novém způsobu výběru ústavních soudců, který nastolil prezident Pavel? Změnilo se nadobro naše vnímání kandidátů na ústavní soud?

V každé etapě nějakému prezidentovi kandidát neprošel. Václav Havel nominace předjednával a některé sporné lidi ani nenavrhl. Václav Klaus i Miloš Zeman některé své kandidáty neprosadili, takže na tom nevidím nic špatného, je určitě dobře, že se o tom diskutuje.

Spíš mě překvapila role prezidentského poradního panelu, který se měl na praxi pana Simona při odškodňování podívat a zkoumat, jak by naplňoval účel ústavního soudce, který by měl dbát na práva občanů. Byla bych ráda, kdyby prezidentská kancelář takové věci do hloubky diskutovala, protože jmenování ústavních soudců je jednou z hlavních pravomocí prezidenta a jejich hodnotám by se měla věnovat větší pozornost.