Nejvyšší správní soud musí znovu rozhodnout v citlivé otázce, zda mohou finanční úřady ke kontrolám podnikatelů využívat také informací z automatického kamerového systému policie. Ústavní soud v únoru zrušil jeho loňský rozsudek a vrátil mu k projednání případ podnikatele z Ústecka, jemuž finanční úřad právě na základě záznamů o průjezdech ze silničních kamer neuznal odpočet na DPH ve výši zhruba 400 tisíc korun.

Mohou si finanční úřady vyžádat při daňových kontrolách podnikatelů záznamy ze systému Centrální automatické kontroly vozidel (CAKV), který spravuje policie, nebo jde o překračování pravomocí a neoprávněný zásah do soukromí občanů? Původní rozsudek Nejvyššího správního soudu z loňského července takový postup finančních úřadů ospravedlňoval.

Ústavní soud ale rozsudek, za nějž NSS získal dokonce anticenu Velký bratr pro pro největšího „úředního slídila“, přezkoumal a zrušil. Podle únorového nálezu Ústavního soudu se totiž NSS nevypořádal dostatečně se všemi námitkami podnikatele, který postup finančního úřadu napadl. Nezohlednil zejména argument, že není zákonný důvod, proč by policie měla finančním úřadům poskytovat informace z kamerových systémů, který spravuje.

„Minimálně toto předání záznamů policie správci daně zjevně nemohlo být učiněno pro vlastní účely policie. NSS se tak významově minul s námitkou, kterou stěžovatel vznesl v kasační stížnosti, reagoval na něco jiného a vznesenou námitku nevypořádal,“ stojí v usnesení senátu Ústavního soudu. NSS tak bude muset rozhodnout znovu. Není ale jasné, kdy se k tomu dostane. Zákon mu žádnou lhůtu na nové rozhodnutí neukládá.

Pokud jde o systém Centrální automatické kontroly vozidel, má alespoň podle policejního prezidia sloužit především k pátrání po odcizených vozidlech. A více jsme o něm psali v článku Finančák všechno vidí. Co o nás prozradí úřadům stovky policejních kamer. Systém sbírá záznamy o průjezdech automobilů ze stovek kamer po celém Česku (jen v Praze a Brně jde o desítky) a ukládá až na jeden rok údaje o poznávacích značkách a další pořízené fotografie. V případu podnikatele z Ústecka si místní finanční úřad tyto snímky od policie vyžádal a použil je jako důkazní materiál při ověřování záznamů v knize jízd kvůli odpočtu daně. Nejde však o ojedinělý případ.

Deník Echo24 se proto před několika dny pokusil zjistit, zda finanční úřady žádají o poskytnutí záznamů z kamer pouze v jednotkách případů, nebo jestli jde roční objem žádostí do stovek, případě dokonce do tisíců. Finanční správa ale překvapivě odpověděla, že počty žádostí nesleduje.

„Generální finanční ředitelství specificky nesleduje počty výzev, jejichž předmětem je požadavek na poskytnutí dat z kamerových systémů zasílaných policii,“ sdělil redakci mluvčí Finanční správy Lukáš Heřtus. Doplnil ale, že „nejčastějším důvodem pro zpracování výzvy je zajištění důkazních prostředků pro kontrolní činnost. Použití takového důkazního prostředku vždy úzce souvisí s konkrétním daňovým řízením a údaje ze systému mohou být jako důkazní prostředek využity při prokazování cestovních nákladů ale např. i při prokazování reálnosti plnění.“ Finanční správa podle něj vývoj v soudních rozhodnutích „bedlivě sleduje“.

Místopředseda Spolku Šalamoun, Miroslav Špadrna, který se zabývá ochranou občanských a lidských práv, redakci napsal, že se plně ztotožňuje s argumentací podnikatele, který si na postup finančního úřadu stěžuje. Policie ČR podle něj může pořizovat, zpracovávat a uchovávat videozáznamy a fotografie pouze pro plnění úkolů, které vyplývají ze zákona.

„Jinak dochází k zásahu do základních a svobod občanů způsobem, který zákon nestanoví. O tom, že taková situace nápadně připomíná všudypřítomného ‚velkého bratra‘ z románu George Orwella 1984,“ uvedl. „Oklešťování základních práv a svobod občanů přitom obvykle probíhá plíživě, postupně a nenápadně. Neblahých příkladů o tom z historie je mnoho, včetně důsledků, které to přineslo a přináší,“ dodal Špadrna.