Ceny energií zůstávají pro české domácnosti i firmy velkým strašákem. A to i přes očekávání, že tak obrovský výkyv cen, jaký jsme zažili v uplynulých dvou letech, už nenastane. Vláda ujišťuje, že razantní zvýšení regulované složky elektřiny, ke kterému od ledna dojde, nebude mít alespoň pro odběratele z řad domácností tak dramatický dopad. Ale je nutné počítat s tím, že elektřina takto bude každý rok nevyhnutelně zdražovat kvůli přechodu na bezemisní zdroje. A také že u nás jsou na rozdíl od mnoha jiných států občané povinnými poplatky a daněmi více zatížení.

Analytici se shodují na tom, že základní scénáře prognóz budoucího vývoje počítají s poklesem ceny elektřiny a plynu na světových trzích. Jak vysoké jsou ovšem koncové ceny pro odběratele, si ve výsledku svou politikou určují jednotlivé státy samy. A musejí počítat s velkými změnami, ke kterým dochází kvůli zelenému přechodu na obnovitelné zdroje a naopak cílenému zdražování nepodporovaných, „špinavých“ zdrojů energie.

„Růst ceny regulované složky by měl být vyvážen a dokonce i překonán poklesem cen energií na světových trzích. Stále bude ale platit, že cena energií bude u nás vyšší než v některých okolních zemích. Je to dáno primárně energetickým mixem, nastavením daňové systému a dotačním programům zaměřeným na cenu energií, které platí v zahraničí,“ řekl redakci hlavní ekonom společnosti Roklen Pavel Peterka. A dodává, že především konkurenční pozice českých firem tak může být ohrožena.

Peterka také poukazuje na to, že pokud dojde k odsouhlasení zvýšení regulované složky v navrženém rozsahu a zároveň nepřijde očekávaný výrazný pokles cen energií na trzích, pak lze očekávat obrovské rozčarování zástupců byznysu. „České firmy a obzvlášť pak ty náročné na spotřebu energií, budou ve velkých problémech. V takovém případě by totiž podle všeho došlo k rozšíření rozdílu cen energií v Česku a v zahraničí, což by komplikovalo konkurenční pozici takových firem,“ domnívá se.

Zároveň však upozorňuje, že konkurenční pozici nelze redukovat pouze na nákladové faktory a cenu energií v jednotlivých zemích. „Vstupují do toho inovace, technologie, kvalita pracovní síly, kvalita infrastruktury, přístup na zahraniční trhy, makroekonomická situace v ekonomice, kvalita institucí v dané zemi, podnikatelské prostředí a spousta dalších faktorů,“ tvrdí Peterka. Další dotační programy by podle něj nic nevyřešily.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) uvedl, že se vláda nechystá změnit názor a nadále nebude platit za spotřebitele náklady na zelené zdroje a na distribuci. Také definitivně odmítl, že by podporu obnovitelných zdrojů stát pokryl z výnosů z prodeje z emisních povolenek. Podle něj je zhruba polovina z 80 miliard korun, které povolenky vynesou, už zahrnuta v příjmech státního rozpočtu. Druhá polovina je účelově vázaná na nové investice do zelených technologií a nelze ji použít k uhrazení platby za instalace obnovitelných zdrojů provedené v letech 2009 a 2010, tedy v éře tzv. solárních baronů.

O tom, proč stát přehazuje na občany platbu za zelené zdroje a nepoužije peníze z fondu emisních povolenek, se vedla v uplynulých dnech debata. Původně toto řešení navrhoval i ministr průmyslu Josef Síkela (STAN). Podle Evropské komise to ale nelze.

„Revidovaná směrnice ETS umožňuje použít výnosy z dražeb emisních povolenek plošně pouze na rozvoj obnovitelných zdrojů, a nelze je proto použít na podporu dříve vystavěných zdrojů. V tomto ohledu neobsahuje revidovaná směrnice ETS žádné ustanovení o případných výjimkách či přechodných obdobích,“ řekl deníku Echo24 zdroj z komise. Více si o celém tématu můžete přečíst zde.

Pro domácnosti by podle návrhu ERÚ měla regulovaná složka ceny elektřiny vzrůst meziročně o 71 procent. Ještě výrazněji stoupne pro velké odběratele na hladině vysokého napětí meziročně o 113 procent a na hladině velmi vysokého napětí o 206 procent. Definitivní podobu regulované složky cen energií představí ERÚ koncem listopadu.

Cena energií se skládá z obchodní složky, kterou určují dodavatelé, a regulované části, kterou spravuje stát. Regulovaná složka elektřiny by měla v příštím roce tvořit u domácností asi 40 procent konečné ceny, u plynu je její podíl kolem 20 procent.