Co takhle šoupnout s Národním muzeem?
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Stavba nové tramvajové trati v horní polovině Václavského náměstí začne letos 29. června a potrvá tři roky. To je nikoli aprílové, nýbrž včerejší sdělení ředitele dopravního podniku (DPP) Jana Šurovského.
Tři roky se tedy budou na Václavském náměstí klást koleje. Ty tam střídavě posledních sto dvacet let vždy nějakou dobu byly, pak zase nebyly, potom vedly poněkud jinudy, pak zase zmizely, aby se potom zase přišlo na to, že by tam být mohly. Tak se o tom roky na magistrátě a příslušných místech spekulovalo, vedly se úvahy a vypracovávaly studie a plány, přijímalo se usnesení, vypisovaly se tendry a probíhalo výběrové řízení – a spočítalo se, že to bude stát 1,24 miliardy a bude se to stavět tři roky…
Přitom nelze se vší zárukou říci, že tramvaje právě na tom místě někomu zas tak moc chyběly. Nebo ať se tedy přihlásí na brigádu. Jezdily Václavákem napříč Vodičkovou a Jindřišskou, kdo pospíchal od Muzea na Můstek, vzal metro, když nepospíchal, šel pěšky. Obojí se docela dalo. Stanice Můstek a Muzeum byly právě vymyšleny proto, aby nahoře mohl být bulvár. Když se takzvaně ztlumila doprava v horní i dolní části, dalo se to na Václaváku docela snést. Jistě že tramvaje jsou dobré a je užitečné na šalinu, pardon, hupsnout, ale jejich absence na Václaváku nebyla nijak palčivá, kvalita života ve městě tím netrpěla, zácpy a kolony aut se kvůli tomu netvořily. Spíš by se dalo říct, že na Koňském trhu byl díky jejich nepřítomnosti docela klid a vzdušno, ne že by to tam člověk vyhledával, ale mohl s tím být v rámci pražských možností spokojen. Pod ocasem se dalo s přehledem sejít, demonstrace na sebe měly dost místa. Je pravděpodobné, že staveniště na tři roky dosti ztíží možnosti práva shromažďovacího a lidé se sklonem k paranoidnímu myšlení v tom budou hledat úmysl.
To my nikoli, ale něco si o těch třech letech a miliardě a čtvrt pomyslíme. Že je to projev zpupného sklonu destruovat věci, které by se měly ponechat v klidném stavu, a že je lepší pomalu a jemně vylepšovat to, co si vylepšení zaslouží. Třeba upravené, vlídné a čisté ulice, hojnost zeleně a květin, cit pro krásu detailů a sladěnost estetiky a stylu s rytmem a potřebou města. Ale to je utopie. Realita je permanentní chaos a díry v zemi.