Benzinové stanice u nás v posledních týdnech po předchozí době krapet nižších cen opět zdražují. A když se podíváme na přeshraniční důvody, může být ještě dráž. Nad Blízkým východem stále visí hrozba větší regionální války a v Evropské unii by za měsíc měla skončit výjimka, která umožňovala dovážet do České republiky ropné produkty vyrobené z ruské ropy. Právě těmi český trh zásobuje Slovnaft, součást maďarského koncernu MOL. Předseda představenstva Slovnaftu Oszkár Világi ale tvrdí, že při troše politické vůle toto zdražení možná ještě lze odvrátit.

Začněme podílem Slovnaftu na českém trhu.

Na českém trhu s ropnými produkty máme asi 20 procent. A jsou části jako Morava, kde máme polovinu. V objemu k vám dovážíme asi třikrát tolik dieselu co benzinu. Dokonce i když všechny vaše rafinerie jedou na sto procent, dokážou českou spotřebu pokrývat jen ze 70 procent. Ještě za Československa bylo zásobování českých zemí vymyšleno tak, že kapacita Slovnaftu byla dimenzována na společný trh, proto i po rozdělení státu Slovnaft mohl ten chybějící podíl na český trh dodávat. To je teď ohroženo.

Mluvíte o evropské výjimce na dovoz produktů z ruské ropy pro Českou republiku, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Ta za měsíc končí. Máme se obávat?

Nápad vznikl na jaře 2022, jako součást snahy, aby se Evropa vymanila ze závislosti na ruské ropě. Ovšem trochu paradoxně ropa se z Ruska bude i po 5. prosinci smět dovážet dál. Jen skončí výjimka, která Slovnaftu umožňovala vyvážet produkty z ruské ropy do České republiky. Loni naše část Evropy začala zbytku Unie vysvětlovat, jak jsme tady na ruské ropě závislí. Že ta závislost je hlavně logistická, neboť nemáme v dostatečné míře infrastrukturu, která by vedla ropu odjinud. Nemáme přístavy. A musíme nějak dostávat ropu sem, do vnitrozemí. Jiné, alternativní cesty bohužel nemají takovou kapacitu jako ropovod Družba a nepokryjí kapacitu rafinerií ve střední Evropě. Že musíme dostávat ropu sem, do vnitrozemí. A že se to nedá vyřešit ze dne na den. Požadavek na výjimku vzešel tenkrát z maďarské strany, česká strana se k němu připojila s tím, že své zásobování dlouhodobě vyřeší rozšířením kapacity TALu (TAL, takzvaný Transalpský ropovod, vede z italského Terstu do Rakouska a do jižního Německa, kde se na něj v Ingolstadtu napojuje ropovod KPL vedoucí do české Nelahozevsi – pozn. red.). Toto vaše rozšíření má být dokončeno někdy během roku 2025. Ale výjimka vyprší už 5. prosince letos. Prostě Česká republika dnes nemá dostatek kapacity, aby zásobovala české rafinerie neruskou ropou. Kdybychom ji měli zásobovat zdola, přes Adrii, tak narážíme na problém s nedostatečnou kapacitou. Proto z pohledu Slovnaftu šlo u té výjimky právě o Českou republiku. Jste pro nás jediná země, kterou tato výjimka pokrývá. Jinak už nesmíme naftu a benzin z ruské ropy vozit nikam. Tedy kromě Ukrajiny. Na tu tyto sankce Evropské unie neplatí.

A vyvážíte i na Ukrajinu?

Vlastně ne. Maďarsko má v této části Evropy jediný produktovod s Ukrajinou, tak jsme ho dali k dispozici. Ale ropné produkty na Ukrajinu přes něj dodávají jiné firmy než naše. Ukrajinský trh je zásobován hlavně z polských rafinerií. U Slovnaftu je to tak, že jedna třetina našeho exportu jde do České republiky, ta je pro nás rozhodující exportní trh – a teď hrozí, že ho od 5. prosince nebudeme smět zavážet. Pokud toho dne výjimka opravdu skončí, nebudeme umět český trh uspokojit. A vy sami se taky nebudete umět uspokojit.

Dopravujete přece ropu i ropovodem Adrie z Chorvatska, kudy se může přivádět ropa neruská. Tam na Čechy nic nezbude?

Slovnaft dnes zpracovává 70 procent ruské ropy, těch zbylých 30 je ropa alternativní, to znamená původem nikoli ruská. Podobný poměr ruské a neruské ropy má, tuším, i váš Unipetrol. Dnes jsou v zásadě jen dvě cesty, jak do střední Evropy dopravit ropu. Družba a Adria. Družba vede z Ruska přes Ukrajinu do Polska, do Maďarska, na Slovensko i do České republiky. Adria vede z Chorvatska přes Maďarsko na Slovensko, kde se napojí na Družbu a tak se může ropa z Adrie teoreticky dostat až do Čech.

Jak je to s kapacitou Družby, komu ten slovensko-český úsek Družby patří?

Na slovenském území Transpetrolu, který patří slovenskému státu, na českém území taktéž státem vlastněnému Meru. Takže to není ani ruský, ani ukrajinský ropovod, ale slovenský a následně český ropovod. Ve vlastnictví problém není. Výhodou je i to, že Adria se na Slovensku na Družbu může napojit, a my bychom tak tuto rouru mohli beze všeho využívat. Jsou tu dva jiné problémy. První nastává, pokud by Družba přestala fungovat. Kapacita Adrie je totiž 13,3 milionu tun ropy ročně, ovšem jen na území Maďarska a Slovenska. Skutečná kapacita je pouhých 11 milionů, protože Chorvati neudělali kroky, aby u sebe kapacitu roury rozšířili. Pořád doufáme, že tento scénář nenastane a my nebudeme muset řešit alternativní zásobování. My jako skupina MOL, která vlastní tu část Adrie, co je na území Maďarska, jsme do jejího rozšíření investovali 175 milionů dolarů, Chorvati nic. Tím se stalo, že kdybychom dnes měli zásobovat jen přes Adrii, která je ze začátku své trasy moc úzká, sice dokážeme uspokojit rafinerie na Slovensku a v Maďarsku, ale české rafinerie nebudeme umět zásobovat vůbec. V takové situaci dnes jsme. Tato potíž se dá vyřešit tím, že Česká republika rozšíří ropovod TAL, a získá tak dostatečný přísun ropy do rafinerie.

Jaký je váš druhý problém?

Přechod z ruské na neruskou ropu je samozřejmě obtížný i technologicky. Byli jsme zvyklí, že od Rusů dostáváme ustálený koktejl, směs ropy, která má vždycky stejné vlastnosti – stejný podíl síry, různých kovů, substrátů. Teď si koktejl, který nám doposud míchali oni, budeme muset míchat sami. Na to, abyste vyměnili jeden druh ropy, potřebujete nějaký čas. Ten se nedá zkrátit uměle, politickým usnesením. Nejsme zatím připraveni na to, abychom zpracovávali významně víc neruské ropy. Jak už jsem říkal, v současnosti zpracováváme kolem 30 procent neruské ropy a 70 procent ruské ropy. Každá ropa má své vlastnosti. U ruské ropy víme, jak se dlouhodobě chová. U alternativní ropy většinou nevíme. Teď poslední dva roky se učíme zpracovávat i neruskou ropu. Těch 30 procent, to je výkon, který jsme v zásadě zvládli za poslední rok a půl. Abychom navýšili podíl neruské ropy, s čímž už jsme začali, tak na ty technologicko-logistické změny budeme potřebovat ještě minimálně dva roky.

Můžete laikům objasnit, co bude neruská ropa ve vašich rafineriích vyžadovat jiného?

Například potřebujeme jiné katalyzátory, respektive musíme vědět, jaký dopad má námi používaný katalyzátor na technologii. U katalyzátoru, který používáme při alternativní ropě, takové znalosti zatím nemáme. Musíme se to teprve naučit. Zadruhé musíme ty ropy míchat a vyzkoušet, která z nich je pro nás nejlepší, ze které dokážeme vytěžit dostatek produktů tak, abychom byli hospodářsky efektivní. To je čistá chemie. Ale jde tu i o logistické zařízení. K míchání potřebujete nádrže. Zatím nemáme dostatek nádrží na blendování neruské ropy. Ruská ropa, jak jsem už říkal, blendovaná, tedy namíchaná z různých druhů ropy, je. Abych to shrnul: Když budeme zpracovávat více než 30 procent ropy neruské, mohou nám nastat technologické potíže. Na větší podíl neruské ropy se potřebujeme nachystat. Takže se obáváme, že pokud nebudeme moci nadále exportovat produkty z ruské ropy, budeme muset snížit kapacitu Slovnaftu, čímž mohou vzniknout problémy se zásobováním českého trhu. Hlavně naftou.

Dá se ještě ta výjimka prodloužit?

Ano, dá, jen by to vyžadovalo jednoznačný souhlas všech těch ostatních 27 evropských vlád, že se výjimka prodlouží třeba o rok. Sem by teď měla jít politická snaha. Zatím ale všichni v České republice tvrdí, že problém nenastane. Já na to: Fajn, jen jsem vás předem varoval, že možná nějaký problém nastane.

Takže česká vláda těch 18 měsíců, které sama chtěla pro výjimku, spíš nevyužila?

Myslím, že oni si při schvalování výjimky mysleli, že touto dobou už TAL bude dokončen, proto se tím až tak nezabývali. Dokončen není. Tohle ale není čistě jen můj problém, možná ho se mnou budou sdílet i čeští zákazníci. Já nekřičím jen proto, že chci dál prodávat naše výrobky na českém trhu. Což samozřejmě chci. Ale taky upozorňuji, že pokud nedokážu vyřešit všechno tak, abych mohl zásobovat Českou republiku, tak ji prostě zásobovat nebudu moci. Mám dobrou snahu. Samozřejmě že tu je náš ekonomický zájem, ale současně je to i pro vás reálný problém.

Takže rafinerie na českém území náš trh neuspokojí?

Ano, to si myslím. Už jsem to zmínil: rafinerie na českém území jsou kapacitně schopné zásobovat jen asi 70 procent vašeho trhu, i když pojedou na plný výkon. Dalších třicet procent se léta dováželo. Víc než polovinu dovozu jsme obstarávali my, zbytek se dovážel z Německa nebo jiných zemí. Teď může lehce nastat situace, že těch až 20 procent vaší potřeby, kterou jsme pokrývali my, vám nebudeme smět pokrývat.

Co v takové situaci může česká vláda dělat?

I tady před ní stojí dva problémy, dvě různé výzvy. První – vůbec najít produkt, který nebude přicházet ze Slovenska. Druhý – jak ho dopravit k vám. Zásobování České republiky je historicky postaveno tak, že část produktu se dováží produktovodem, část vlaky. Takže pokud se už produktovod nebude smět využít, musíte hledat jiné logistické cesty. Potřebujete k tomu sehnat dostatečnou vlakovou kapacitu, jakož i přečerpávající zařízení, uzpůsobené nově dopravovanému objemu. Ale jak říkám, v první řadě je potřeba ten nový objem někde obstarat, například v Německu. I tam může nastat problém.

Z toho, co říkáte, vyplývá, že český trh bude mít minimálně rok, rok a půl výpadek.

My samozřejmě uděláme všechno pro to, abychom k vám alternativní ropné produkty dováželi. Dnes zásobujeme i rakouský a polský trh. Právě z těch 30 procent ropy, která je neruská. To jsou pro nás stejně tradiční trhy jako ten český. Naše potíž je, že nebudeme mít dost zboží neruského charakteru pro všechny své zákazníky.

Kolik vlastně je z té alternativní ropy na světových trzích původem z Ruska, uměl byste to odhadnout? Slýcháme, že některé země z třetího světa kupují ropu od Rusů a pak nám ji do Evropy s přirážkou prodávají.

Unijní sankce jsou dost přísné v tom smyslu, že obsahují mechanismy na sledování pohybu lodí s ropou, takže aby někdo do Evropy dovážel ruskou ropu a tvrdil, že není ruská, to by bylo velmi těžké. Pro Rusy je mnohem jednodušší dovážet ropu do Indie. Z indických a jiných rafinerií se pak vyvážejí produkty z ruské ropy. To se děje ve velkém. Na vývoz ropných produktů ruského původu z Indie se samozřejmě už žádné evropské sankce nevztahují. Mimochodem, samotná Indie před válkou pokrývala deset procent své spotřeby ropy z Ruska, teď asi 70 procent.

Když se vrátíme na české benzinky, jak by výpadek těch 15 až 20 procent od Slovnaftu na našem trhu zahýbal s cenou nafty a benzinu?

Jedna varianta vývoje je fyzický nedostatek zboží, druhá je ta, že zboží u vás fyzicky bude, jen bude dražší. Odhadovat přesně zdražení není lehké, ale nějaké bude. Uvědomte si, že zatím v naší části Evropy máme pořád o hodně nižší ceny než západní Evropa. Němci, Holanďani, Švédové, ti všichni kupují alternativní, neruskou ropu a z ní si vyrábějí pohonné hmoty. My kupujeme ruskou ropu, a ceny ve střední Evropě jsou nižší. Stačí se podívat na čísla Eurostatu.

Může se dalším faktorem ceny stát i válka na Blízkém východě?

Samozřejmě, pokud by boje tam způsobily nedostatek ropy. Blízký východ má potenciál způsobit nedostatek ropy v celosvětovém měřítku. On je větší dodavatel ropy na světové trhy než Rusko. Už menší politické výkyvy na Blízkém východě vedou někdy ke zdražení barelu ropy o deset dolarů. Co teprve válka... Ovšemže ropa je jako voda, má tendenci vždycky si najít cestu, jak se k nějakému zákazníkovi dostat. Když my omezíme tok ruské ropy do Evropy, tak ona dorazí do Číny a do Indie. Arabská ropa, kterou kupovali Číňané a Indové, putuje do Evropy. Každá už vytěžená ropa, která se dá vyvézt na moře, si svého kupce najde, sankce nesankce.

Existuje nějaká pravděpodobnost, že Západ, tady asi hlavně Evropu, čeká ropný šok à la 70. léta?

Kdyby kvůli válce byla omezena těžba na Blízkém východě, mohou nastat potíže. V současném světě se prodá 101 milionů barelů denně. Když z toho 20 milionů vypadne, budou někde na světě chybět. Tím by mohl vzniknout problém i pro Evropu.

Západoevropské elity dlouhodobě směřují k tomu, aby nás přinutily vyměnit klasická auta za elektroauta. Co když příslušníci těchto elit zdražování benzinu a nafty vítají jako posun k jejich utopii?

Elektroauta ovšem mají své technické problémy. Takže usnést se, že nebudou auta na fosilní pohon, nemusí mnoho znamenat. Mezinárodní energetická agentura tuhle zveřejnila odhad, že v roce 2050 bude po světě jezdit 1,1 miliardy fosilních aut. Dnes jich je v provozu 1,4 miliardy.

Ale v EU dnes vládnou síly, které v zelených věcech už neuvažují racionálně.

Dobře, ale kde potom vezmou elektrickou energii pro ta auta? Že v současné Evropě někdo nepřemýšlí racionálně – možná. Ale svět sám o sobě je racionální. Vy můžete jen tak vyhlásit: Budu mít deset klobás. Ale nebudete mít deset klobás, pokud je někdo nevyrobí. Skutečnost není v politických deklaracích, skutečnost je v číslech, v technologických řešeních, v možnostech, v existujících kapacitách – to jsou reálné věci. Jsou dva světy – my v racionálním, kde tvoříme hodnoty. A oni v politickém světě, kde rozhodují bez spojení s racionálním světem. Jejich rozhodnutí přitom mají veliký zásah. Evropská unie přemýšlí následovně: Nechováš se tak, jak si my politici myslíme, že by ses měl chovat? Budeme tě regulovat. A když se ani pak nebudeš chovat, jak chceme, zaplatíš pokutu. Tímto způsobem přicházíme o Evropu coby průmyslovou mocnost. Nakonec se staneme turistickou destinací a budeme žít z toho, že sem jezdí Číňané a Japonci a fotí si nás.

Ještě jedna věc mě zajímá: Slovnaft patří maďarskému MOLu. Veřejným nepřítelem číslo 1 je dnes napříč Evropskou unií Viktor Orbán. Narážíte někdy na to, že by ve vás byznysoví partneři viděli Orbánova zaměstnance?

Ale v naší vlastnické struktuře už maďarský stát není zastoupen! Maďarský stát vlastní jednu formální akcii MOLu. Akcie MOLu jsou obchodovány na burze.

Zas tak úplně oddělení od Orbána nejste. Rozhodnutím parlamentu vlastní deset procent MOL Kolegium Matyáše Korvína, což je pravicová vysoká škola.

Je to tak, že maďarská vláda před časem rozhodla, že pro Kolegium Matyáše Korvína, což je největší univerzita v zemi, zřídí nadaci. Do ní vložila deset procent MOLu. Jenže tu nadaci už neřídí vláda, vedení nadace nemůže odvolat. Tento vlastnický podíl si žije takříkajíc svým vlastním, na vládě nezávislým životem. Z dividend, které my platíme do zmíněné nadace, pak žije ta univerzita.